Režie:
Petr SlavíkScénář:
Irena ObermannováKamera:
Martin ČechHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Aňa Geislerová, Lucie Šteflová, Helena Lia Tachovska, Pavel Liška, Jiří Langmajer, Jan Dolanský, Alois Švehlík, Simona Postlerová, Tomáš Matonoha, Pavel Kikinčuk, Lenka Skopalová, Petr SemerádObsahy(1)
Mladá žena, spisovatelka, se dostala do svízelné situace. Je rozvedená, musí se starat o dvě školou povinné holčičky a nemá rameno, na němž by si poplakala. Někdy se nějaký muž, tedy řekněme rovnou chlap, najde, ale bez pořádné lásky to není ono. Nedá se říci, že ambiciózní autorka, která chce za každou cenu prorazit, na situaci nenese žádnou vinu. Je tak trošku feministka svéhlavička, ale jen trochu: konec konců, taky potřebuje nakonec někoho, kdo zašroubuje žárovku. Její dcerky jsou velmi chytré a mají po mamince velkou fantazii. Svými dětskými, vážně míněnými zásahy do matčina života, komplikují situaci. A tak, jestli nakonec najde rodina tatínka, je ve hvězdách. Možná, že postačí věrný a dobrý přítel... a jednou, kdo ví. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Nafrněná opuštěná pražanda se dvěma dětmi. Vztah jí nevyšel, o její tvorbu nikdo nestojí. Ale ona má vysoké ambice. Děti nevychovává a diví se, že jsou nevychované. Ale může za to paní učitelka... Objedná si zdarma hodinového manžela, ale je na něj nepříjemná. Typická nicka s frňákem nahoru, která nakonec skončí u vidlí a to je maximum, za které musí být ráda. Myslím, že tvůrcům nechtěně vyšli ve finále za pitomce ženy, i muži. ()
Zííív. Takové nezáživné drama o rozvedené matce nesoucí se v odlehčeném duchu (ale do komedie má daleko) na téma "k hodným chlapům se jde ženská vybrečet, ke zlým vyspat". Dojde i na nějaká ta sprostá slůvka a vtipkování o orálu. Bezva. Langmajer u mě po posledních dvou rolích (zde a v Nevinných lžích) ztrácí na přitažlivosti (vždy hrál podobné týpky, ale projevoval v nich určitý šarm), ale za to chudák nemůže. Aně účes alá oškubané kuře vůbec nesluší (komu jo), Liška - jako vždycky, výkon Lucie Šteflové potěšil. ()
Měla jsem možnost zhlédnout film bez podstatného násilí, skákání přes kozu (a to jsem se tak těšila!), hrozné kamery, která využívá stále stejné záběry (že by to bylo tím, že se vše odehrává stále na stejném místě?), ale teď pojďme nadávat na herečky. Kdo se přidá? Liška byl jediný, kdo hrál, ale ten dostal roli dle svého gusta a umu. Aňa zapomněla, jak se artikuluje a to zřejmě dostala do vínku její dceruška Justýna, kterážto přehrává každou scénu, ve které hraje, drmolí a není jí rozumět. Naopak její starší sestra se to naučila, proto občas jen přehrává a její afektovanost není tak nápadná. On samotný příběh není zvlášť nápaditý a už od začátku tušíme, jak vše dopadne (neříkejte, že jste to nevěděli!). Ale co bych měla čekat od TV filmu? Možná víc vtipů, kratší stopáž a méně ukecanosti a popisnosti. Jelikož dívat se na ''a teď přijede tatínek'' či ''držkopád číslo jedna'' je velmi unavující. Proč rovnou nenapsali ''a teď si hlavní hrdinka dojde na záchod'' či ''matka donutí dcery vynést koš''? Možná, že bychom se ve filmu více vyznali! Na druhou stranu, Divnovlásky jsou lepší, než drátem do oka! ()
Načervenalá knihovna s předvídatelným koncem. 1) Inu, vidím to jako docela těžkou volbu. Chtěl bych 30letého Jana Dolanského (pouliční Dýda), šaramantního 42letého Jiřího Langmajera (bohatý producent Jiří) anebo 30letého Pavla Lišku (spolehlivý manuál Béďa)? Přitažliví jsou všichni tři, bral bych je okamžitě._____ 2) Jen Annu Geislerovou (spisovatelka Xenie) ne. Chová se jako pitomá káča. Navíc platí nomen omen - jméno její postavy mi evokuje princeznu Xénii z Arabely a tu, věř mi, nechceš._____ 3) Knihu jsem nečetl. ()
Tady se nedalo do ničeho zabřednout a ani o ničem přemýšlet. Ani jsem tady nenašla zrcadlo vlastního života. Nedokázala jsem se ani s jednou postavou stotožnit. Bylo to příliš povrchní a spíchnuté k sobě horkou jehlou. Červené mezititulky jsou rušivé, ale bez nich by to zřejmě nešlo, pokus o originalitu. Paní Obermannová je jistě zkušenou spisovatelkou, ale neuškodilo by jí se na pár odpolední posadit na dětská pískoviště. Tam by vyslechla mnohem zajímavější story, která by mohla klidně dle myšlení svého přetavit do knihy nebo scénáře. Viděno 2x a vždycky jsem před koncem usnula. Pavel Liška byl velmi civilní. Jen mi vadil styl jeho mluvy. ()
Reklama