Halloween

Nekompromisný, temný a dostatočne drsný výlet Michaela Myersa do Haddonfieldu. Veľa sa za 40 rokov nezmenilo. Na hlave L. Strode pribudli nejaké šediny, naopak z hlavy Myersa čo to popadalo. Ale k deju. Boogeyman ako vo filme zaznie, sa dostane z väzenia preč a konečne chce dokončiť čo začal. Green/McBride ignorujú všetky diely a nadväzuje sa priamo na kultový prvý diel. Iné pravidlá sa nemenia a dostaneme Halloween v šate pôvodného filmu. To znamená, pekne atmosférické pokračovanie a zároveň akýsi poloremake. Plno skrytých odkazov na Carpenterov film, skoro rovnaké či niekedy reverzné scény (ladenie policajného vysielania v aute, pád z okna domu a následne zmiznutie). Fanúšik si to užije a potešia ho tieto veci. A to je možno zápor filmu, nie je až tak prístupný bežnému divákovi. Ide o poctu originálu a teda pre lepšie užitie je potrebná znalosť prvého dielu. Atmosféra starých filmov od prvej minúty, v závere dokonalé napätie a poctivý slasher. Dobrý horor stále existuje a nový Halloween je toho dôkazom. Mňa zamrzelo málo originality a niečo výnimočné, čo by dodalo filmu plný počet. PS: Hudba je vrchol. RECENZIA (19.10.2018)

Úvod je efektní ale v kontextu zbytku příliš moderní, závěr bych raději psychologicky komornější a temnější. Přesto to ale dopadlo možná nejlépe, jak mohlo. Protože to absolutně ctí originál a podařilo se tomu to nejdůležitější - stejnými kamerovými jízdami a hudbou mne vrátit do těch samých ulic, backyardů, chodeb a pokojů, na stejné místo s tou unikátní atmosférou, která kdysi dávno zadefinovala moji slabost pro tento úžasný filmový žánr. A to sakra potěší! (14.10.2018)

Pokračování, které si původní Halloween zaslouží. Pokud přijmeme ideu, že je dobrý nápad po čtyřech dekádách pokračování točit, tak netuším, jak lépe by to šlo udělat. Na druhou stranu rovněž netuším, co by se muselo stát, aby mě v roce 2018 opravdu nadchnul čistokrevný slasher. V době, kdy jsou vrcholné horory nejenom strašidelné a řemeslně na výši, ale snaží se i o nějaký přesah, stojí prostá vyvražďovačka nutně o stupínek níže. Důkazem, že je Halloween a vlastně celý subžánr reliktem dob minulých, budiž moment, kdy se tvůrci v jednom překvapivém zvratu snaží trochu vybočit a tematizovat nezdravou posedlost publika hororovými ikonami, který působí ve slasheru dost navíc. Byť konceptuálně to dává smysl a zapadá to do logiky děje, v kině jsem se v tu chvíli úplně ošil, že se na plátně děje něco, co do vyvražďovačky nepatří. Jinak je to ale vlastně super. Maskovaný stroj na zabíjení, imunní vůči psychologickému rozboru, americké předměstí, vyděšení teenageři. Chvíle, kdy mladá Alysson narazí na kamaráda napíchnutého na plotě a hystericky běží ulicí, se nejvíce blíží čiré hrůze původního filmu. (20.10.2018)

Vynikajuci poloremake/polosequela a najlepsi slasher od H20. K originalu to ma rovnaky vztah ako force awakens, predatori alebo utek z la k svojim predchocom. Ak sa vam tieto filmy nepacili, tak sa na to teda rovno vykaslite. Ak mate prvy Halloween a takyto pristup radi, budete v siedmom nebi. Ja som skoro bol a radost mi nicila jedine existencia (predsa len lepsej) sedmicky a jeden otravny zvrat. Jamie super, hudba pecka, pan Myers paradny. Navyse je to mimoriadne zaujimave aj z analytickeho hladiska. Dostal som viac nez som cakal ale menej nez som dufal. Silnych 8/10 (16.10.2018)

Nevím, proč jsem čekala o mnoho lepší film. A nevím, proč je na tenhle kousek Jamie Lee Curtis tak pyšná. Asi je dobře, že ženské hrdinky a starší herečky dostávají prostor, ale to jim těch tři plus dva scenáristů nemohlo připravit lepší půdu pod nohama? Prostě jsem čekala lepší film. Každopádně, nejsem schopna porozumět Lauriině psychologii a jak se tu naznačuje průběh jejího života. Jak se někdo takhle traumatizovaný a paranoidní stihl dvakrát provdat (a rozvést) a zplodit dceru? Já mám mnohem menší trauma a občas mi i vadí, když jsou se mnou jenom další lidé v místnosti. Přijde mi, že to film má trochu obráceně. Takhle "postižení" lidé se nechovají navenek šíleně, aby potom vlastně žili stejně jako ti "normální" a usilovali o stejné cíle, když navíc očividně nezkouší žádný druh terapie a osudné rozrušení je u ní stejné jako před těmi čtyřiceti lety. Mám problém přijmout to, že by věřila nějakému muži natolik, aby si ho pustila k tělu, a zvlášť ještě potom dalšímu, když s tím prvním to nevyšlo... Šílení lidé se chovají navenek co nejvíc normálně a nenápadně, hlavně před svými příbuznými a známými, ale drží si od všeho odstup, neříkají nikomu své pravé myšlenky a obavy, vytvářejí navenek bariéru a nic nepouštějí do svého prostoru, mentálního i fyzického. Nic. Takže jak občas říkám, že některé filmy člověk neocení, pokud netrpí stejnou psychickou poruchou jako jeho hrdinové/a nebo tvůrci (a to platí, myslím si, překvapivě často), tak tenhle film já osobně neocením proto, že jeho hrdinka netrpí tak, jak by (podle mě) měla. (Začínám se bát, co nám scenáristé vymyslí pro zestárlou Sáru Connorovou.) (14.01.2019)