Zkrat

Měl jsem k dispozici nějaké volné lístky, tak jsem po čase zas vyrazil do kina. Názory na Haywire se docela dost liší, já stojím někde uprostřed. Jedno je jisté, Steven Soderbergh dál mile překvapuje svým žánrovým rozptylem. Jeho novinka se naštěstí neopírá o nějaký stroboskopický střih a digitální triky. Sází na poctivou fyzickou akci (Gina Carano o bojových umění leccos ví), hladí tím, že je čistě nasnímaná a precizně sestřihaná. Jenže tím solidnímu náběhu na agentský film roku dochází dech. Poměrně prostá story se totiž tváří jako špionská vážnost sama, Soderbergh se snaží, aby bylo vše neotřelé, vědomě jde proti konvencím a neptá se, jestli o to divák stojí. Ten, troufám si odhadnout, by chtěl příval adrenalinu (jako v případě úvodní bitky s Tatumem, hotelové bitky s Fassbenderem, automobilové honičky s policajtama nebo úprkem po střechách) ve větším balení. A co, že je leccos úmysl s potutelným Soderberghovým úsměvem někde za rohem? Díky umně nasnímaným soubojům se možná divák tetelí blahem, ale to ještě filmový zážitek nedělá. Zvlášť, když vedle výše zmíněných „lahůdek“ jsou spoje, které tak úplně nelahodí uchu a oku diváka. A to jde hlavně na Soderberghova bedra!! Přiznejme si, že hrdinka namočená do podvrhu proradným šéfem, jdoucí po odhalení pozadí celého podrazu a následně po krvi těch, kteří vše zosnovali, není úplně neotřelé povídání a tím, že na nás Soderbergh hned z úvodu vybalí tři časové roviny, to příliš nezachrání. Ba naopak. Je to všechno tak trochu škoda, zvlášť když zase dostal před kameru zajímavou hereckou skvadru (dle mého ji nevyužil). Nedokážu odhadnout, zda má Carano před sebou nějakou zajímavou kariéru, kovaná herečka to není, svou práci ale odvedla velmi spolehlivě – navíc ve večerní róbě vypadá úchvatně.. (16.03.2012)

Haywire chce byť štýlovou thrillerovou jazdou s cool hlavnou hrdinkou, fyzickou akciou a vychytranou zápletkou. Ale je iba štýlovou blbinou, ktorá sa berie príliš vážne, na oddychový žáner je zbytočne neprehľadná a jej hlavná hrdinka je násilnícka lezba, ktorej osud je vám šum-a-fuk. Diskutabilne namiešaná popkultúra. (25.11.2012)

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)

40% - Narativní selhání kolosálních rozměrů. Jestli za tím někdo vidí nějakou sofistikovanou legraci, dobře mu tak. Já takové štěstí neměl a už po prvních dvaceti minutách filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že se vše zajímavé vešlo již do traileru, a co v traileru nebylo, to bych s klidem oželel. To je sice dost nelichotivý dojem, ale vážně... Když si každých deset minut říkám, že postavy se v jediné scéně pronásledují, kráčí, nebo na sebe koukají o deset až dvacet sekund déle než by bylo přesvědčivé, a že díky tomu je najednou vidět ruka nešikovného filmaře, kterému nevychází jakýsi experiment, je to NUDA k zbláznění. Tenhle film má problém s originalitou, s formou, ale nejvíc ze všeho sám se sebou, což dokázal na zpackaných závěrečných dvaceti minutách, během kterých někteří návštěvníci kinosálu hlasitě chrápali...a já mohl jenom souhlasit. (29.03.2012)

,,JE TO DOHODA DVA ZA CENU JEDNOHO. VY SE ZBAVÍTE JIANGA, KENNETH SE ZBAVÍ TÝ HOLKY. SMYČKA SE UZAVŘE“..... /// Soderbergh svým způsobem a ústy vodřený Mallory vypráví, že podraz na tebe neudělaj jen parťáci v kolbence (Vítku Bárto!), ale že prohnilej už je i svět soukromejch operačních agentů. Na to, že nemíní (Soderbergh) plejtvat časem (hodina a půl!), vypráví (Mallory) rozvážně a srozumitelně, kterak k vodřeninám přišla, a udržuje moji (stárnoucí) mysl ve stálý pohotovosti. Akce a všechno ostatní je podřízený účelu. Žádný kudrdlinky a novoněný kecy. Prej bude stačit, když uvěřím, že Gina Carano svou roli zvládne. Abych tady teď rozjel úvahy o artový složce či básnil o tom, že Steven nám chtěl ukázat ... a proto...ble ble ble – to vode mně nečekejte. Na to su moc malej uživatel. Já jen říkám, že přesto, že to občas maličko zahapruje, stejně, jako třeba s tou jinou ženskou (Hanna se jmenovala), ani s tímhle filmem nemám problém a za ty 4* jsem si to užil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tvrdím, že v dobrým filmu si Banderas a M.Douglas mají už jen štěknout. 2.) Thx za titule ,,Milenka“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (23.04.2012)