Ďábel

Velké překvapení! Uvažoval jsem o pěti hvězdičkách. Až při hodnocení zjišťuju, že režisér je tvůrce filmu Poughkeepsie Tapes, který se mi také velmi líbil. Johne Ericku Dowdle, u jiných možná ne, ale u mě to máš hodně dobrý. (2021: Uběhlo jedenáct let a z hlavy si vzpomenu jen na dva horrory, které Ďábla za tu dobu překonaly. Vzhledem k tomu dnu, na němž se dnes žánr nachází, přidávám pátou hvězdu bez většího váhání.) (19.12.2010)

Pět lidí v kabině a jeden z nich je Debil. Ten má nabiflenou "Teorii výtahů" a umí jej nejen zastavit, tak, že hasiči musí rozřezat půl mrakodrapu, aby se k němu dostali, ale navíc si nadrttil i vyhlášku padesát a tak si jako obvykle z elektřiny dělá papírové čerty... Noční Šajlamalajn nám unyle servíruje jednu ze svých indických bubu bajek, kde pravda a láska zase zvítězí nad lží a nenávistí a logika se zřítí do výtahové šachty, jen co pasažéři naklepou poschodí! A poučení? Zcela katolické! Ať uděláte cokoliv, stačí pár Otčenášů ve španělštině, hezky se omluvit a jste sp(r)aseni! (06.12.2010)

Sedmdesát minut si to pečlivě buduje znepokojivou atmosféru, vztahy i tenze mezi charaktery, aby to pak celé místo vygradování a úderné pointy vyznělo vlastně úplně do ztracena. Škoda, protože u těchto žánrových jednohubek jsou právě závěry/pointy tím co odděluje zrno od plev; "pouze" zdařilé počiny od těch, na které bude vzpomínáno. (08.05.2011)

Krásny príklad komorného filmu, kde si Diabol pohráva s uväznenými ľuďmi vo výťahu, hucká ich proti sebe a strážnici spolu s policajtmi sa len môžu prizerať čo sa pred ich monitormi odohráva. John Eric Dowdle konečne zabodoval, aspoň u mňa určite. Atmosféra je hororová od úvodných titulkov (mesto hore nohami skvelý nápad), s výberom hercov som bol tak isto spokojný (nejednoznační (ne)sympatickí) a záver rovnako nemal chybu. (10.12.2010)

Vo filme sa sice pracuje so znamymi proprietami, avsak umne. I ked priznavam, ze viac ako horor je film v mojich ociach thrillerom, t.j. pocit strachu sa nedostavil, ale pocit napatia, nervozity bol pritomny takmer neustale. Predovsetkym vdaka vybornej hudbe, nachadzajucej inspiraciu v Herrmannovi, prip. obcas aj v Goldsmithovi (Omen) ako aj faktu, ze vsetci do jedneho neznami (a vdaka scenaru aj nesympaticki) herci stazovali presne urcenie poradia "vybijanej" ich zivotov. Inak v mojich ociach prave vztah horor - napatie robi odpoved na otazku "do akej miery je nazov filmu (ne)umyselne spoileroidny" znacne relativnu. Mat film iny nazov, a ak by vdaka tomu jednou z point filmu mala byt skrz pribeh snaha o odhalenie totoznosti "vraha", tak je film vacsinou odpisany ako totalne neoriginalny, s blbou pointou. Ovsem z pozicie "umyselneho" nasadenia tohto nazvu s cielom odstranit liniu patrania "kto je vrahom", ostal pre mna ako divaka vacsi priestor prave na uvedomovanie si tych momentov dobre budujuceho napatia (nie strachu) i vdaka osvedcenym postupom. Zaroven aj posunuta pointa filmu nevyzera po kratkom uvazovani az tak "na odpis". Inymi slovami, zvoleny nazov mi umoznil sustredit sa na ine aspekty filmu, ktore som si nasledne nalezite vychutnal. (11.11.2010)