Anonym

"Can't I change the world with words?" Anonym byl odsouzen k neúspěchu.Režisér jako Roland Emmerich si nemůže dovolit natočit podobný snímek,protože tím zklame své fanoušky a dá do ruky bič svým odpůrcům.Ti první budou zklamáni prostě z toho,že nedostanou epické bitvy a nějakou tu mimozemskou loď.Druzí se budou smát pokusu vymanit se ze škatulek a poukazovat na fakt,že v rukou jiného režiséra by mohlo jít o oscarový materiál.Ten film si ale podobně krutý osud prostě nezaslouží.Je totiž dobrý.Vlastně se mi líbil až nečekaně moc.Je nepochybně zbytečně rozhozený do mnoha časových rovin a když se na plátně objeví v krátké době třetí titulek "O XY let dříve",dá se tomu lehce smát.A to jsem nezmínil velké množství postav a poněkud překombinovaný scénář,díky čemuž jsem ještě v polovině filmu neměl stoprocentní přehled o tom,kdo je kdo,na čí je straně a proti komu to vlastně tolik intrikuje.Jenže... Příběh filmu je natolik silný,obsahuje tolik mně blízkých témat,krásných postav a momentů,že stačilo pár vět pronesených na začátku Derekem Jacobim a už jsem mu podlehl.Tam,kde Emmerich nemohl filmu poskytnout odpovídající hloubku a poetiku,tam jej obdařil ohromujícím vizuálem,patřičnou velkolepostí a monumentálním hudebním podkresem.Režisér prostě komorní projekt opatřil řádně opulentním lookem a tam,kde nemohl vytasit své megalomanské akční scény,tam si vystačil s megalomanským intrikařením a konspirací.Ve výsledku to funguje velmi dobře také díky hereckému koncertu Rhyse Ifanse,který ostatní herce přehrává minimálně o třídu a je škoda,že zisk sošky je v jeho případě téměř vyloučený.Přitom dokázal genialitu,charisma a tragičnost své postavy zahrát s noblesou jen málo vídanou.Oproti tomu zkušená Vanessa Redgrave je jen karikaturou legendární panovnice.Anonym mě jako celek téměř po celou dobu stopáže fascinoval.Projekt odsouzený k zániku,který je ovšem nádhernou ódou na tvorbu,svobodu slova,obdařený zvláštním charismatem a osobitostí,která nejlépe vynikne na velkém plátně a je škoda,že jej na něm pravděpodobně uvidí tak zoufale málo lidí.Protože paradoxně,navzdory veškerým předpokladům,se nemůžu zbavit dojmu,že jsem včera viděl nejlepší film Rolanda Emmericha,který ve mně zanechal mnohem víc než jeho předchozí megalomanské projekty a navzdory jeho četným nedostatkům jej mám chuť vidět znova.Což se mi u žádného jeho filmu ještě nestalo. 75 % (12.11.2011)

Překvapení. Tedy ne že by se jednalo o kdo ví co, ale vzhledem k tomu, kdo je pod Anonymem podepsán, se jedná o milý šok. A mohlo být ještě lépe. Zahrané perfektně, atmosféra doby jedna z nejlepších, co jsem kdy viděl, ale nebyl by to Emmerich, aby to aspoň trošku nezkonil. Mám teď na mysli především poskakování mezi "earlier" a "later". Občas na to režisér upozornil, ale většinou ne a já pak měl tak trošku guláš v tom, kde vlastně jsem. Vytkl bych i přehnaně natahovanou stopáž. Ale i tak na mě film zapůsobil a Shakespear, kterého jsem nikdy neměl moc v lásce, u mě získal spoustu černých puntíků navíc. 65% (28.02.2012)

Většinou se kvůli špatným koncům zapomíná na dobré začátky. Ale funguje to i opačně, příkladem budiž Anonym. Závěr filmu jako by snad vyprávěl někdo úplně jiný. Čím více času trávil před kamerou Rhys Ifans, tím větší koule to mělo. No jo, jenže ten začátek... Ze všeho toho couvání v čase jsem měl pocit, že až vylezu z kina, budou na ulicích jezdit bryčky. Postavy byly neslané nemastné, anglický Majestát ve mně místo respektu vzbuzoval úsměv. Roland skákal, kam si zrovna umanul a já po pár pokusech držet s ním tempo raději chvilku poseděl na pařezu u cesty, protože mi bylo jasné, že za chvíli projede kolem nazpět. Nejsem žádný historik, nedovedu tedy posoudit, jestli byla dobře vyobrazená doba, nevím skoro nic o skutečných předlohách postav, a nevím ani, jak to doopravdy se Shakespearem bylo. Vím jen tolik, že na Anonymovi je nejlepší jeho trailer. (11.11.2011)

Konspiračních teorií vztahujících se k historickým osobnostem a k jejich počínání je bezpočet a některé z nich dokonce nabízejí poměrně reálné alternativy výkladu věcí, jejichž znalost považujeme mnohdy za zcela samozřejmou. Mezi ně by se možná dal zařadit i tento příběh, v němž hlavní úlohu nehraje slavný autor, jehož si dovoluje vykreslit v barvách asi až příliš nelichotivých, ale především obsah "jeho" děl, jimž připisuje původ přímo vznešený. Jeho zpracování staví zejména na divadelní atmosféře, která je rozhodně zdařilá, i když recitované texty her jsou mnohdy jen výplní, jejíž spojitost s hlavními událostmi se nemusí vždy hledat snadno. Vyprávění samotné neustále poskakuje mezi několika časovými rovinami, což občas může bránit v hlubším proniknutí do děje. Největšími klady jsou pak docela určitě dějová propracovanost, herecké výkony a vystižení ovzduší dané doby. 70% (18.11.2011)

Veľmi zaujímavé, predovšetkým vďaka menu režiséra. Príbeh je totiž rozprávaný pomerne zložito a množstvo postáv vyžaduje značnú dávku sústredenia - a to je fajn. Je to pomerne komorné, aj keď pár scén je pompéznych. Škoda, že to vyznie trochu prekombinovane a vzhľadom na veľký záber nevynikne poriadne ani jedna z dejových línií. Emerichovská takmerartovka určite zaujala... (03.08.2012)