Halloween

Jestli je něco totálně vytěžená série, pak jí je právě Halloween. Z těch předcházejících deseti dílů jsem viděl 3 (z toho jeden reboot od Roba Zombieho) a i tak jsem byl některými skutečnostmi poměrně zmaten. A to proto, že nový Halloween (s tím názvem si nikdo hlavu nelámal) je legacyquel, tzn, že ignoruje některé předchozí díly. Zde konkrétně všechny kromě toho prvního od Carpentera (včetně H20, která navazuje jen na jedničku a dvojku). Takže Laurie nemá syna Joshe Hartnetta a Michael Myers není její bratr. Jdu si přečíst nějakou wikinu, jelikož v chronologii Halloweenu aby se čert vyznal. Nejpodstatnější nicméně je, že nejlepším dílem je pro mě Hádvacítka a nový reboot mě docela zklamal (možná i proto, že jsem se i v průběhu stále mega stylového intra, podpořeného opět legendární Carpenterovou hudbou, docela dost těšil na pořádnou dávku hororu. A ani jako slasher horor mě to moc neuspokojilo, ne že by zde bylo málo brutalit, ba právě naopak a je to až moc absurdní, ale já se bohužel část stopáže celkem nudil a po hodině jsem u toho dokonce usnul. Mám tedy pocit, že halloweenská série není úplně pro mě a ještě si doplním nějaké podobné žánrovky, abych zjistil, jestli mě vůbec baví slashery/vyvražďovačky nebo je to jen tím replikováním nesmrtelného padoucha..Čistě produkčně tu ale problém nevidím, Blum opět mohutně dobil pokladny kin a já se jen podivuji, kolik herců za ty roky hrálo Michaela. (17.03.2019)

Posedlé staré bábě nikdo nevěří, ani její blízcí. Několik dekád cvičí střelbu, opevňuje dům za pomoci architekta Kevina McCallistera a v tajném sklepě má krom zásob i arzenál zbraní. Dobře totiž ví, že model T-800 Myers už nebude dlouho bavit hrát dámu na dvoře blázince a Sarah Connor musí být připravená.. Pocta v hlubokém úklonu, které sluší vyzrálí herci (Curtis, Patton) i stupňující se slasherový tlak, nicméně natahovaný judgment day v Lauřině domě potvrdil, že dostat se v daném žánru přes hodinu a půl je málokdy produktivní. Píchněte mě kuchyňským nožem, vymlaťte mi zuby a vysypejte je na podlahu záchodů benzinky, nebo si mě mučte dýňovou polévkou, ale stejně tady zase funguje nejlíp to, co drželo nad vodou přeceňovaného otce série. Carpenterovy synťáky.. (22.01.2019)

Nekompromisný, temný a dostatočne drsný výlet Michaela Myersa do Haddonfieldu. Veľa sa za 40 rokov nezmenilo. Na hlave L. Strode pribudli nejaké šediny, naopak z hlavy Myersa čo to popadalo. Ale k deju. Boogeyman ako vo filme zaznie, sa dostane z väzenia preč a konečne chce dokončiť čo začal. Green/McBride ignorujú všetky diely a nadväzuje sa priamo na kultový prvý diel. Iné pravidlá sa nemenia a dostaneme Halloween v šate pôvodného filmu. To znamená, pekne atmosférické pokračovanie a zároveň akýsi poloremake. Plno skrytých odkazov na Carpenterov film, skoro rovnaké či niekedy reverzné scény (ladenie policajného vysielania v aute, pád z okna domu a následne zmiznutie). Fanúšik si to užije a potešia ho tieto veci. A to je možno zápor filmu, nie je až tak prístupný bežnému divákovi. Ide o poctu originálu a teda pre lepšie užitie je potrebná znalosť prvého dielu. Atmosféra starých filmov od prvej minúty, v závere dokonalé napätie a poctivý slasher. Dobrý horor stále existuje a nový Halloween je toho dôkazom. Mňa zamrzelo málo originality a niečo výnimočné, čo by dodalo filmu plný počet. PS: Hudba je vrchol. RECENZIA (19.10.2018)

Sériový vrah Michael Myers se po čtyřiceti letech strávených na psychiatrickém oddělení v nemocnici dostávává po nehodě autobusu, který ho měl odvézt do jiného zařízení na svobodu a opět za sebou zanechává mrtvá těla svých obětí... Ke čtyřicetiletému výročí nemohl snímek Halloween (1978) dostat důstojnější nebo lepší pokračování. Je tam vše potřebné Jamie Lee Curtis, ikonická halloweenská maska a hudební motiv. „Co budeme dělat? Zrušíme Halloween?“ (25.02.2019)

Nevím, proč jsem čekala o mnoho lepší film. A nevím, proč je na tenhle kousek Jamie Lee Curtis tak pyšná. Asi je dobře, že ženské hrdinky a starší herečky dostávají prostor, ale to jim těch tři plus dva scenáristů nemohlo připravit lepší půdu pod nohama? Prostě jsem čekala lepší film. Každopádně, nejsem schopna porozumět Lauriině psychologii a jak se tu naznačuje průběh jejího života. Jak se někdo takhle traumatizovaný a paranoidní stihl dvakrát provdat (a rozvést) a zplodit dceru? Já mám mnohem menší trauma a občas mi i vadí, když jsou se mnou jenom další lidé v místnosti. Přijde mi, že to film má trochu obráceně. Takhle "postižení" lidé se nechovají navenek šíleně, aby potom vlastně žili stejně jako ti "normální" a usilovali o stejné cíle, když navíc očividně nezkouší žádný druh terapie a osudné rozrušení je u ní stejné jako před těmi čtyřiceti lety. Mám problém přijmout to, že by věřila nějakému muži natolik, aby si ho pustila k tělu, a zvlášť ještě potom dalšímu, když s tím prvním to nevyšlo... Šílení lidé se chovají navenek co nejvíc normálně a nenápadně, hlavně před svými příbuznými a známými, ale drží si od všeho odstup, neříkají nikomu své pravé myšlenky a obavy, vytvářejí navenek bariéru a nic nepouštějí do svého prostoru, mentálního i fyzického. Nic. Takže jak občas říkám, že některé filmy člověk neocení, pokud netrpí stejnou psychickou poruchou jako jeho hrdinové/a nebo tvůrci (a to platí, myslím si, překvapivě často), tak tenhle film já osobně neocením proto, že jeho hrdinka netrpí tak, jak by (podle mě) měla. (Začínám se bát, co nám scenáristé vymyslí pro zestárlou Sáru Connorovou.) (14.01.2019)