Vězněm v cizině

Veľmi zaujímavý seriál so silnými príbehmi.Naukážku vylíčim stručný obsah jedného dielu: Istý chalan v sedemdesiatých rokov sa kedysi rozhodol z južnej ameriky pašovať kokain.Dal si ho pod sádrou, spravil falošné rengeny, potvrdenia (bol lekár) a išiel..v autobuse potom narazili na kontrolu a polícia to tam všetko prehľadávala..a jedna američanka, čo sedela vedľa neho mu zo srandy capla po tej sádre a hodila : ,,Že ty máš pod tou sádrou aspoň kilo kokainu? ´´ :)..no nič išli dalej jemu sa vydýchlo..potom si dal pred colnicou 2 vália a vypadal tak zmetene, že si ho istý chlapík všimol, odviedol, vyfackal a našiel kokain..Poslali ho do najtvrdšieho väzenia v mexiku, kde žiaden väzeň neunikol od roku 1912..Proste v skratke- skoro ho tam opichali, dostal dýku pod rebrá, navštívil ho kamarát s jednou babou, do tej sa búchul, začali si dopisovať, navrhli útek.Prepašovala mu šminky, dámske oblečenie, komplet všetko, falošné priepustky a ked už vychádzal z väzenia tak mu jeden bachár išiel sáhnuť na zadok..ženskou pýchou ho odialil kabelkou a pokračoval..je dodnes voľný! (30.09.2012)

Seděl jsem jeden den ve španělským vězení jen proto, že mě La Guardia Civil (španělští četníci) zastavila a já neměl u sebe (nebo spíš na sobě) kalhoty, které obyčejně u sebe mívám, a tím pádem jsem byl bez pasu. Zašili mě nemilosrdně do chládku, což jsem uvítal, bylo tenkrát dobrých 45°C nad. Na lavici proti mě Marokánec jako hovado, bušil hlavou o mříže a prošpikovávál mě pohrdavými pohledy a v pravidelných intervalech na mě pokřikoval: "muerte, muerte". Možná mi přitížilo, že jsem měl stále na krku pověšenou ceduli s nápisem že hledám práci. Kamarádi, co uměli lépe španělsky, mi tam totiž napsali "Yo soy maricón". Nevím, byl to jeden den a bylo to peklo. Když někdo sedí déle, je to peklo, a když sedí v cizině, je to peklo ještě horší. Při sledování pořadu Vězněm v cizině vidím, že si tvůrci zakládají na každém detailu a historky různých cestovatelů líčí až s nebývalou pečlivostí. Seriál můžu jedině doporučit. Vyloudí to v člověku pocit, jakoby tam někde seděl sám. (19.02.2013)

Možná jsem měl štěstí (na epizodu o nejslavnějším pašerákovi marihuany - který mj. do USA své doby vozil cca 15% veškeré tamější spotřeby:)), ale formu a úroveň zpracování tohoto z velké míry dramatizovaného dokumentu předpokládám stabilní. Solidní a autentický casting a režie (a v tomto případě navíc i sympatický hlavní [anti]hrdina). Na ploše 45 minut jsem se nudit nestihnul, naopak! (29.09.2016)

Od tohoto seriálu jsem čekal asi něco jiného, jak se třeba nevinní turisté nedopatřením dostanou do vězení, ale byl to samý drogový dealer, který si za vše mohl sám a ještě abych ho litoval. Navíc mě na těchto dokumentech vadí to zpracování, všechny na jedno brdo. Neustálé střídaní záběrů z vyprávějících osob na hrané, opakování stejných vět po sobě apod. Škoda, zajímavé to jinak je. (07.08.2021)

Ze zvědavosti jsem se podívala na dva příběhy. / Jackie Nichols - Zátah v Tokiu - "Cítila jsem že mě zlomili a to v pozitivním duchu. Přizpůsobivost,pravidla a stabilita bylo to,co jsem v životě potřebovala. V dětství mi to chybělo a je zvláštní, že jsem tohle všechno poznala až ve vězení..." Osobní zpověď 21-leté dívky,která se nechala přemluvit k pašování drog. Vidina velkých peněz občas dokáže zatemnit mozek. A přitom možná kdyby Jackie měla jiné dětství,nemusela si tímhle nikdy projít. Možná...Tohle je jen můj pocit z jejich vzpomínek na rodiče. ... / Susan Haglof - Bez dítěte ani ránu - "Je lepší milovat a ztratit než nikdy nemilovat. I když jsem se dopustila zločinu, musím říct, že stálo za to být těch 9 měsíců mámou." Tenhle příběh na mě silně zapůsobil a Susan mi bylo upřímně líto, protože jen toužila po dítěti a naletěla špatným lidem. / Zajímavý seriál už jen tím, že příběhy se skutečně staly. (09.09.2013)