Zrodila se hvězda

Nemůžu to dostat z hlavy, prostě nemůžu. Úsměv a pohyby Lady Gaga a Bradleyho šíleně zamilovaný a opilý pohled. Ten okamžik, kdy spolu stojí na pódium nebo sedí u klavíru a nechávají se naprosto ovládat hudbou a láskou. To jak spolu zpívají a ladí, a má to neskutečnou sílu. V kině, pokud to jen trochu jde, nebrečím. Tady to nešlo. Zatím největší překvapení letošního roku. (22.10.2018)

První jméno na oscarovém seznamu? Máte ho právě před sebou. Bradley Cooper se kromě herectví poprvé vrhl i za kameru a psací stůl a hned je z toho homerun, za který by si mohl odnést minimálně pět sošek: za nejlepší film, režii, kameru, píseň či herecký výkon. A jestli má někdo Oscara rovnou pojištěného, je to popová diva Lady Gaga, ze které Cooper vydoloval úctyhodný výkon, jenž z vás vytáhne poslední slzičky dojetí i ze zatvrzelého cynika. Ano, zápletka o úspěšném muzikantovi, který najde zalíbení v talentované servírce, ze které se stane popová ikona, není nikterak objevná, stejně jako lehká kritika hudebního průmyslu a obligátní téma alkoholismu a drogové závislosti. Jenže Cooper je ve svém výkonu před i za kamerou natolik upřímný, že mu prostě při ohlašování nominací na nejrůznější ceny nepůjde nedržet palce. A ta hudba, ta HUDBA! (13.09.2018)

Líbí se mi, jak první záběr toho filmu je, jak se Bradley před vyprodaným sálem láduje prášky a chlastem - veškerá střídmost jde okamžitě z okna a vy víte, že máte čekat melodrama větší než sám život. Mám rád exhibice arogantních filmařů, kteří točí okázalé tříhodinové filmy výhradně proto, aby dokázali světu svojí brilianci, a nikdy by mě nenapadlo, že jedním takovým filmem nás obšťastní zrovna Cooper. Škoda, že jeho pojetí je dost stylisticky rutinní, i když střet pseudorealistického uchopení a dějových i vizuálních gest občas vyvolává určité napětí, které mě bavilo sledovat. Jinak škoda, že je Cooper vůči své postavě tak opatrný - hraje alkoholickou drogovou trosku, ale projevuje se to tak, že prostě odpadne a spí jak miminko, což Lady Gagu trápí. I když poněkud realističtější by bylo, kdyby se, jak se u alkoholika sluší, projevoval vůči ní nějak agresivně a násilnicky. Stejně tak je film o střetu konzervativního zpěváka a nové krve - ale tento střet zůstává na rovině hudebního vkusu, protože obě postavy bezproblémově sdílejí stejné progresivní hodnoty (Cooper si vyrazí na drag - jak přesvědčivé u jižanského country-rockového zpěváka posedlého starými dobrými časy), čímž se opět obrušuje možný konflikt jen na bezpečnou, povrchní rovinu. Na jednu stranu chápu, že není smyslem každého filmu jít na dřeň a že melodrama si může dovolit odhození tohohle typu komplexnosti, ale přece jenom - při stopáži dvě a půl hodiny se nabízí trocha prostoru pro trochu větší odvahu. Taky je zajímavé, jak moc tenhle film stvrzuje mainstream a mainstreamové instituce. Úspěch u co největšího počtu publika je vším, nominace na Grammy je největší událost - štěstí je spojeno právě s tím, s čím ho spojuje mainstream. Potíže můžou nastat jen kvůli chybě lidského faktoru. Už dlouho mi na mysl nepřišel termín "pohádka pro dospělé", který se mi dřív tak moc hnusil, protože představoval všechno, co mi na filmech přišlo špatné - A Star Is Born je rozhodně pohádka pro dospělé (byť se špatným koncem - který mimochodem podle mě v tomhle podání, na rozdíl od těch předchozích, vůbec nepůsobí přesvědčivě a dostatečně motivovaně, rozhodně ne jako poslední a jediná možnost - neustále jsem přemýšlel, jak se od téhle soft verze dostane film ke svému nevyhnutelnému konci, co hrozného se musí stát, aby to bylo adekvátní - a najednou to prostě přijde jakoby odnikud). Film, ve kterém hádka s alkoholikem nedosahuje intenzity hádky kvůli zvednutému záchodovému prkýnku v našem světě, protože postavy musí být i ve svém nejnižším bodě sympatické, nebo alespoň vzbuzující lítost. V důsledku to tedy spíš "větší než život" je "menší než život" - předně protože ty výpustky ničím nenahrazuje (břitkými dialogy, silnými pointamy, výraznou režií...). Ale překvapivě se s tím dokážu smířit jako s něčím, co smí existovat. 70 % (21.12.2018)

Melodrama, které funguje dokud si ti dva k sobě hledají cestu, nehnou se od sebe, paří v zákulisí a pějí duety. Ovšem jakmile Ally opustí civilní image a vydá se na otřesnou pop-sólovou dráhu (sice jde o záměr, ale že to je k nepřežití na tom nic nemění), tak to fungovat přestává, protože rázem jakoby Cooper nevěděl, zda se spíše věnovat Jackovi či Ally. Výsledkem je, že se pořádně nevěnuje ani jednomu. Mnohá nakousnutá nosná témata (Jackův bratr, oběti Ally apod.) nikam nevedou; což nejvíce bije do očí v případě motivu postupného hluchnutí. To měl být středobod a nikoli téma, u kterého ani nevíte, zda to vlastně ona vůbec tušila/věděla. Druhá polovina je rozkouskovaná a bez tempa, kdy přesně víte k čemu to míří, ale táhne se to skrze až příliš velké množství zbytečných scén na jedno brdo. A tak ani finální emocemi překypující písničkový hold již zklamané dojmy nezvrátí. (20.01.2019)

Šestáková romance v další iteraci, tentokrát pro 21. století. Produkčně samozřejmě všechno šlape a rád bych měl v tomhle filmu investované peníze, jelikož papírové předpoklady se vcelku naplnily. Cooper je jako režijní debutant sympatický a řemeslo se mu podařilo podchytit bez problémů. I před kamerou jeho jižanská variace na Johnnyho Cashe funguje, ještě zářivější hvězdou je však Lady Gaga, od níž bych tak procítěný výkon nečekal. Odehrála sice z nemalé míry svůj životní příběh, ale i to se dá koneckonců pokazit. Zámořští diváci (především tedy divačky) budou jistě spokojeni, ne nadarmo tenhle příběh slaví tolik úspěchů – americký sen a pořádná romantická limonádka, která však na ploše více než dvou hodin vinou své nepřekvapivosti místy docela nudí. Není to pro mě, uznávám kvality, ale už s tím nechci mít nic společného. (25.10.2018)