Aquaman

Něco mezi Star Wars (epika, digi bitvy), Hry o trůny (bastard, pozadí) a Avatar 2 (popředí, barvitý a rozsáhlý vodní svět - není tak vypiplaný, jak to udělá Cameron, ale do jeho příchodu je to největší podvodní dobrodružství) a nezbytný pohádkový trademark DC = SuperAQUAman z vody, co se výdrže a akcelerace v ní týče. No a tu ženskou vizáž obstarává, k mému nepoznání, oblíbená Amber Heard, drzá zrzka s výrazně upraveným poprsím. Ale oko potěší i vyhlazená Nicole Kidman. Celé to režíruje relativně svěží mladí a je to znát a zvláště o víc než polovinu mladší budou nadšením po hlavě do vody skákat.😁 Z DC univerza to lepší a tentokrát to ani tak nezabolí sledovat..💦 70% (16.12.2018)

Já mám strašnou výhodu, že od podobných filmů fakt nic nečekám, prostě náročnej den, urá do kina na odrfknutí a tohle je přesně ono. Já dostal nádhernou pohádku, plnou fantazie, nápadů, lásky, akce, dobra, zla. A že je to digitální ? No tak, když jdu do jabloňový aléje, tak se taky nebudu divit, že tam jsou jabka. Jaký to mělo bejt ? Loutkový ? Trošku mírná výhrada k hlavnímu hrdonovi, resp. herci. Jasně vlasatej vysokej svalouš, takže holky si užijou, to jo, ale jestli se říká, že máme v mozku 80% kapaliny, tak Jason má brzdovou. Hrozně rád jsem viděl Dolpha s růžovoučkým přelivem a sexy Amber super i když tak křehká holčina tam nakopne frajera, tak, že ho ani google nenajde. Z kina jsem odcházel jako spokojenej chlapeček a to je hlavní. (13.12.2018)

Jestli by se dal Eastwood označit Warnery rodinným zlatem, tak James Wan je minimálně rodinným stříbrem. Vzít si béčkovou komiksovou látku a dokázat z ní vytvořit z ní nejzajímavější Star Wars poslední dekády. To už není jen o štěstí. Aquaman ač se to tak před léty nejevilo uspěl na plné čáře. S druhým dílem rozhodně netřeba spěchat. Mám takový pocit že DC nakonec přecejen budou adekvátní konkurencí pro Marvel. Casting se rozhodně povedl. PS: Hraje v tom i Hodňák Akerman. 75% (15.04.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Ale hej, celkom dobré to bolo. Veľa akcie, síce bez kultových nápadov, ale obstojne natočenej (najmä dlhá naháňačka na strechách, ale čakal som od nej viac). Výprava fajn a to ako podmorská, tak suchozemská. Postavy priemerné, ale Jason Momoa, Willem Dafoe, Nicole Kidman, Patrick Wilson, Dolph Lundgren (!), Yahya Abdul-Mateen II (ehm) a dokonca i Amber Heard a Temuera Morrison, ich dokázali predať. Univerzum na môj vkus neveľmi zaujímavé, ale treba dodať, že hoci to pripomína rôzne filmy (vizuálom asi Avatara a roztatáreným humorom trochu Thora Ragnarok), dokázal James Wan zostať svoj. Trocha bizarne pôsobí, ako je klasická hollywoodska kráska zamilovaná do polotučného zamasteného týpka, ktorý by vo vašom činžiaku mohol robiť domovníka, tak ale jasné, láska nepozná hranice a vlastne sa mi to páčilo, pripadalo mi to realistické. Scenár jedno veľké klišé a málokedy dáva logiku (megatýpek skáče z lietadla bez padáka a po dopade je veselý ako slniečko na hnoji alebo doňho strieľajú granátometom a nič sa nedeje, ale keď mu hrozí pád z trápne tri metre vysokej budovy, má smrť v očiach?). No občas dokázal vypotiť pekne mrazivú scénu. Poteší každopádne, že doňho autori narvali všetko, čo sa dalo (žraloky s lasermi, obrnené gigantické morské koníky). A aj to, čo sa nedalo (Cthulhu). (16.02.2019)