Letní válka

Summer Wars, film od režiséra, ktorý ma už raz kompletne dostal jedným svojim dielom a zdá sa, že tomuto anime som taktiež nedokázal odolať. Mamoru Hosoda natočil nádherný príbeh o asi tej najzábavnejšej a najlepšej rodine, ktorá v dobrom i zlom nestráca nádej. Jej členovia sa nevzdávajú a aj keď všetko na vôkol vyzerá beznádejne, vzbúria sa a pokúsia sa zachrániť svet. Potomkovia starých samurajských klanov sú asi už raz taký a s pomocou matfyzáka Kenjiho sa im podarí niečo nečakané. Nádherný snímok s plynulými a farebnými animáciami, výnimočným príbehom a lahodiacou hudbou. Moje očakávania boli vysoké, no takýto výsledok ma naozaj prekvapil a milo potešil. Už teraz sa teším na ďalšie Hosodove filmy. (05.03.2013)

Mamoru Hosoda v časem skákající dívce předvedl odlehčenou lovestory řízlou sci-fi s hrdinkou plné nezodpovědné, ale sympatické žábovitosti, milostně mile nezkušenou, v sobě se nevyznající. Oč to bylo svěžejší než pevně soudržná rodina tmelená babičkou jež donekonečna opakuje větu: "Ty to dokážeš!" To samo stačí, aby všichni nabyli nekonečnou sebedůvěru, jež jim umožní vyřešit problém, který nezvládají nejlepší mozky všeho světa. Inu, řečeno slovy neklasikem doplněného klasika: "Rodina je základ státu." A celého lidstva. V tomto ohledu se tedy Summer Wars nijak neliší od všelijakých jiných plytkých filmů, jež nutí člověka těmi nejprimitivnějšími prostředky k všeobecnému semknutí, přičemž právě tím, že ono semknutí samo o sobě je vznešené, omlouvá svou sladkobolnou kýčovitost. V druhé rovině film vypráví o zranitelnosti informační společnosti, v níž všemu vládnou navzájem propojené počítače. Pokud se člověk dívá na ztvárnění a fungování zdejšího virtuálního světa jako na jeho metaforu spíše než realistické zpodobnění, nemůže být vyloženě nespokojen. Křídově bílé pozadí vytváří iluzi nekonečného prostoru, křiklavě barevné objekty v něm umístěné pak dávají představu o informačním bohatství a pestrosti binárního univerza. Jen se divák asi neubrání pocitu: "Kde já jsem už něco takového viděl?" A přijde na to, že šlo o záhyby prostoročasu z Dívky, která skákala časem. Nu, podruhé, to ještě není tak docela vykrádání sebe sama. Ale čirá originalita již také ne. Slabé ***. (10.05.2010)

Animefest 2010/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Animace 10/10/// +moderní příběh křížený s japonskou tradicí, příjemná hudba, výborná animace, vtipné a zábavné/// První filmové pokušení na letošním Animefestu a pravděpodobně jedno z těch nejlepších. Film, který má vše (lásku, drama, boj, vtip, emoce) a to vše dává svým divákům. Krásný a veliký příběh, nejen tradičně o lásce, ale i o moderní době a nebezpeční která přináší všemožné virtuální sítě. Přiznám se, že právě ta virtuální stránka na mě byla moc divoká, trošku nepřehledná, ale o to víc fascinující a nikdy dříve neviděná. A naopak reálný svět v sobě skrýval příběh o rodině, její minulosti a přítomnosti, soudržnosti a rozepří mezi postavami a ke konci snahy všech o záchranu celého světa. Parádní a nevšední zážitek podopořen krásnou japonskou animací. A ten potlesk v sále byl velkolepí./// Celkem 90%/// (07.05.2010)

Ze tří dosavadních setkání s režisérem Hosodou mi připadá tento kus jako nejslabší. Animace je sice skvělá a také hudební stránce nemám co vytknout, film přináší pozitivní poselství a vyzdvihuje úlohu rodiny, ale problém je, že ač svým tématem se Letní válka zdánlivě nejvíce blíží realitě (oproti vlkodlakům v příběhu o Ame a Yukim, či oproti dívce proskakující časem, je zde hlavní zápletka v dnešní době docela dobře možná), svým zpracováním je ale hodně neuvěřitelná, přehnaně naivní a místy už i dost infantilní (a to i na Japonce). Celkový dojem tak zůstává někde mírně nad průměrem. (02.01.2015)

Byl to až příliš dobrý film. Postavy a celý příběh mě po zhlédnutí docela odrovnaly, naprosto jsem nevěděl, co mám dělat. Nic mě nezajímalo a nebavilo, dokázal jsem jen sedět a sledovat titulky na konci, byl to konec. Jen jediná věc mě mohla zachránít, zvolil jsem balíček nejvyšší nouze, galactik football. Proti tak promyšlenému a neskutečně vtahujícímu příběhu, který se z minutaý na minutu dramaticky mění, se po zhlédnutí musí bojovat jen tím nejjednoduším, co najdete. Potřeboval jsem něco nenásilného, co mě uvede zpět do reality. To je můj největší strach, strach z vynikajících filmů a tento film byl jeden z těch nejlepších. (pozn. nevím proč, ale Oz mi připadalo jako Boshovo peklo) (28.03.2013)