Šílený Max: Zběsilá cesta

Ak niekto z výslnia osemdesiatkových akčňákov spravil poriadny comeback a narobil v tomto tisícročí rachot ako nikto iný, tak je to opomínaný režisér George Miller, ktorý nenechal svoju trilógiu zapadnúť postapokalyptickým prachom. Poctivo si varil polievočku, aby mu štúdiá mohli zafinancovať tento šialený megalomanský projekt, ktorého plánoval a snoval už dve desaťročia. Viem si predstaviť ako trpel a obhrýzal si nechty pri prasiatkach a tučniakoch. Všetky roky odriekania sa prejavili a George vykypel ako parný hrniec, jednoducho potreboval vypustiť paru a ako lokomotívu na nás vychrstol svojho bojovníka ciest s menom MAX! Z opticky šialenej réžie je cítiť prehľad, nadšenosť malého dieťaťa s rozvahou sedemdesiatročného ostrieľaného režiséra, ktorý hýri nápadmi a potenciálom ako v najlepších rokoch. Mám dojem, že týmto filmom Miller definoval nové hranice a možnosti akčného žánru, tie obludné akčné sekvencie sú tak nadupané, originálne a presvedčivo natočené, že ma zatláčali do kresla a na konci filmu som zistil, že popcorn, ktorý mám obyčajne schrumaný ešte pred úvodnými titulkami som dojedal s tými záverečnými. K tomu všetkému sa nedajú opomenúť herci, bez ktorých suverenity by to nešlo. Hardyho Max bol stopercentný, o tom snáď nikto nepochyboval, prekvapila ale hlavne Charlize, ktorej drsná akčná hrdinka nestrácala nič zo svojej ženskosti, čo sa v podobných charakteroch často nevidí. Takže čo viac povedať, akcia vám vyrazí dych, stratíte reč, ale určite nezabudnite ísť do kina, pokiaľ sa dá. 95%. (20.05.2015)

Absolutní námrd a nejlepší akčňák za posledních X let, který se bude tesat do hollywoodského mramoru. Ještě teď rozdejchávám tu neuvěřitelnou smršť šílených nápadů a vizuálních vychytávek. Kytarista vede, to je jasná věc, ale tady si tvůrci vyhráli i s postavami a samozřejmě s designem všech těch aut, motorek a náklaďáků. Všechno to pak lítá vzduchem, efektně vybuchuje, a já tleskám a jsem šťastnej jako děcko. Zkrátka vysokooktanový mazec, víc nemám slov. (100%) (13.05.2015)

Motorizované akční peklíčko, kterému dodává krev Tom Hardy (a to doslova coby trasfuzák na kapotě) a hlavně jednoruká Charlize Theron coby Furiosa s drsným přístupem a zároveň sentimentem v oku. Hudbu přidá auto s bubeníky a nepříčetný heavymetalový kytarista, který z nástroje vrhá oheň. K tomu Miller připojí další desítky originálních nápadů, zábavně děsivá nomen omen pojmenování lidí i věcí (města Brokovice a Ropanov, drtikol, Rictus Erectus či tyčáci), občas zrychlenou akci evokující všudypřítomné šílenství, nabité honičky na začátku a konci, žádné směšné dialogy – jen minimum nutné konverzace, nekonečnou postapokalyptickou pustinu, témata jako rozpad civilizace, matriarchát nebo válka o ropu…a je z toho písečná road-movie desetiletí, kde nic jako bezpečnostní pásy, zdravý vzdoušek nebo vychlazené pivko neexistuje, neboť Pustině vládne zuřivost, vaši nádorovití parťáci a Aqua Cola./// Film však mohl být ještě víc nechutnější, odpornější a atmosférou zoufalejší. Navíc krev je kvůli filtrům a barevnému ladění méně konstrastní, ale vlastně není vůbec čas rány sledovat a nechat postavy fňukat, protože jde o téměř non-stop jízdu, v níž motory vytuněných aut přeřvou vše živé. [Kino, 2D s titulky, 2x] (13.05.2015)

Třicet let je dlouhá doba a George Miller proto nechal původního Maxe daleko za sebou. Nejen, že Mel Gibson až překvapivě moc chybí, protože Hardymu váhavě brumlavé pasáže vůbec nejdou, ale z dozvuků originální trilogie si Fury Road bere to horší. Tedy obvyklou bizarnost, plochost charakterů a fakt, že jde z větší části zase jen o jedno město a jeho osud. Že se tentokrát jede způsobem velkolepým až do posledního záběru, má za následek audiovizuální lahodu v čele s dech vyrážejícím nájezdem motorek, ale bez alespoň jedné skutečně zajímavé postavy se jedná o masakr, který mi v jiném než prvotně akčním plánu zkrátka nic neříká. (27.05.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)