Megamysl

Po mém interním srovnání tak trochu podobného Já, padouch musím uznat, že Megamysl prohrává na plné čáře a mé 4* považuju až za příliš velký projev štědrosti. Čtvrtou hvězdu nakonec přidávám zejména díky ozvláštňujícím prvkům (žánrové přechody a důmyslné porušování pravidel jednotlivých žánrů - filmy/komiksy o (super)hrdinech apod.) (08.12.2010)

Rok 2010 přinesl dva padoušské animáky - Já, padouch a Megamysl - a musím říct, že každý měl své, čím si mě získal na svou stranu. Megamysl je opět plný kýče a klišé, což je pravidelně používaná substance u většiny dnešních filmů, ale to mně vůbec nevadí. Já jsem se bavil, a jak! Skvělá animace a úderná hudba jen přidaly na mých sympatiích vůči tomuto snímku a jeho hlavnímu modrému hrdinovi. Zkrátka jde sice o starou známou pohádku, ale to hodím stranou, protože se mi to páčilo!!! (09.03.2011)

V konkurenci letošních Áčkových animáků vypadá Megamysl jako jejich chudý příbuzný. Jestli ho poráží jeho přímý konkurent Já padouch, tak kolega z DreamWorsácké stáje Jak vycvičit draka ho rovnou zadupává do země. Megamysl se může opřít o jednu věc - výborně nadabované postavy. Will Ferrell a David Cross svým postavám dali život (i Jonah Hill) a mnohdy překonávají své "živé" výkony. Animace je také na hodně vysoké úrovni, ale svými zběsilými a epileptickými pohyby postav mi šíleně připomínala Madagascar. Megamysl má však jiný, větší problém, a to že ve stejný rok byl do kin uveden jiný Áčkový animák, který vsadil na nápravu záporáka. A nutno říci, že Universal s Despicable Me na to šli lépe. (09.01.2011)

Jeden z těch lepších animáků, kterej doplácí na nevyrovnanost děje, ale jinak je to obstojná jízda s příjemným soundtrackem, dobrou nosnou zápletkou a pár hodně fajn nápady (Marlon). Líbila se mi i značná nepředvídatelnost, což se u animáků rozhodně cení. Oproti Despicable me to má lepší finále, ale bohužel ani tentokrát se to neobešlo bez disco-konce. Na druhou stranu dabing byl nadprůměrnej a celkově je to fajn oddychovka. (02.06.2011)

Animovaná variace na komiksové a filmové příběhy Supermana, převrácená postmoderně tak nějak na hlavu, neboť ustálená dualita superhrdina - hlavní padouch je tu variováním narušena a negována, až dojde k úplné záměně obou pólů. Jestli má Megamysl nějaký velký klad, pak samozřejmě aluze na různé popkulturní odkazy a ikony, kterých je tu citována skutečně přehršel, ale to už je vlastně v tomto odvětví počítačově animovaných snímků takřka standard. Druhým kladem tak zůstává výrazný důraz na pohrávání si s pravidly žánru, která, jak již bylo dříve řečeno, staví zpravidla na hlavu (superhrdina ničí a ohrožuje své vlastní město atd.). Originální je též samo rozvíjení a variování supermanovské předlohy - kupříkladu Supermanovo maskování se za nemotorného novináře Clarka Kenta tu tvůrci transformovali do podoby 3D hologramu se zdrojovým kódem v hodinkách, které jsou pak využívány ještě v mnoha dalších proměnách identity... Dívat se na superhrdinská klišé z nezvyklých úhlů pohledu je poslední dobou v kinematografii takřka trend (namátkou připomenu mimořádně ulítlý britský seriál The Misfits, stejně jako záplavu snímků hollywoodské provenience), Megamysl přináší ale potřebnou přidanou hodnotu. Celkově patří k tomu lepšímu, co v daném ranku vzniklo... (04.05.2011)