Expres na západ

Pokud občas ztrácíte příjem, chyba je ve vašem přijímači, můj případ- vážení přátelé. Doslova a do písmene. Dialogy letí rychlostí kulometu, tolik myšlenek oblažilo a zároveň zaměstnalo můj mozek, až se párkrát zadřel a já se chvílemi trápila. Rozhodně zde neplatí jednou a dost. Vím, že mne bude oslovovat stále něčím novým co jsem předtím nezaregistrovala, nebo nepochopila. Bezchybné zpracování, herecké pojetí a skvostné dialogy - nádhera. (24.01.2014)

Tak já nevim. Možná tam na mě bylo až moc "faith bullshit"; možná jsem režisérovi, potažmo Beltramimu, neskočil na tak lacinej hudební podklad, řvoucí typicky "ha, teď to přijde, bomba, šílený moudro, bude ti mrazit!". Každopádně ... ono to holt nepřišlo, no. O tom, jak je celej svět hrozně hroznej, jsem se popravdě dozvídat nepotřeboval; určitě ne celých bezmála 90 minut. Kór z úst tak vyklepanýho profesora, kterýmu jsem jeho povolání (přesně jak poznamenala Jacksonova postava) pořádně uvěřil až někdy v půlce. Proto mě ani ten konec tolik neudeřil; on na takovej výstup prostě neměl nebo jsem minimálně necítil, že by na něj měl mít. Ať už po řečnický stránce, nebo tý aktuálně psychický. --- Líbila se mi symbolika na gauč ulehnuvšího Jonese právě v době, kdy kolega nasadil k nejvěrnějšímu napodobování školenýho terapeuta; líbil se mi konečnej záběr na pořádnej "sunset"; líbila se mi myšlenka (bohužel zhruba jen tahle jedna): "Brotherhood, justice, eternal life? Eh, dear god, man! Show me a religion that prepares one for nothingness, death. That's the church I may enter" ... to je ale celý. (31.08.2012)

Uuuuuuuuuuuuuf. Ťažkotonážny náhul. Zhruba okolo hodinky som sa v tej lavíne slov začal trochu strácať, ale záver s Jonesovým "som profesor temnoty" je drvivý. A zdrvujúci. Samozrejme, herecké výkony bravúrne. Je fajn si občas pripomenúť, že Jackson nie je len cooler, ale dokáže podať plnotučný dramatický výkon. (03.02.2012)

Dvaja herci, jedna miestnost a kopec nepretrzitych filozofickych dialogov a vysledok je strhujucejsi ako kdejaký akcny film. Najviac si cením, ze Samuel L. Jackson hra civilne a nie zase cool motherfuckera. Stvrtu hiezdicku nedavam hlavne kvôli zaveru, ktory mi nesadol. Dufal som, ze to dopadne pozitivnejsie. 7/10. (19.02.2015)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy C. McCarthyho, v kontextu jehož tvorby se jedná rozhodně o výjimečný počin. Byť spíše formou než obsahem - tematicky je VLAK SUNSET LIMITED blízký autorově CESTĚ (obě díla spojuje i stejný rok vydání: 2006). V obou těchto dílech z autorova pozdního tvůrčího období silně rezonuje výrazná skepse, k níž se McCarthy "na stará kolena" umělecky dopracoval. Obě díla představují velmi pochmurné čtení, které nad lidským údělem v podstatě zlomilo hůl - přičemž autor staví svou defétistickou pozici natolik suverénně, že jeho pesimistická východiska jeví (téměř?) dojem nevyvratitelnosti. Na mysl se dere replika postavy Černého ze samého závěru tohoto filmu: "Ty víš, že to tak nemyslel. Ty to víš. Moc dobře to víš. Nechápu, proč jsi mě tam poslal. Vůbec to nechápu! Jestli jsi chtěl, abych mu pomohl, tak proč jsi mi nevložil do úst ty správný slova? Dal jsi je jemu. A co já?" Podobnost s nářkem umírajícího Ježíše na kříži, který se ptal Boha, proč ho opustil, se zde přímo nabízí. Což vlastně může vést i k otázce, zda je skutečně McCarthy takový nihilista a zda je vyznění tohoto díla optimistické, či naopak. Tato nerozhodnost, již ve mně McCarthy evokuje, zapříčiňuje i to, že si s jeho prózou nevím příliš rady. Nejenom v této knize, ale i v autorových dřívějších textech, jsem byl nesčetněkrát konfrontován s pochybnostmi, zda ho čtu správně a zda nelze najít adekvátnější interpretační rámec než je ten můj. Totéž bych mohl říct vlastně i o tomto filmu, který je nesmírně věrnou adaptací předlohy (nenašel jsem tam v podstatě jakoukoli odchylku od McCarthyho knihy). Možná jsem ho pochopil, a možná taky ne. Jediné, co si dovolím ve výsledku konstatovat, je přesvědčení, že mě tento film i kniha zas až tak neoslovily - jednak kvůli své interpretační náročnosti, a jednak kvůli mému dojmu, že se McCarthy tak trochu umělecky vlamuje do otevřených dveří. Jistě, téma vlastní smrti a sebevraždy je jedním z těch nejzávažnějších (nemá-li přímo pomyslné prvenství), ale v minulosti již bylo zpracováno nesčetněkrát, a osobně si vybavuji variace této látky, které mě oslovují více, jako třeba kniha DLOUHÁ CESTA DOLŮ Nicka Hornbyho (kde navíc nemusím mít pochybnosti, zda je autor na straně "Černého" či "Bílého", protože je naprosto markantní, že straní životu). U McCarthyho tuto jistotu postrádám - a tato nejistota, jak to vlastně autor myslel a co tím chtěl kruci říci, je pro mě hlavní zábranou, proč nejít na plné hodnocení. Toto není vlastně ani klasický film, který by mělo smysl nějak hodnotit, takže je to tak trochu jedno. EXPRES NA ZÁPAD především klade otázky - zodpovězení je už čistě na divákovi. A osobně bych se mimochodem nedivil, kdyby se McCarthy třeba už zítra vydal cestou literátů, jako byl třeba Hemingway, kteří tento svět opustili vlastní rukou - po zhlédnutí tohoto filmu se mi to jeví skoro jako logicky konzistentní gesto. (29.04.2013)