Megamysl

Opět bez problémů dodržený vysoký standart, který si tvůrci v posledních letech nastavili na filmech jako Příšerky s.r.o. nebo Úžasňákovi. S těmito animovanými skvosty bych sice Megamysl určitě nesrovnával, ale svou kvalitou se jim alespoň dost přibližuje. A ani není moc potřeba vyjmenovávat pozitiva, protože je to u těchto snímků z mého pohledu pořád to samé. Důležitý je především humor a s ním související vtipné hlášky či povedené narážky, A toho má Megamysl skutečně vrchovatě. A když připočtu ještě vysoce originální děj a super hudební doprovod, vychází mi čistých 85%. (30.09.2011)

Rok 2010 přinesl dva padoušské animáky - Já, padouch a Megamysl - a musím říct, že každý měl své, čím si mě získal na svou stranu. Megamysl je opět plný kýče a klišé, což je pravidelně používaná substance u většiny dnešních filmů, ale to mně vůbec nevadí. Já jsem se bavil, a jak! Skvělá animace a úderná hudba jen přidaly na mých sympatiích vůči tomuto snímku a jeho hlavnímu modrému hrdinovi. Zkrátka jde sice o starou známou pohádku, ale to hodím stranou, protože se mi to páčilo!!! (09.03.2011)

Scénář: Alan J. Schoolcraft, Brent Simons .. I'm Bad, I'm Bad. You know I'm Bad. You Know, Hoo! _ Dobrá, dobrá, dobrá. V tomto pomysleném souboji "špatných" pro mne bude konkurent Despicable Me vždycky až dvojkou, protože ze schématu nakonec mnohem lépe vyplouvá MegaMind, i když mi v úvodu lehounce drhla. Naštěstí se neutopí v infantilitě a jde si svojí satirickou cestou. Za rok 2010 v animácích patrně stříbrná pozice, co se Hollywoodské produkce týče (kde s přehledem vítězí Toy Story 3), a celkově spíše to lepší, v čem se Dreamworks kdy namočil. Nejde sice o prvoplánově zábavnou, natož nějak třeskutně vtipnou podívanou, naproti tomu se chytře a zajímavě pracuje s konceptem (anti)hrdinů a rozhodně tím znalé nenudí. 75%. (07.01.2011)

Rok 2010 se z hlediska animáků vyloženě vyvedl. Také Megamysl přináší výtečnou zábavu, které nechybí emoce, sympatičtí hrdinové ani humor. Příběh těží z prokreslených postav a poměrně originální charakterové proměny, kterou pár klíčových postav projde. Nezbývá než jásat nad tím, že se tvůrci v dětském filmu k něčemu takovému odvážili. I obligátní morální poselství jsou do příběhu celkem snesitelně zabalena. Animace je pěkná, řada popkulturních odkazů je v superhrdinské parodii naprostou samozřejmostí. A ty odkazy fungují a baví! Zapomenout nesmíme ani na skvělé herecké obsazení, v čele s Willem Ferrellem, který ve svých "vážnějších" rolích pokaždé mile překvapí. Osobně mi vadily snad jen některé z rockových vypalovaček, které jsou v poslední době v Hollywoodu trošku nadužívané. (25.02.2011)

Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. (05.03.2011)