Cesty větru

Takovy Nohavica by musel byt z tohoto filmu uneseny.-). Pout severni Kolumbii na oslovi za ucelem vraceni stare harmoniky... Scenar na prvni pohled nijak zajimavy je doplneny mistnimi zvyky, lokalni hudbou na harmoniku ci bubny a nadhernou prirodou, kterou libiva kamera jeste podtrhla. Pomalejsi tempo jen dodava daleke ceste vzdalenost a atmosfere jistou mysticnost. (04.04.2018)

Mám rád road movie v akejkoľvek podobe. Oceňujem samozrejme tie, ktoré mi ukazujú svety, aké som dovtedy nevidel. The Wind Journeys sú príbehom chlapca a muža cestujúcich po úrodných, aj pustých prírodných scenériách Kolumbie. Kolorit obyvateľstva, tradičnosti a chudobnosť sa tu miesi s príbehom otca so synom, ktorý sú si odcudzení a hľadajú si k sebe cestu. Spoločným pojítkom je tradičná hudba. Či už na bubny, alebo harmoniku. V zásade sa Guerra snaží rozprávať obrazom a nedramaticky. Aj tých niekoľko drám je odľahčených. Čo vzbudzuje obdiv je epizodickosť charakterov, zasadených do odľahlých krajín a miest a tiež vizuálna stránka, ktorá je podmanivá. Vietor hučí všemožnými škárami a dodáva slovu pustatina ďalší, poetickejší význam. (12.08.2017)

Dlouhé, předlouhé putování Ignácia s mladým Fermínem a hlavně s harmonikou do vzdálené Guajiry, kde jí chce Ignacius vrátit svému učiteli. Pro mě jiný pohled na život v téměř neznámé zemi s jejími tradicemi, zvyklostmi a možná i zázraky. Ta zem na mě opravdu působila až zázračně a o to se velmi dobře postaral kameraman, jehož záběry na krajinu a hory byly dechberoucí. Současně se celým filmem prolínají různé zvuky a melodie harmonik a jak se tam v jedné chvíli říká, je to taková hudba "že jsou i krávy šťastný". Film režiséra Cira Guerra přinese do vašeho domova klid, pohodu, možná touhu se tam alespoň jednou za život podívat a mně pocit, že jsem zase o něco obohacená a to se nestává tak často. Určitě lepší čtyřka a kdyby nebylo kdyby, tak jdu určitě na pět. (03.10.2012)

clovek vie ze sa pozera na artovy film hned na zaciatku ked nam reziser ponuka monoho zaberov bez pohybu kamery, minimom dialogov a zadumanych pohladov hlavnych postav do dialky, pricom sa ich hlavou honia myslienky nad zmyslom zivota. ja som si pribeh celkom uzil i ked historia Vallenata (hudby spataj so severom Kolumbie) ma prilis nezaujima (moja manzelka mi povedala, ze kazde meno ktore zaznie vo filme patri k legendam tohto stylu hudby v kolumbii). este nastastie ze Kolumbia je krasna krajina tak je sa stale na nieco pozerat i vdaka vynikajucej kamere, ktora dodava urcitu mysticku atmosferu (nie nepodobnu ake maju diela od Gabriela Garcia Marqueza) pritomnu v harmonikovom duely ci v krste krvou z jasterice pripominajucu magicky realizmus. skoda ze scenar je prilis prazdny a film sa opiera hlavne o atmosferu viac ako o nejaky dej a ja som sa ku koncu neubranil nude. i tak stale ide o najkrajsie vyzerajuci kolumbijsky film aky som zatial videl... (26.03.2013)

Nádheráááá. Po delší době ryzí atmosférický film s dechberoucí scenérií kolumbijských výšin i nížin. Ty záběry kamery jsou.....jak to říct....nepopsatelné? Uhrančivé? Kouzelné? Pomalé tempo této "oslí road movie" občas zrychlené úchvatnými rytmy harmonik a nezapomenutelnými scénami jako třeba souboj harmonik či křest krví mne absolutně dostaly. Tak trochu jiný svět a dokonalá pozvánka k návštěvě této magické krajiny. Intuitivní zásah přímo do nitra mé "latino" duše, takže je to jasné......cinco estrellas!!!. (23.03.2016)