Hanna

Trošku mně připadalo, že se Saoirse Ronan snaží vyrovnat Natálce Portmanové a jejímu parťákovi, Leonovi, každopádně jen snaží. Eric Bana byl boží, což o to. Akční scény s ním neměli chybu. Stejně tak i Hanna dokázala neuvěřitelné kousky a kamera kupodivu vcelku pěkně šlapala a nehopsala ze strany na stranu. Každopádně mi to všecko přišlo až moc okaté. Když to srovnám třeba s Leonem, tak v porovnání s Hannou je Leon daleko přirozenější, reálnější. Přesto i tak je Hanna velice dobrý film, který se ale posral koncem. (04.10.2011)

Akční film po Wrightovsku, to znamená s pomalým tempem, vynikajícím vizuálem a důrazem na postavy. A ono to vlastně i docela funguje. Příběh je sice dost slabej a prostředek s poznáváním světa je místy otravnej. Joe Wright to totiž natočil přesně tak jak chtěl, postavy jsou výborně napsané, po emotivní stránce to skvěle funguje a akce, i když jí je málo, je dost slušná. Herci to navíc zvedají i v těch horších chvílích a zvláště Saoirse Ronan opět dokazuje, že mezi dětskými herečkami nemá konkurenci (až na Chloe Moretz samozřejmě). A Chemical Brothers to v některých pasážích rozpalují slušně, ale na hudební orgie Daft Punk z Trona nemají ani náhodou. 70% (15.06.2011)

Nadzemský Wright! Je to ryzí, čisté a neučesané. Začíná to duševním klidem, končí vřískajícím sprintem - pakliže je divák přizván na elektronickou vlnu a podvolí se jí. Nad tím vším spínají ruce k anarchistické modlitbě Ch. B., s nimiž má vnímavý divák nejedny trvanlivé zkušenosti. Velmi naléhavé tóny! Nedefinovatelný pocit se dostavil v domě bratří Grimmů, v němž se kamera a prostor vpletli do sebe, vytvořili otočku o 360 a divák, vyděšený okamžikem, došel do neblahého extrému. Stačí trailer. Až na pubertální vsuvky/nelogičnosti... skvostně fungující film. (08.06.2011)

Obdivuji práci Joe Wrighta a myslím si, i přes jeho poslední dva průměrné filmy, že to je největší britský talent současnosti, ale subtilní holčičky, které v hand combatu zmastí chlapa o hlavu vyššího a 50 kg těžšího, prostě nedávám. Podobně blbě naivní scénáře snad ani do současné kinematografie nepatří (tímto zdravím 80.léta). (27.07.2011)

Sometimes Children Are Bad People Too! Wright se nečekaně vytasil s (filmovou) definicí kruhem. I přes to je ale Hanna podívanou ďábelsky dokonalou v detailech a tam, kde už obraz nestačí přichází ke slovu kombinace zvuků s dechberoucími tóny vyjadřující pocity Chemických brášků. Pudové, chladnokrevné, dravé a syrové do morku kostí, ale jelikož Hanna pokaždé mine srdeční sval, těžko jí lze milovat, byť si nějaký ten obdiv s odstupem času zaslouží. Započaté a ukončené v dokonalém kruhu, který však nenabízí žádný smířlivý konec s neskutečně zajímavou hrdinkou, jejíž loutkovodič selhává při dokreslování jejího nitra. Hanna! (05.06.2011)