Králova řeč

Srovnání s letošním Fincherovým trhákem chápu pouze v souvislosti s oscarovými nominacemi, ale jinak není fér. Každý z těch filmů funguje docela jinak, přestože oba by šlo při troše fantazie zařadit pod škatulku "konverzační drama". V případě King's Speech mám nicméně trochu problém vyrovnat se s tím, že ten film není ani vyloženě "britsky komorní" ani "hollywoodsky velkolepý" - stojí někde mezi a nejsem si úplně jistý, zda mu to ve všech situacích prospívá. Filmu jednoznačně dominují postavy - herci, které jsou ale často umisťované do poloprázdných a poměrně rozsáhlých interiérů (občas se dokonce nacházejí daleko od středu záběru, na samé straně, nebo v rohu), nebo v druhém extrému jejich obličej vyplňuje většinu plátna. Dá se říct, že tím Hooper zdůrazňuje izolovanost monarchy od tehdejší společnosti, ale občas to zase vypadá, že si jen nedal příliš práce z mizanscénou. Je potřeba říct, že The King's Speech skutečně nejvíc ze všeho táhne dvojice Firth - Rush a pokud byť jeden z nich na scéně chybí, film tím poměrně znatelně trpí. Narážím hlavně na ona hluchá místa s mocenskými čachry v královské rodině, která jsou zajisté potřeba, abychom plně pochopili jednání hlavního hrdiny, ale místy působí trochu jako vata. Závěrečné minuty ovšem plní vše, co mají - široké úsměvy i dojetí jsou zaručeny a zlatá soška pro Firtha zrovna tak. (31.01.2011)

Někde jsem četl, že dobrý film se pozná podle toho, že se Vám druhý den po shlédnutí líbí ještě víc. V kontextu s touto úvahou můžu s jistotou říct, že film Králova řeč je dobrý film. Při závěrečně řeči pana krále se mě chtělo až brečet nadšením z toho, že herecké a filmařské umění několika málo lidí dokáže tak krásně pohladit na duši. To je něco tak nádhernýho, umět skloubit mluvené slovo, obraz a herecké výkony v jeden celek , vložit do něj srdce a poslat jí za námi, za diváky, že nemám, krom díků dalších slov. (18.03.2011)

"Is the public ready for two minutes of radio silence?" Tak strhující jak jen film o návštěvě logopeda být může. Ani sama nevím, kde v jeho popisování začít, protože si neuvědomuji nic, co bych pro tentokrát mohla hodnotit negativně. Od prvního momentu při projevu na dostizích jsem zkrátka sympatizovala s Védodou z Yorku v podání Colina Firtha natolik, že mám teď chuť vytáhnout z police nějakou knihu o historii Velké Británie a pojmenovat jednou svého syna Albert jakkoliv mám doposud toho jméno spojeno hlavně s jedním obchodním řetězcem. Velkou zásluhu na tom všem nese výborná kamera a režie, ze které přímo cítíte tu konzervativní atmosféru Británie třicátých let, úžasně vtipný scénář nabízející snad v každém dialogu Jeho Veličenstva Bertieho (občas málem v každé jeho replice) nějakou tu vtipnou narážku a samozřejmě sám představitel hlavní role, který si dle mého po Single Manovi kráčí pro další Oscarovou nominaci. Ostatně obsazení je luxusní ve všech aspektech, od mnou již opěvovaného krále Alberta přes muže v pozadí (a recenzemi často opomíjeného) Geoffreyho Rushe až po téměř cameo roli arcibiskupského záškodníčka Dereka Jacobiho. (Snad jen ten Timothy Spall jako Winston Churchill lehce přehrává.) King's Speech klepe významně na dveře, za kterými Akademici vybírají letošní Oscary, a při troše štěstí by to snad minimálně Firthovi mohlo letos vyjít. Pro mě zkrátka nejlepší film roku 2010, na který půjdu v průběhu ledna do glasgowského kina ještě minimálně jednou. "Fuckety shit. Shit, fuck and willy. Willy, shit and fuck, and… tits." Dodatek 20. ledna 2010: Po dvou týdnech viděno v kině znovu, tentokrát ještě s hodinovou závěrečnou sekcí Q&A, kde Colin, Helena a Tom odpovídali na otázky publika. A i napodruhé ve mně King's Speech zanechalo pocit, že si letos Oscara za nejlepší film roku nikdo nezaslouží víc. Vizualita, kterou jsem napoprvé lehce přehlížela, je úžasná; pohledy ze stropu gotického kostela vnášejí do filmu přesně ten pocit malosti člověka proti velikosti jeho údělu; pocit, který po většinu filmu princ (král) Albert zažívá. Neméně zajímavé jsou i terapeutické části, kdy kamera, vražená Firthovi téměř do obličeje, za princem nacházi jen holou zeď, kdežto při pozorování Rushe objevuje přívětivější, více domovskou atmosféru s krbem, čajem či křesly. A herci jsou zkrátka výborní; minimálně u Firtha a Rushe budete cítit, že to nehrají, že je to jejich normální, přirozená, každodenní póza. Takhle to vypadá, když se hranice mezi filmem a realitou stírají. Přesně jak řekla v závěrečné diskuzi Helena: "Oh, we must be on; Colin stopped talking." (10.01.2011)

Králova řeč je opravdu skvělý film a herci si Oscary určitě zasloužili.... ovšem Nejlepší film a režie... za co? Co se režie týče, tak je sice zvládnuta na jedničku, ale nevidim zde žádný invenční přístup (narozdíl od Social Network). A nejlepší film? Hmmm.. ne. Ale tím nechci kvality tohoto kousku nijak zpochybňovat (jinak bych asi nenapařil full-house, že jo), jenom chci naznačit, že většina členů akademie by měla raději jít do důchodu :) (19.06.2011)

Technicky a herecky brilantní (Firth jde po Oscarovi, Rush se porve s Balem), ale za srdce mě dvouhodinový inside look do života královského koktače ani na chvíli nechytil, přičemž po závěrečné řeči celé Británii jsem si řekl jen "hmmm, to bylo jako ono?" Další oscarový kandidát, na kterého si za pár týdnů vzpomene jen pár filmových historiků... (25.02.2011)