Děcka jsou v pohodě

Sledovat dvě staré lesby při intimnostech (i když film rozhodně není nijak explicitní) není teda můj šálek. Film se mi ale líbil. Ten vztahový hlavolam je natočen v rytmu pohodové hudby a i když jsem byl chvílema nervózní, jak to dopadne, nebylo to nervydrásající drama. Malinko mi tam drhlo sblížení syna s Markem Ruffalem. Přišlo mi takové instantní a scéna, kdy se synátor rozkmotří se svým kámošem byla vyloženě odfláknutá. Díky dobrým hercům je to ale příjemná podívaná. Mia Wasikowska je ztělesněním zranitelnosti a afratá černoška, kterou klátil Mark Ruffalo byla opravdu velice půvabné stvoření. (17.12.2013)

Film o tom, jak je někdy možná lepší nepokoušet se kontaktovat svého biologického otce. Film, který není dokonalý a má svoje mouchy, ale je tak zvláštně lidský, že ho prostě nejde zařadit do spektra toho, co v Americe většinou vzniká. Film, při kterém jsem se několikrát zasmála, ačkoliv vlastně komediální vůbec není. Film s výbornou Julianne Moore a pro mě ještě lepší Annette Bening. Film na hranici tří a čtyř hvězd, který si ale z mého úhlu pohledu minimálně za lidsky obyčejný závěr zaslouží zaokrouhlit tentokrát hodnocení nahoru. (30.10.2010)

Na nějaký trvalejší p(r)ožitek je snímek málo konfliktní (tj. klouže po povrchu, pravda s občasnými „světlějšími hlubšími sondami do černého“ ), balancuje mezi dvěma žánry (polohami), tu brnká na dramatičtější notu, tu na tu odlehčenější, přičemž právě to, jakoby se nedokázal rozhodnout, na jakou stranu se přiklonit (jakým směrem se vydat), mu v mých očích body resp. na věrohodnosti ubírá. Navíc (jak již trefně poznamenal uživ. O*R*I*N) jedná se o určitý (podivný) mix středoproudu a nezávisláku, který nad obyčejný průměr povyšuje příjemně (jak jen to v mezích možností jde) přirozeně civilní trojlístek A. Bening-J. Moore- M. Ruffalo. Děcka jsou (ne)typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se američané rozhodnou natočit svůj vlastní („ten pravý“) pohled na (ne)tradiční nezávislou vztahovku. A argumenty typu: „jedná se rozhodně o tu povedenější mainstreamovou (americkou)“ neberu. To má být pádný argument?! Když mám chuť se dobře najíst a pochutnat si, taky (v drtivém počtu případů) dám přednost pravé před falešnou svíčkovou popř. (komu je milejší) pravé čokoládě před náhražkou v podobě levného přepáleného tuku obaleného do kakaa a nepomůže tomu ani honosně a lákavě znějící název: „pochoutka“. Přesto všechno, co jsem doposud napsal, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že by snímek nudil popř. neměl divákovi co nabídnout, přičemž to, jak si jej každý užije, je značně odvislé od toho, jak k němu dotyčný přistoupí. Pokud jako k oddechovce „ze života“ pro ukrácení volné chvíle, šance rapidně stoupají, pokud jako ke skutečnému dramatu, doplňte si sami..... Osobně bych svůj zážitek ze snímku popsal a snad bych si (i) vypomohl příměrem, v podobě rande, kdy jste se sice nenudili, jisté (oboustranné) sympatie proběhly, společná témata nalezena, nicméně (opodstatněný) důvod vidět (se) podruhé, jste (si) nenašli. The kids are all right jsou jednoduše nenáročným, nenudícím, rychle uběhnuvším, zároveň však rychle (nejpozději do pár dnů) do ztracena vyšumivším tj. bez zpětné rezonance snímkem a vy se neubráníte dojmu, že výsledek (stejně jako samotné ambice tvůrců) mohly být a zcela jistě i byly, větší. Možná se ale pletu. Občas (né často) se mi to i stává :-) 70% (29.08.2012)

Začnu zajímavým faktem, že tohle je zřejmě jedna z prvních vlaštovek filmů, v níž hollywoodské hvězdy vypadají civilně a ženské představitelky nevypadají o deset či dvacet let mladší, než ve skutečnosti jsou. Stejně zajímavý je fakt, že tvůrci a distributoři prezentují tenhle snímek jako čistě nezávislý film, přičemž jeho vnitřní struktura, herecké obsazení i celkový desing má jasné prvky klasického filmu mainstreamového. Je to ,,jen" další snímek jedoucí na vlně odstartované tak normotvornou Americkou krásou. Režisérka Lisa Cholodenko ráda ve svých filmech bojuje s konvencemi, což se jí daří i v případě ,,Děcek". Je ovšem trochu kontroverzní, že zjevně záměrně významově upozaďuje a vlastně překračuje otázku výchovy dětí homosexuálními páry, v příběhu slouží tato zásadní otázka už jen jako východisko, přičemž podobný status quo je na celém světě spíše výjimkou než pravidlem. Ale umělci tak rádi předbíhají společenský vývoj... Děcka jsou v pohodě jsou příběhem partnerské krize ozvláštněné okolnostmi, partnerská krize je ale gró, stereotyp soužití zakouší tedy i ,,moderní" páry. Vtip je v tom, že tato krize je navlas stejná jako ve svazku klasickém, což je to nejpřínosnější zjištění. Mezi klasickým a ,,moderním" párem není žádný podstatný rozdíl, oba mají stejné problémy a jsou nuceny proplouvat stejnými úskalími. Nic víc, nic míň... (09.01.2011)

Všechno matky, děcka jsou v pohodě. Co mi ale bylo líto byl otec - dárce, tam by se to podle mě v reálném světě dořešilo nějakým způsobem, jelikož ho do toho zatáhli a on měl snahu problém řešit. Jinak mi film přišel hodně upřímný a svým způsobem i originální jak zápletkou, tak i příběhem dvou matek vychovávající své děti. A k tomu skvěle hrající herci, kterým jsem uvěřil téměř všecko. (11.01.2011)