Legenda o Tarzanovi

Skarsgård plus mínus OK, Jackson si vedlejší roličku komického souputníka vychutnal, Waltz si jede svůj spolehlivý standart a Margotka s Djimonem přinejmenším vizuálně potěšili (heh). Škoda, že na tu CGI sebranku afrických živočichů už tak radostný pohled není. Absolutní brakovost chvílemi nádherně evokuje atmosféru naivních dobrodružných románů z minulého století, nicméně je pravda, že minimálně na pěti místech jsem se uchechtával věcem, kterým jsem se určitě uchechtávat neměl. I když, kdo ví... nejsem si úplně jistý, že jde o brakovost přiznanou. (12.07.2016)

Zlatou malinu na tenhle démonicky sestříhanej film plnej nebetyčnejch zhovadilostí (kilometrový liány, lékařští mravenci, sebevražedný buvoli)! Waltz už je únavnej svojí repetitivní škálou hereckejch grimas a úšklebků, a i v tomhle dobrodružným failu bez jediný výrazný akční scény pořád předvádí toho stejnýho tarantinova Němce. Už mě to fakt neba. Vastně nic mě na tomhle paskvilu nebavilo, snad kromě přehršlu wallpejprovejch obrázků z džungle a jejího okolí. A to je hodně málo. (15.10.2016)

Možná mám od dětských let pro Tarzana slabost a proto dávám 4 hvězdy, ale i tak se mi tento film zdá u některých popcornožravců podhodnocen. Kouzlo Afriky má. Má i romantické kouzlo Verneovek také (vím, že to napsal Burroughs). A taky se ve filmu objeví 4 hvězdy: hrdinný a atletický Alexander Skarsgård, sličná Margot Robbie, charismatický a trochu démonický Chistofer Waltz a pak taková drobná hvězdička snaživě humorný Samuel L. Jackson. (02.07.2018)

Bez ohledu na to, že některé motivy jsou pravděpodobně přebrané z různých pokračování původní knižní předlohy, působí děj filmu jako zoufale vycucaný z prstu a celý film navíc vypadá, jako by si s ním nikdo z tvůrců vůbec nevěděl rady. Jako kdyby ho natáčeli postupně tři režiséři s různými vizemi, nebo jako by ho režisér David Yates chtěl natočit třemi různými způsoby najednou. Výsledný mišmaš je kombinací Tarzana, romanticky zastřené červené knihovny ve stylu Vzpomínek na Afriku a dobrodružství připomínajícího Indiana Jonese. Přitom ale filmu chybí napětí, dobře nasnímaná akce, humor i zábavnost. Naopak nechybí špatný střih a digitální triky kolísavé kvality. Herci jsou buď špatně obsazení, nebo hrají pod své možnosti, nebo obojí. Poslední záchranou tvůrců by bylo argumentovat, že se pokusili o zreprodukování naivní brakové atmosféry dobrodružných románů z dvacátých a třicátých let, což by ledacos vysvětlovalo. Ale i tak by to byla omluva poněkud chabá. Delší recenze ZDE. (19.07.2016)

V dobách, než se skoro celé Kongo přestěhovalo do Francie a Belgie, žila tam spousta divokých zvířat jako například gorily, lvi, sloni nebo negři. Jo, a taky bylo domovem Tarzana. To je umělecký pseudonym Mauglího, který vyrostl ve výstavního buzeranta, přestalo mu vonět pižmo vlčích nor, a tak si depiloval prdel a bradavky, umyl hlavu L’Oreálem, naonduloval si ji a vydal se lascivně pohupovat na liánách, bouchat se do hrudníčku a zatínat břišáky před gorilími samci ve snaze nějakého sbalit a udělat z něj opolidskou nevěstu. Pak se ale zjistilo, že je to vlastně potomek jakéhosi zdegenerovaného čajochlemta, který byl sice zoohetero, ale během viktoriánské sexuální turistiky si spletl gorilu v mlze, naprudko zezadu rozbalil svůj charm na vůdčí mačo tlupy a to milování nerozchodil. A tak Tarzana deportovali do Albionu, domestikovali v džentlgeje, a aby to mohly číst i prudérní britské panny, literárně mu přiřkli vyrachtanou bloncku Džejn, která při vidině zděděného majetku nějaký ten anál na palmě asi občas zkousla. Z výše uvedených obskurních důvodů jsem se odmalička u těch Burousových zooporních rodokapsů rozpačitě škrábal na kundě. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že mě nikdy zrovna dvakrát neoslovily. A poté, co jsem viděl, jak polonahý Hájlendr skáče v podřepu jako dement a dělá u toho „ÿÿ-ÿÿ-ÿÿ-ÿÿ-ÿÿ“, jsem se vyhýbal i jakýmkoliv dalším vizualizacím. Čili jsem byl dost překvapen, že mě tenhle Tarzan vs. Obersturmbannführer Landa docela bavil. Stejně dokonale katalogově slizký a úchylný zmrd tu waltzuje místo židů opičky a zotročuje jejich následný vývojový stupeň, dokud mu to ten džunglový metrouš nezatrhne, za což by mu potomci Australopitéků, kteří se ještě tolik úspěšně neasimilují v Evropě, dozajista nejradši nakopali prdel, protože dneska mohli místo lovení Tutsiů pro generála Mobuta driblovat za Lejkrs nebo repovat v Medisnskvérgárdn. Stellanův modelín tu sice opět ostopéro předvádí reklamu na bederní roušky Kálvina Klajna, avšak vyvaroval se opičího čurákování, Margotka je tentokrát vcelku sterilní, nicméně jeden by jí i tak s chutí vyvenčil grejhaunda, na gorily jim moc nezbylo, a tak vypadají, jako by se zrovna vrátily z honění Čárltna Hestna v první Planetě opic, ale to proto, že celý rozpočet padl na Džimóna Hounsoua, jehož na druhé straně naanimovali tak věrně, až vypadá úplně jako opravdový, a těch pár dalších papundeklových triků alá Karel Zeman výsledný dojem ze slaboduché, ovšem poměrně výpravné, přímočaré a zábavné kokotinky už nijak výrazně nepokazilo. (14.08.2016)