Blue Valentine: Milostný příběh

Tak se mi při sledování tohohle filmečku zdálo, že se to nějak povědomě táhne, že už mi to jeden Goslingův film připomíná... A jelikož se to táhlo tak, že nebyl problém skáknout do jakékoli místnosti uspokojit jakoukoli potřebu, aniž bych o něco pro děj významného přišla, mrkla jsem asi po hodině převalování na gauči sem a bingo, režisér tohohle filmu stojí i za mnou vzpomínaným Borovicovým hájem. Jenže ten měl alespoň tři propojené dějové linie, takže se dal vydržet a sem tam bylo na co koukat, jenže tady je linie jediná, linie, která nás nutí dvě hodiny sledovat, jak si jedna nesympatická dvojka leze na nervy, ač to kdysi taková láska byla. No furt lepší, než v podobných vzpomínaný Nouzový východ (u toho jsem měla sto chutí prodat televizi a skončit s filmy), ale žádný zázrak to taky není, kór když se tu ani jednomu z páru nedá fandit, ona je ve všech věkových fázích kravka a on k tomu kravkování po letech vedle ní dospěje taky. Jediným plusem tohohle filmu jsou dle mého herecké výkony ústřední dvojice, ale to nic nemění na tom, že když tu do novějších pasáží namaskujou Goslinga na Nicolase Cage, upadá i můj zbývající zájem o film. 50% (08.08.2013)

Tenhle film to má těžké. Musí se totiž spolehnout prakticky jen na hlavní herecké duo, ti by ve spravedlivém světě za svůj výkon dostali Oscara, protože sám příběh divákovi nabídne citlivě vystavěné drama, ale žádné velké dějové zvraty. Pocity odcizení a deziluze z vyčpělého vztahu jsou znázorněny maximálně přesvědčivě díky kontrastu mezi počátečním zamilováním a konečnou ztrátou iluzí. Už dlouho tu nebylo tak syrové vztahové drama, po kterém by vám zůstala na jazyku taková pachuť. Nic, co bych doporučila budoucím novomanželům. Po 2. zhlédnutí zvyšuju na 5*, ta realističnost mi nahání husí kůži. (19.01.2011)

Někdy se k sobě chovám jako hrozný hajzl a hlava mi nebere, jak si něco takového můžu udělat! Už z obsahu jsem zvracel, z označení "romantické drama" mi obvykle natékají sliznice, při pohledu na paní Williamsovou myslím raději na nějakého hezkého chlapa a k tomu všemu se to jmenuje Modrý Valentýn. No co může pro mě více smrdět žumpou? Ale to ne, Verbal se prostě nepoučí a musel si to pustit! A bylo to pro něj opět to pravé! Časosběrný, unylý dokument o tom, jak se po dvaceti letech manželství sex stane sportem, z pětkrát denně je třikrát týdně, pak středa, únor a nakonec každý přestupný rok, jak se žena změní v ospalou díru a protivné prkno a chlap ve vyčpělou gaučovou mršinu, je přesně to, co jsem tolik toužil vidět, abych konečně chcípl nudou. No, abych zase nebyl tolik kritický, musím připustit, že to má pár naprosto emotivních a odzbrojujících momentů, které silou okamžiku diváka totálně převálcují! (POZOR, bude následovat těžký spoiler, který vám úplně znehodnotí ten úžasný zážitek z celého filmu!!!) Třeba to, jak jedou v desáté minutě na návštěvu k dědovi a jejich dceru málem pokropí zahradní zavlažovač!!! Nebo jak o dvacet minut později stěhují Waltra a David nese po schodech dolů tři krabice a jedna mu spadne!!! Mně osobně například nejvíce vyřídila scéna, jak jdou spolu půl hodiny nočním městem a ona vyjmenuje americké prezidenty. A je jich jen čtyřicet tři!!! Rasistka hnusná! Takže to máme tento měsíc již druhé, trestuhodné plýtvání mým oblíbeným panem Goslingem. Ale co, aspoň se člověk pobaví, jak tu životem protřelé dvacetileté děti rozjímají nad mrazivou realističností a naprosto pravdivou emoční stránkou filmu! Třeba jednou vyrostu a budu taky vědět své. Koneckonců, ženatý jsem pouhých dvanáct let. (26.01.2011)

Rok 2010 byl mimořádně úrodný na kvalitní filmy, a příběh citového vyděrače Deana k nim rozhodně patří. Protože obecně nemám příliš v oblibě filmy "podle skutečných událostí", vždycky mě potěší "napsaný" film, který skutečně je ze života (Dean je totiž typickým "čuráčkem", odpusťte mi ten jadrný ale trefný výraz, a Cindy pak obětí svých vlastních ženských pudů). Což je přesně příběh velké lásky Cindy a Deana, jejich svatby z rozumu a postupného vystřízlivění ve stereotyp partnerského soužití. Takhle to totiž většinou chodí, a když dva herci s mimořádným talentem převedou fikci ve skutečnost, divákovo srdce plesá. Nebýt Černé labutě, v níž N. Portman dostala nesrovnatelně větší prostor (film má ve skutečnosti jen jednu hlavní roli, tu její), a také díky charakteru postavy baletky, který Natalii nakonec dovede až k Oscaru, byla by u mě Michelle Williams královnou loňské sezony, takhle u sázkových kanceláří patří k outsiderům a na cenu nedostane. (03.02.2011)

Asi jsem od toho čekala něco jinýho. Tohle byl film o tom co se v amerických filmech stane po happyendu. A mě to zrovna dvakrát nebavilo. Užívala jsem si tam více méně jen Ryana Goslinga a to ještě jen v těch scénách z 'minulosti', kterých tam bylo pomálu. A postava Michelle Williams mě neskutečně lezla na nervy. Pochybuju, že se na to znova podívám. 3* btw. tenhle film mě akorát utvrdil v tom, že strávit život s jednou osobou je blbost a možná ne vždycky, ale většinou, to dopadne takhle. (12.10.2012)