Řada nešťastných příhod

(po 1. řadě) Čtyři hvězdy za potenciál. Není to tak zábavné jako film - zatím. Je tam dostatek meta vtípků vzhledem k médiu, jedna z mých nejoblíbenějších věcí na ASoUE. Hlavní i vedlejší role obsazené na jedničku. Pan Poe ve mně vyvolával nenávist hodnou Dolores Umbridge. Hezky udělaná znělka i zpracování Lemony Snicketa, ale chápu, že někomu asi bude vadit jeho přítomnost a celkově vědomost, jak vypadá. Graficky to taky vypadá kvalitně, délka 2 epizody na knihu se zdá akorát. Příběhově tomu těžko něco vytýkat, když co jsem slyšel se to hodně drží knihy. Ze začátku jsem měl pocit, že je to ještě šílenější než film, scéna se zapalováním šály v noci pomocí dalekohledu z letadla mě v tom utvrdila a pak už jsem si to plně užíval. Navíc se seriálu podařilo něco, co se filmu nepodařilo - navnadit mě sehnat si knihy, abych zabil čas při čekání na další řadu. (po 2. řadě) Knihy jsem si zatím nesehnal, nicméně novou řadu jsem zhltnul ještě rychleji než tu první. Zejména kousky jako Austere Academy nebo Hostile Hospital byly prvotřídním mixem meta humoru, absurdního humoru a pořádné dávky bezvýchodných situací. (taky díky poměru umírání klaďasů a záporáků). I já sám jsem tak trochu smutný jako sourozenci Baudelaireovi - že jsem v mládí nikdy příliš čtení nepřivykl (když pominu různé hororové věci), protože tohle by byl určitě čtenářský zážitek. Naštěstí je to i zážitek takto přetlumočeně. Z druhé série si tak kromě pár hluchých míst odnáším jen jedno osobní mínus, a to že navzdory vynikajícímu castingu nových postav a jejich herecké stylizaci (kde u mě na plné čáře vede Carmelita Spats) se někdo rozhodl obsadit i Nathana Filliona, kterého, ať se snažím sebevíc, prostě vidím jako Nathana Filliona a ne postavu, kterou zrovna hraje. (po 3. řadě) Těší mě, že se na již představené postavy nezapomíná, je v tom punc uvěřitelnosti, že nejen autor, ale ani postavy nemají paměť akvarijních rybiček. Stejně jako v předešlých sériích prospívá seriálu neustálá změna prostředí a díky jejich volbě i větší dobrodružnost. I konec se seriálu podařilo ustát. Netflix skutečně zvolil dobře, ať už volbou adaptovaného materiálu nebo lidí, kteří ho adaptovali. (29.01.2017)

díky za tohle campy zhmotnění mého dětství, netflixi. cynický příběh o traumatizovaných dětech v pastelovém oblečení s vysokým IQ  + Neil Patrick Harris + suchý humor + zábavná série temných záhad + deprese a zlomené srdíčko = velký bombex. slovo, které v tomto případě znamená velká láska. harrypotterovský vibe s větší sebeuvědomělostí a muzikálovými čísly nesedne každému -  je to hodně lowcost a pozérská hipster záležitost - ale každé divadelní anebo mentálně naštrbené děcko se v tom najde. (01.05.2022)

Třináct let starý film s Jimem Carreym coby hrabětem Olafem mi ve srovnání s tímhle seriálem přijde jako klenot. Stylizace byla podobná, ale o něco lepší, děj lépe ubíhá a herci jsou lepší. V téhle novince od Netflixu stojí za to Neil Patrick Harris (Olaf), ale dětští herci, kteří hrají sourozence, nemají dostatečné charisma a většina ostatních herců hraje podivně odměřeně a chvílemi až podprůměrně. A protože herci nejsou dostatečně zajímaví, nezáleželo mi na postavách a měla jsem problém přinutit se sledovat další díl. Tvůrci zkrátka nenašli rovnováhu mezi sarkastickým vyprávěním Lemonyho Snicketa a chladným odstupem. Navíc je seriál chvílemi až moc naschvál krutý (např. několik zvratů v posledních dvou dílech, které nebudu spoilerovat) a budil ve mě dojem, že příběh divům ukazuje zvednutý prostředníček. Lemony mě několikrát varoval, že pokud nemám ráda kruté příběhy, kde se stále dějí hnusné věci, nemám se dívat dál. Myslím, že ho poslechnu. (19.03.2017)

Mrtvý seriál. Ztráta času. Vše dobré na něm pramení z předlohy a kopíruje film z roku 2004, jen neúnosně natažené na šestinásobnou délku. Neil Patrick Harris má charisma jedné boty Jima Carreyho a z vypravěče mě přepadají návaly únavy. Stylisticky je to naprosto fádní (plus ošklivé a s horšími triky než třináct let starý film), opakující nenápaditě jeden vzorec znova a znova. Šílená nuda. Nevidím jediný důvod, proč to upřednostnit před filmem. (14.01.2017)

Asi chápu rozpolcené pocity a nespokojenost některých divaků, je mi totiž jasné, kdo nečetl knižní předlohu a čekal něco podobného ve stylu filmu z roku 2004, tak nemůže být ze seriálu tak nadšený jako ten, kdo četl Snicketovu knížní sérii. Já jsem naopak velice překvapená a nadšená tímto zpracováním.! Je vidět, že na scénáři se podílel sám autor, jelikož celý seriál se nese v jeho známém stylu vyprávění, slovních hříček, narážek a osobitém humoru. Tenhle seriál jsou vlastně téměř přesně přepsané knihy (doslovně namluvené repliky), či víc, autor zde spojil i informace z jeho dalších knížek, odkrývá nějaká tajemnství a celému příběhu dává vizuální podobu. Jistě, není to strašidelné ani děsivé, ale tak to by ani nemohlo být, když knihy byly určené pro mladší čtenáře. O dost lepší než divně poskládaný film Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod z roku 2004. (16.01.2017)