Phantom: Requiem for the Phantom

What kind of freedom requires you to kill people in order to earn it? Zatím hodnoceno pouze po prvním dílu. Příběh vypadá zajímavě, snad nebude dál příliš přímočarý a postavy nevýrazné, jelikož audiovizuální stránka je parádní. Nestává se často, aby během 25min. se objevily dvě suprové scény (útěk z bytu, plošina s vrtulníkem). Teď jen doufám, že kvalita vydrží, hlavně co se příběhu týče. (09.03.2011)

Phantom - Requiem for the Phantom - 31 - Canzone of death part I vypočujte si ešte predtým ako začnete súdiť toto anime. Máme tu totiž opäť starú školu anime a príbehu. O fúz napríklad lepšie ako Black Lagoon, ktorý trpí rovnakými neduhmi ako toto anime a tam to zdá sa nikomu problém nerobilo. Animačne by som povedal na rok 2009 slušne spracované až mierne podpriemerne (občas by si to zaslúžilo viac akcie v niektorých scénach). Hudobne no dal som sem jednu hudobnú časť, ktorá je naozaj nádherná a ťažko by sa na toto chytal nejaký zbor spievajúci na bohoslužbách, tento hudobný podmas sa ma naozaj dotkol a sedel mi. Postavy občas sa tvária ako neprítomné, ale to vo svete zabijakov je v celku normálny "output", normálne chovanie. Príbeh je vo svojej podstate pretkaný smrťou a snahou prežiť a jednotlivé postavy to naozaj nemajú jednoduché. Príbeh samozrejme nemá len jednu rovinu, ale postupne sa otvárajú nové zákutia, ktoré môžete prebádať. Napríklad vzťahová rovina, to že jednotlivé postavy majú svoje vlastné pohnútky a iné sú uzavreté v tom, že sú "pouhými lotutkami" v rukách svojich pánov a tým, ako jednotlivé postavy sa z toho snažia vymaniť, či do toho ešte viac padnú. Psychológia postáv je teda naozaj dôležitá a prinúti Vás pýtať sa prečo a čo sa stane ďalej, aj keď niekedy je to dosť predvídateľné, tu to vôbec nevadí. (27.03.2021)

Mám seriály od Mashima rád, to mi jistě nikdo neupře, ale tentokrát se do mého vkusu dvakrát netrefil. Sice jeho obvyklé umění práce s hudbou či jeho typická montáž vhodně užívající statické animace, cit pro kompozici záběru (nádherně působí např. v prvním díle ve scéně zabírané skrz mřížovou kovovou plošinu zespodu, v níž rozestavení postav a jejich se zbraněmi napřažené paže působí jak diagram z fyzikální úlohy) jsou přítomny a jim samotným lze máloco vytknout, horší je to ovšem s (a tady si dovolím s mandelbrotem nesouhlasit) s postavami, které jsou částečně vývarem děl minulých a částečně zajíkajícími se emo panáky. Uplakané ultrazabijáky se ztrátou paměti, vzpírající se loutky, jimiž vládne tajemná zločinecká organizace nelze konzumovat neustále. Tlačit se nesmí nejen na pilu, ale ani na emopilu. Neustálé pobreky v osudových přestřelkách - umírající je šťastný, zabíjející chudák - dosahují obludných rozměrů, přičemž ony konfrontace a důvody bojů jsou nejméně v polovině případů spíchlé horkou jehlou a jsou tu jen proto, aby se divák dojal vším tím neštěstím a tragickým údělem trpících, rozervaných nájemných vrahů. Postava Drei je nahozená už naprosto uměle a bez nějaké kontinuity (neodstávalo se dílů?). Hlavní záporák se z opatrnického, zákulisního technokrata jen s mírnými megalomanskými sklony promění v tak teatrální figurku, že i Friday Monday je bičován závistí. Ani fabule nepatří ke skvostům žánru, sestává z různých zákulisnějších bojů (v podsvětí jsou všechny boje zákulisní, některé jsou ale zákulisnější), které však v podání plochých postav nemají žádnou váhu a její části jsou mnohdy někde ukradeny (např. z Leona). Propracovanější charakter mají jen Ein, Zwei, Clau - ti však s výjimkou Clau jsou, i přes zabijácký potenciál, pouhými nástroji v rukou svých vládců nebo tupými přihlížejícími (s výjimkou závěru, kdy jimi vládne nepřejícný osud a zřetelná ruka scénáristova). Emoemomashimo, silné **. Edit: Nyní již vím, že se jedná o remake Phantom - the Animation. Musím uznat, že v hlouposti si se svým epigonem mnoho nezadá. Mashimo vzal zápletku víceméně beze změny, jen do ní kvůli nafouknutí objemu nastrkal děsivou spoustu věcí navíc. Nepřekvapivě právě u mnohých z těch navíc se mi zdálo, že se do Phantoma vůbec nehodí. Nakonec tedy spíše slabé **. (06.10.2009)

Výborné anime, které se nese ve stejném duchu jako Noir. Žádné vtípky, jenom příběh tří elitních asasinů... Příběh to mělo vcelku zajímavý i když jsem měl pocit, že se tam někdy nacházelo pár hluchých bodů, které značně ubíraly na tempu. Nejlepší chvíle přišly vždy, když se drasticky změnil děj... Ein pracuje pro toho, tamtoho, pak pro nikoho, atp... Ostatně jako vždy, v podobných příbězích. Charaktery jsem si nějak extrémně neoblíbil i když to neznamená, že mi bylo jedno co s nima bude a po celou dobu jsem hl. hrdinům fandil. Postava, která mi asi nejvíc přirostla k srdci byla Cal. Nechci spoilerovat, takže nic bližšího neřeknu. Někdy jsem našel v příběhu chybičky a co mi vadilo asi nejvíc, byly motivy některých nejmenovaných postav pro pomstu, které vypadaly ve výsledku docela směšně. Rád bych vyzdvihl atmosféru, hudbu, vizuální stránku i smysl pro detail, který Mashimo určitě má. Mno sečteno podtrženo, jedná se o lehce nadprůměrné anime a normálně bych dal 3 hvězdy. Nebýt ovšem toho konce. Ten mě totiž nadchnul natolik, že musím přidat jednu hvězdu navíc. 7/10 (18.11.2009)

Mám rád Urobočiho za to, že sa vyžíva v tragédiách a človek nikdy nemôže s úplnou istotou veriť, že jeho obľúbená postava prežije. Dej i keď zaujímavý, je väčšinou len niečo do pozadia pre dialógy a intrigovanie postáv, ktoré sú uvažujúce trojrozmerné charaktery. V tomto prípade bolo už ale v polke bolestne viditeľné, že stopáž je zbytočne premrštená. Ak by to malo namiesto 24 dielov len 12 (na množstve deja by to vonkoncom nič nezmenilo), tak by som nemal čo vytknúť. Vcelku škoda, lebo akcia je výborná, má to atmosféru, napätie a téma nie je až tak opozeraná, ale je to naozaj niečo pri čom sa mi veľmi dobre zaspávalo. 24/24 – 65% (29.08.2016)