Oběti a vrazi

Všechny filmy (viděl jsem tři) Andrey Sedláčkové se mi velice líbily. Pojednávaly o citech a vztazích z tak trošku jiného pohledu, než jsme zvyklí. Tenhle kousek se nevymyká, není IMHO moc poznat, že jde o debut (jeden televizní snímek měla za sebou), takže odpustím i nějaké ty drobné chybičky. TO JÁ TO MÁM JEDNODUŠŠÍ. ROZDĚLUJI LIDI NA DOBRÉ A ZLÉ. (02.05.2006)

Komorní drama o dvou sourozencích, kteří nemohou žít sami spolu a nedokážou žít s nikým jiným. Na rozdíl od mnoha děl s podobným námětem je zde méně tragické romantiky, méně lásky, která se všemu vzepře, kterou nic nezlomí. Naopak, vztah postav Rodena a Chýlkové svým nenaplněním řádně zhořkl, ba zjedovatěl. Nikdy však nezmizel. Této odlišnosti, zvláště je-li podpořena skvělým herectvím Rodenovým, si cením. Zbylým hercům bych nevyčítal nevýraznost, od zahořklých stárnoucích lidí lze těžko očekávat výbuchy vášně. Silné *** (20.09.2008)

Oběti a vrazi je filmové drama tabuizovaných mezilidských vztahů. Téma může sice vyvolat zdání šokující společenské kontroverze, ale způsob zpracování psychologickou hlubinu duší obchází obloukem ve strachu z procitnutí. Slibné momenty jsou střídány slabšími. Andrea Sedláčková, zřejmě fascinována zakázanou láskou, nedokáže přinést strhující okamžiky, ani psychedelickou náladu a vše opatrně, snad až nezúčastněně, sleduje zpovzdálí a ochuzuje nás o skutečné prožitky. Jsou zde náznaky, herecká ekipa se zdatně dle svých vychvalovaných schopností snaží podat obraz opravdovosti, a přesto se můžeme po konci představení cítit ožebračení z nedotažených možností. Hlavní postavou extravagantního dramatu života je Mirek Vančura (dobrý Karel Roden, jako mladý zajímavý Vladimír Škultéty), psychicky labilní a společensky introvertní průvodce muzejní expozice. Vlivem okolností, mladického očekávání a nezkušeností se dostává do závislého vztahu, ze kterého nemůže a ani nechce nalézt cestu ven k osvobození vlastního ducha. Nakonec se zdá, že jeho hnacím motorem je uražená ješitnost a dětinský vztek. Nejhlasitější momenty jsou spíše dílem náhody, než rozpolcenosti trápící se lidské duše. Hlavní ženskou postavou je Mirkova starší sestra Jana (zajímavá Ivana Chýlková, jako mladá pohledná Monika Hilmerová), sebevědomá druhá strana zkázonosné romance. Sexuální touha je jen vyřčena, nikoli zobrazena. Maloměšťácká bigotnost dokáže zatvrdit lidská srdce a Sedláčková nenašla odvahu ho otevřít ke čtení. A Chýlková se svým pojetím blíží důvěrně známým panovačným ženám. Důležitou postavou je servírka Olga (zajímavá Veronika Jeníková), Janina kamarádka se sympatií k Mirkovi. Snaží se nalézt cestu mezi naléhavým vydíráním a vzplanutím citů, cestička je ovšem spletitá a zarostlá strachem z možné upřímnosti. Výraznější postavou je Josef (sympatický Ján Króner ml.), Janin manžel. Sice se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, leč v některých případech se na stejném místě topíme opakovaně, dobrovolně a bez ponaučení. Z dalších rolí: Janin dlouholetý milenec Ludvík (příjemný Bohumil Klepl), starostlivá a křehká matka sourozenců (zajímavá Daniela Kolářová), autoritativní otec (Ján Sedal), rozezlená puritánka Doubravová (zajímavá Simona Stašová), její nevěrný manžel (příjemný Jiří Štěpnička), či Mirkova mladická známost Kateřina (Anna Duchaňová). Nevšední a extrémní partnerské vztahy mám rád, ale existují značné rozdíly ve způsobech zpracování. Samotné téma je příslibem, vedení děje je kolísavé, dává záchvěvy, naději i zklamání. Škoda. (02.12.2017)

Oběti a vrazi jsou zamyšleným snímkem s intelektuálními dialogy a dramatickými zvraty v duchu těch lepších dramat české literatury. Film mi připomíná romány Ivana Klímy, Milana Kundery a spol. a jediné, co mi na něm nevyhovuje jsou herecké výkony hlavních postav, tedy zejména Vladimíra Škultétyho, Jána Kronera a místy i Ivany Chýlkové. Zážitek z filmu alespoň podpoří hudební doprovod, skládající se výhradně z tvorby Bohuslava Martinů, v jehož rodném městě Poličce se drama odehrává. Skladba vyprávění a prolínání časových rovin potěšila, protože držela pohromadě a filmu se podařilo převyprávět komplikovanou psychologickou zápletku o intimním vztahu bratra a sestry, ve které je jediné jisté, že oběťmi svého života, svých rozhodnutí a svého osudu jsou svým způsobem všichni...V českém diskurzu nemám s Oběťmi a vrahy problém, je to dobrý film. (26.01.2009)

Tohle je film, na který si moc neumím udělat názor. Neobyčejně působivý příběh, jak se zde uvádí, si osobně přece jen představuji trochu jinak. Ale zase mi přijde příliš příkré jen tak snadno smést OBĚTI A VRAHY ze stolu - minimálně po stránce hereckých výkonů je to na české poměry velmi dobrý počin. Velice příjemné je i použití hudby Bohuslava Martinů. Jinak to ale podle mě táhne dolů nepříliš zdařilá režie, a především pak skutečnost, že většina dobrých motivů je zde jen tak decentně naťuknuta, aniž by daly vzniknout skutečně přesvědčivému uměleckému tvaru. Otcovražda, incestní láska, bizarní vztahové propletence, maloměšťácká morálka... ech, to jsou všechno strašně silná témata - a Sedláčková si na nich podle mě vylámala zuby. Za mě osobně dost nuda a asi rozpačité 3 hvězdy. (10.08.2013)