Une exécution ordinaire
Režie:
Marc DugainScénář:
Marc DugainKamera:
Yves AngeloHrají:
Marina Hands, André Dussollier, Edouard Baer, Denis Podalydès, Grégory Gadebois, Marie Payen, Vincent Ozanon, Miglen Mirtchev, François Raffenaud (více)Obsahy(1)
Podzim 1952. Mladá uroložka a léčitelka z nemocnice na moskevském předměstí se zoufale snaží otěhotnět. Jejího manžela, zatrpklého fyzika, drží při životě jen láska k jeho ženě. Tu k jejímu velkému zděšení tajně povolají k lůžku smrtelně nemocného Stalina, který se právě zbavil svého osobního lékaře. Diktátor se postupně vkrade do jejich vztahu a s mladou ženou naváže vztah, ve kterém se důvěrná sdělení mísí s manipulací. Zrůda je střídavě přátelská a perverzní a ukazuje svůj um teroru, jak jsme ho ještě neviděli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Nemám výtek. Francouzi jako by do historického dramatu pronikli, jakoby tomu rozuměli. Kdybych si dost podrobně v mládí neprostudoval, co byl stalinismus, označil bych bych tento film za efektní šprým. I problém bytu lze řešit zatčením, či popravou nájemníka, lidí je mnoho. Trochu mě vadila absence ruských herců. Francouzské obličeje byly moc evropské, Rusové vypadají jinak. ()
Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt miliónů je statistika aneb Je ne suis que Stalin. 1) Dobře napsaný fiktivní příběh pěkně předvádí všeobecný zmar konce Stalinovy vlády. Námět je skvělý, prostředí je atraktivní. 2) Film (spíše televizní inscenace) má však i své zápory. Odtažitý a chladný styl vyprávění zbavený emocí mě neoslovil. S Annou (lékařka) jsem nesoucítil, diktátora jsem se nebál ani mi nebyl odporný. Rumunské reálie místo ruských s řadou nepřesností (např. čistota veřejných prostor, neruský charakter budov) mě pak vyloženě rušily. 3) Spisovatel a režisér Marc Dugain napsal svůj pátý román Une exécution ordinaire v 50 letech (2007) a o tři roky později část svého díla upravil pro film (svůj první) a ten pak natočil. ()
Zjednodušený pohľad na "veľké dejiny", je tu kompenzovaný osobnými zážitkami jednotlivcov, poznamenanými až hmatateľným strachom, ktorý pociťoval bežný sovietsky človek pri všetkom. Pyramída paranoje, udavačstva a prospechárstva siahajúca od Stalina až k bezvýznamnému domovníkovi. Mrazivé! Koľko času zostáva, než k tomu dôjde znovu? Nikogda ne zabudem! ()
I když si myslím, že by podobné filmy měli dělat sami rusové, tohle nebylo vůbec špatné. Sice se dlouhou dobu nic nedělo, občas nějaký ten slizký doktor nebo domovník, ale když se objevil Stalin, začalo to být zajímavější. Film plynul pomalu, ale tolik to nevadilo, protože člověk měl dost času přemýšlet o té době, jaké to vše bylo zvrácené. ()
Jeden z velice povedených filmů, jenž je vlastně sondou do zrůdnosti myšlení diktátora a anitlidského systému, který vytváří. Po celou dobu trvání je z vyprávění cítit hrůzu, napětí a nevypočitatelnou vyšinutost, která v poměrech patologickéa bezcitné diktatury vládla. Obdivuhodně věrné a autentické - zejména od Francouzů, kteří přímou zkušenost nemají. ()
Reklama