Zrodila se hvězda

V nepříjemném slova smyslu mě překvapilo, jak moc to tíhlo spíše k (až festivalovému!) dramatu než směrem ku svižnější hudební romanci. Subjektivně a dle očekávání tedy o fous jinde, než bych si býval přál, všechno ostatní ale šlape na výbornou. "Oscarově" paf z Coopera sice nejsem, ale nenudil jsem se a konec splnil účel... (18.10.2018)

Upřímně jsem nepochopila, co na něm viděla. Vždyť byl furt v lihu a ona od prvního dne věděla, do čeho jde. Díky tomu jsem se nedokázala s romantickou linkou sžít, pochybuju, že se lze tak snadno zamilovat do někoho, kdo je každým coulem troska a nemá nejmenší snahu s tím něco dělat. Gaga každopádně neměla chybu, ač nevím, co ona viděla na něm, chápu, co viděl on na ní. (01.02.2019)

Líbí se mi, jak první záběr toho filmu je, jak se Bradley před vyprodaným sálem láduje prášky a chlastem - veškerá střídmost jde okamžitě z okna a vy víte, že máte čekat melodrama větší než sám život. Mám rád exhibice arogantních filmařů, kteří točí okázalé tříhodinové filmy výhradně proto, aby dokázali světu svojí brilianci, a nikdy by mě nenapadlo, že jedním takovým filmem nás obšťastní zrovna Cooper. Škoda, že jeho pojetí je dost stylisticky rutinní, i když střet pseudorealistického uchopení a dějových i vizuálních gest občas vyvolává určité napětí, které mě bavilo sledovat. Jinak škoda, že je Cooper vůči své postavě tak opatrný - hraje alkoholickou drogovou trosku, ale projevuje se to tak, že prostě odpadne a spí jak miminko, což Lady Gagu trápí. I když poněkud realističtější by bylo, kdyby se, jak se u alkoholika sluší, projevoval vůči ní nějak agresivně a násilnicky. Stejně tak je film o střetu konzervativního zpěváka a nové krve - ale tento střet zůstává na rovině hudebního vkusu, protože obě postavy bezproblémově sdílejí stejné progresivní hodnoty (Cooper si vyrazí na drag - jak přesvědčivé u jižanského country-rockového zpěváka posedlého starými dobrými časy), čímž se opět obrušuje možný konflikt jen na bezpečnou, povrchní rovinu. Na jednu stranu chápu, že není smyslem každého filmu jít na dřeň a že melodrama si může dovolit odhození tohohle typu komplexnosti, ale přece jenom - při stopáži dvě a půl hodiny se nabízí trocha prostoru pro trochu větší odvahu. Taky je zajímavé, jak moc tenhle film stvrzuje mainstream a mainstreamové instituce. Úspěch u co největšího počtu publika je vším, nominace na Grammy je největší událost - štěstí je spojeno právě s tím, s čím ho spojuje mainstream. Potíže můžou nastat jen kvůli chybě lidského faktoru. Už dlouho mi na mysl nepřišel termín "pohádka pro dospělé", který se mi dřív tak moc hnusil, protože představoval všechno, co mi na filmech přišlo špatné - A Star Is Born je rozhodně pohádka pro dospělé (byť se špatným koncem - který mimochodem podle mě v tomhle podání, na rozdíl od těch předchozích, vůbec nepůsobí přesvědčivě a dostatečně motivovaně, rozhodně ne jako poslední a jediná možnost - neustále jsem přemýšlel, jak se od téhle soft verze dostane film ke svému nevyhnutelnému konci, co hrozného se musí stát, aby to bylo adekvátní - a najednou to prostě přijde jakoby odnikud). Film, ve kterém hádka s alkoholikem nedosahuje intenzity hádky kvůli zvednutému záchodovému prkýnku v našem světě, protože postavy musí být i ve svém nejnižším bodě sympatické, nebo alespoň vzbuzující lítost. V důsledku to tedy spíš "větší než život" je "menší než život" - předně protože ty výpustky ničím nenahrazuje (břitkými dialogy, silnými pointamy, výraznou režií...). Ale překvapivě se s tím dokážu smířit jako s něčím, co smí existovat. 70 % (21.12.2018)

První jméno na oscarovém seznamu? Máte ho právě před sebou. Bradley Cooper se kromě herectví poprvé vrhl i za kameru a psací stůl a hned je z toho homerun, za který by si mohl odnést minimálně pět sošek: za nejlepší film, režii, kameru, píseň či herecký výkon. A jestli má někdo Oscara rovnou pojištěného, je to popová diva Lady Gaga, ze které Cooper vydoloval úctyhodný výkon, jenž z vás vytáhne poslední slzičky dojetí i ze zatvrzelého cynika. Ano, zápletka o úspěšném muzikantovi, který najde zalíbení v talentované servírce, ze které se stane popová ikona, není nikterak objevná, stejně jako lehká kritika hudebního průmyslu a obligátní téma alkoholismu a drogové závislosti. Jenže Cooper je ve svém výkonu před i za kamerou natolik upřímný, že mu prostě při ohlašování nominací na nejrůznější ceny nepůjde nedržet palce. A ta hudba, ta HUDBA! (13.09.2018)