Tomb Raider

Doktore Henry Waltone Jonesi Juniore, prosím vás, vraťte se.. Film podle počítačové hry má vždycky u nohy přivázanou těžkou kouli a Uthaug jde ještě ke všemu zapomnění přímo do náruče. Kašlu na „větší množství ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku“, když T-X Vykradačka hrobek nemá čím uchopit za srdce a bohužel ani za koule. Postrádal jsem nadhled, důvtipnější příběh a především nějaké kouzlo, které by mě donutilo byť jen jednou jedinkrát se k Laře někdy vrátit. Takže zatímco třeba žánr westernu si v 21.století prochází renesancí, ten dobrodružný na ni stále marně čeká. A nebo přišla a já starý konzervativní blb si toho nevšimnul.. P.S.: Mezi řádky čtu, že je tady spousta do uklízení žhavých uživatelů, co by rádo vyklepalo Fassiemu matraci.. (04.06.2018)

Kdo u tohohle live action gameplay fetiše cítí napětí, je buď retardovaný, nebo dítě bez vkusu. O čem jiném než napětí by dobrodružná akce měla být? Jo aha, prý o tom, že je to jako hra. Nepochopení rozdílu obou médií v praxi. A to je prvních půl hodiny slibných. Jo, než to začne být jako hra. Alicia je samozřejmě v rámci materiálu skvělá. (14.03.2018)

"Zneužila jste ožralýho námořníka." Lu Renovo přivítání na lodi mě rozesmálo, scény v zastavárně mě pobavily a hon na rychlou a hloupou lišku mne uspokojil dostatkem adrenalinu, ale na ostrově mě to už trošku přestávalo bavit. Zběsilá lukostřelkyně v přiléhavém nátělníku se sice snažila, abych se měl na co dívat, což jsem samozřejmě přivítal, ale bát jsem se o ni nedokázal. A to často visela na prstících levé ruky. Pak už zamínku stojí pouze zlé oči pana Vogela, kterého jsem měl chuť přitlouct za koule ke stropu, ale neudělal jsem to, protože by se mu to patrně líbilo. (11.03.2019)

Docela jsem byl překvapen, že film mě vracel myšlenky spíš směrem k Indymu než k původnímu Tomb Raiderovi, což bylo ve finále potěšující. První část filmu je taková hezky civilnější tzv. na pohodu, dáme si jednu povedenou cyklo honičku, bitku v ringu,to aby jsme všichni viděli že Alicie se skutečně při přípravě na roli v posilce neflákala, nějakej ten dialog, foreček a pak hupky dupky na ostrov a tam se teda začnou dít velký věci a Lara začne akčnit způsobem, že Superman by jí se studem v tváři rezignovaně odevzdal svůj modrej elastáček s písmenkem S. Některé vizuály byly hodně efektivní, ale nejefektivnější je samozřejmě Alice, při pohledu na ní by jeden zapoměl i svoje jméno, jaká je to velekočka. Postava v jejím podání má v sobě určitě víc emocí než Angelinina Lara Croft. Až na Tombíka půjdeš do kina, určitě si sebou nezapomeň vzít nadhled, protože bez toho to nedáš, ale pokud nejíš deně zelí pokapaný s citronem, můžeš se docela fajnově pobavit. (14.03.2018)

Než srovnání s nepovedenými (a s desetiletým odstupem už i řádně směšnými) Angelininými hrátkami si nové pojetí zaslouží podtitul Dobyvatelé ztracené Lary. Těch skoků, hádanek, situací na samé hraně i roztodivných udělátek je tolik, že i pozvolný úvod nebo zkratkovitý rozjezd událostí na ostrově fungují v rámci archeologického dobrodružství na silně podtrženou jedničku. Je až překvapivé, jak velká tíha pak leží na samotné slečně z rodu Croftů, protože Alicia Vikander má ve svém hereckém výrazu takovou sílu, že z emocionálních scén ždímá totální maximum a ty smutnější mě díky ní k mému šoku tlačily skoro k slzám. Nebýt trochu mimo působícího Gogginse, který ze slibného a uvěřitelného slizouna Vogela nedělá nic navíc a na několika místech herecky moc nestačí, byl bych snad doskočil až na nejvyšší hodnocení. Vychytaný scénář se totiž konečně odvažuje nevymýšlet zbytečné veletoče a zkrátka jen adaptovat hru, bez zbytečného holedbání se o vymýšlení vlastní cesty, které vždy vede buď k prohře u fanoušků, u kritiky nebo u pokladen, často pak u všech tří možností. Uthaugova vize má tak nakročeno když ne k nové módě, tak alespoň k sevřené žánrové trilogii. (15.03.2018)