Aquaman

Velmi rozporuplné. Mamoa bez trička, kozy Amber Heard, sexy MILF Nicole Kidman a epická vizuální jízda Jamese Wana, který umí servírovat excelentní záběry. Na druhou stranu je to hloupé a pateticky přepálené. 143 minut je dost a ke konci to škřípe. Mamoa opravdu neumí hrát a celkově to působí jak máršmelou. Je to sladké, máte od toho ulepené ruce. A to vás nasere. (15.12.2018)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Všechno slíbené a ještě něco navíc. Star wars pod mořem je asi nejjednodušší srovnání, ale i tak nepřesné. Aquaman je svižný, barevný (nejen na efekt, ale i účelně), vtipný a stále je v něm určitá DC temnota. Poprvé v DC filmech je však vše popsané správně namixováno a film funguje i v delší stopáží skvěle. Dokonce ani konec nesráží výsledek a já zase po delší době dávám plné hodnocení. Takhle zábavná a epická podmořská pohádka tu dlouho nebyla a hádám, ani dlouho nebude. (25.12.2018)

// Film chytrej asi tolik jako jeho hlavní hrdina - ne příliš. Na druhou stranu hype nekecá, epičnost z toho doslova stříká, když se to zrovna nerve, tak se buď lítá, skáče, nebo plave, do toho Wan občas zamíchá tři nebo čtyři fantastický záběry (útěk z lodi za bouřky!), z nichž jen jeden je na prsa Amber Heard, a k tomu všemu jede popíkovej soundtrack a ještě eko agitka, aby to jakože bylo fakt eňo nuňo pozitivní a fresh. Mno dobře, časy Snydera, Man of Steel a Batman vs. Superman jsou už definitivně pryč, nicméně peklo všech pekel jménem Liga spravedlnosti už se snad taky opakovat nebude, a vzhledem k tomu, že jsme všichni viděli tu epizodu Big Bangu, dobře víme, že pan Aquaman mohl taky dopadnout mnohem hůř. Já jsem tak nakonec spokojenej. 7/10 spokojenej. (14.12.2018)

Šťouchnutí do žeber a následná otázka mého náctiletého doprovodu, aniž bych mu já sama kazila zážitek: "mami, odkdy na dně oceánu teče vroucí láva a hoří oheň?" netřeba obšírně komentovat, jelikož některé základní fyzikální zákony by se i v pohádce měly dodržovat ... Přestože ta tekoucí a bublající, žhavá láva vypadala pod mořskou hladinou účinně, nic by se nemělo přehánět. Jinak musím uznat, že je to opravdu parádní, vizuální jízda i díky hudebnímu doprovodu a zvukovým efektům! Pokud si odmyslíte některé nesmysly a necháte se unést příběhem, měli byste být vcelku spokojeni. Dlouhá stopáž ovšem vyžaduje před projekcí důsledné zbavení se přebytečných tekutin z močového měchýře, jinak jste vystaveni riziku, že díky aktivaci reflexu močení, přijdete o část filmu a hlavně naserete ostatní, když jim pošlapete nohy a budete se jim, krucipísek, procházet ve výhledu! A souhlasím se svalovčem Arthurem, že zrzky jsou prostě boží! To je jasná věc! Mimochodem ... moc nedoporučuji příliš malým dětem kvůliva mordování a temnému ději jako takovému. (30.12.2018)