Nevítaní

Shlédnuto v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech - Jeden svět v Opavě, 2010. Další shlédnuté filmy: Mizející ryby (2009) - dokument o lovu ryb až k jejich vyhubení *****, Bombajská spojka (2009) -neúnosná dopravní situace v 20mil. městě ****, Země bez lidi (2009) - lov za peníze a turismus v Tanzánském národním parku Serengeti a hlavně osud Masajů v rukách vlády *****. (26.03.2010)

Myslím si, že z těchto záběrů, které se střádali roky se dal udělat hezčí dokument. Nicméně: i tento je dost dobrý. Opět se nemohu odprostit od dojmu, že většina lidí co točí dokumenty o lidech s handikepem se snaží donutit lidi k soucitu. Proč? O velkých lidských příbězích se točí dobrá dramata. Dokumenty se opravdu točí o válkách, zvířatech nebo postiženích. Proč dokumentovat lidské osudy s cílem vyvolat soucit? Bolest, kdo dnes nezažívá bolest - tito lidé ji zažili více než kdo kdy pozná a chtějí žít a tvrdě se o to perou. Nezaslouží si být litováni, snad by měli jít vzorem. Myslím si, že by si zasloužili lepší žánr než jen dokumenty... (11.10.2010)

Časosběrný film, který získal Cenu Pavla Kouteckého je sondou do života pěti tělesně postižených lidí, kteří své mládí prožili v Jedličkově ústavu, aby se pak každý svou cestou pokusil osamostatnit a uplatnit se v normálním životě. Tito lidé byli odmítnuti jak svými rodiči hned po porodu, tak i společností - výrustali za komunismu, v ústavu izolujícím je od okolního světa. Přesto všichni zvládli svůj "návrat" do normálního života, mají rodiny i naprosto zdravé děti. Tomáš Šrdklant namixoval s velkou dávkou empatie (avšak bez jakéhokoli patosu) dokonalou mozaiku pěti osudů, výpovědi těchto "nevítaných" dětí se mísí s jejich dospělými já a každý má tak možnost sledovat společně s režisérem jejich cestu životem, jejich pokusy poznat své rodiče, jejich vztahy i nevztahy, jejich pocity. Jaké je to být uvězněný v takovém těle? Nevítaní ví. "Ptala jsem se, proč mám jednu nožičku zakrslou a zkroucenou, ale nikdo mi na to neodpověděl." (11.02.2010)

Příběh Markéty, Honzy, Petry Jirky a druhé Markéty je velmi smutný a vypráví o tom, jaký je život, když se lišíte. Zavřou Vás do ústavu, kde trávíte téměř celý život. Dnes je ale situace mnohem lepší než za komoušů, kteří se k těmto skvělím a velmi talentovaným lidem chovali strašně. Jeden svět Tábor 2010, 19.3. 20:00 ZŠ Bernarda Bolzana. (20.03.2010)

Působivý dokument, který vás během dvou hodin vtáhne do životních osudů pěti lidských osobností, jejich dětství a dospívání a především do jejich nesnadného oproštění od nelehkého začátku v Jedličkově ústavu a postupného začleňování se do společnosti a slastí běžných lidských strastí navzdory jejich handicapu. Materiál sám o sobě silný dost, vhodným seskládáním vzletů a pádů jednotlivých osudů i mezi sebou vznikla pětihvězdičková záležitost, naskýtající zevrubný, „zlidšťující“ náhled do osudů, životních postojů a názorů tělesně postižených a stejné pohlcení jako poslední tři zářezy od Heleny Třeštíkové. (23. Finále Plzeň - 19.4.10) (29.04.2010)