Wonder Woman

Rozhodně jsem se u toho necítila tak trapně jako u Batman vs Superman a celkově mi Wonder Woman přišel jako neškodný film. Ve filmu se najde pár parádních momentů (prakticky celá první část je hodně fajn). Jeden z největších záporů pro mě byla délka, film by opravdu o takovou půlhodinku potřeboval prostříhat. No a bohužel, vlil Zacka Snydera je až moc patrný a já si nemůžu pomoct, mě celá ta Snyderovská akční stránka už vůbec nebaví. Je to pořád stejné, čili naprostý digibordel, kde všechno vybuchuje a vy se v tom snažíte najít smysl. Záporák taky vzbuzuje spíše úsměv než respekt, ale mám dojem, že záporáci jsou tak celkově problémem posledních DC filmů. Nicméně jsem si jistá, že Wonder Woman si najde své fanoušky a rozumím tomu, je to krok tím lepším směrem. (02.06.2017)

Tuctový a nesmyslně dlouhý comicsový origin (když by se vyndalo 45 minut, o nic nepřijdete), který vrcholí stejně přeplácaným finále jako Batman v Superman. Gal Gadot střídá dva výrazy s jednou hrdinskou pózou - představa, že s její hrdinkou uvidím další biják mě upřímně děsí - a akce je zase snyderovským odvarem. Fakt mě to nebavilo, i když Pine zachraňoval, co mohl. 50% (01.06.2017)

Když Kapitán Homokokot konečně podlehne genderovým přetlakům a nechá si přišít kundu, změní se v mimořádně nesympatickou prkennou Židozonku s tak dokonalým šišoidem na krku, až má jeden při pohledu na něj neodolatelnou chuť šoupnout ho zadákovi do mlýnu a pokládat pětky. Takže jediným trochu seksy rozptýlením je první dvacetiminutovka, kdy může divák, znechucený zajisté urputně depilovanou Icákou Rabínovou, alespoň úchylně přemítat nad kapku prošlým, ale pořád jedlým sendvičem, obloženým Bobinou Piš a Mrs. Nýlsenovou. A pak už následuje jen obvyklá pícnina pro dementy, řecká mytologie pro zvláštní školy a Kapitán Homokokot ryloudyt s androgynně feministickým poselstvím pro škaredé týnejdžerky s kníry, nezletilé pokojové masturbanty a otylé chovatelky koček za zenitem. Sice s fokusem na Velkobrity a asi proto méně patetické, nicméně pořád anemické, mentálně nestravitelné a zdravotně závadné. Ono sledovat totálně koženou vypleštěnou izraelskou štěrbinu, jak v neušpinitelném plážovém outfitu zajišťuje klid na Západní frontě, potírajíc světelným bitchíkem a kanálovým poklopem kulometná hnízda císařské armády, to je něco, jako čumět v nekomediálním spektáklu na Miče Bjůkenena, kterak v těch svých červených trenkách a s kovovými předloketníky mlátí na pobřeží v Palm Bitch třeba Godzilu a se seriózním výrazem u toho dělá na povislých kozách TA-BLE-TY. A u takovéto sofistikované podívané se buď můžete v záchvatu huronského smíchu poprskat lahváčem, anebo si samým napětím retardovaně cucat palec v klecovém lůžku a polámanýma pastelkama s mohutným přetahováním kompulzivně vybarvovat omalovánky se Supergejem. (03.07.2017)

Chjo, proč u nás musí žebříčkům návštěvnosti dominovat něco tak v druhé půli vypravěčsky rozpadlého a přívalem atrakcí ubíjejícího jako PIRÁTI Z KARIBIKU: SALAZAROVA POMSTA, když je v kinech nejlepší celovečerní film se superhrdinkou. (Ok, konkurence - CATWOMAN, ELEKTRA ad. - je bídná, ale i tak.) Film, na kterém je nejlepší, na kolik se vymyká požadavkům na komiksový blockbuster zapadající do širšího universa: žádné - pokud je mi správně známo - rozšíření vyprávění do jiného média; až na rámující úvodní a závěrečnou sekvenci a jednu fotografickou momentku absence návaznosti na další tituly ze sdíleného vesmíru; příklon k hrdé pokleslosti (blíž to má ke campu než v této souvislosti častěji zmiňovanému pulpu alias braku), kdy inspiračním zdrojem nebyla válečná propaganda (jako u KAPITÁN AMERIKA, s nímž je WW zavádějícím způsobem srovnávána), ale rané komiksy známé třeba z řady DCKK; stylistická eklektičnost, kdy se s proměnou prostředí či času změní i převládající barevné ladění i velikost rámování; nenapodobování jiných děl, a pokud, tak leda pro vymezení se vůči nim (Wonder Women na rozdíl od Supermana /1978/ nemá lidský kostým šedé myši, ale obléká si šat sufražetek); hravé podvracení určitých superhrdinských klišé (Chris Pine jako dáma v nesnázích) i společenských a stylistických norem (Chris Pine je určen pro pohled)... V mnoha ohledech je to konvenční (výstavbou, dvěma liniemi akce, obměnou mýtu hrdiny za mýtus hrdinky atd.), i tak ale radost nemalá. (21.06.2017)

V posledních letech se rozmohla móda točit akční nebo fantasy filmy s hlavními hrdinkami a tak máme možnost vidět nebo poznat celou řadu nových a krásných hereček, které mají co ukázat. V tomto případě Gal Gadot vůbec nezklamala. Její krása je vidět snad až z Měsíce a i na Marsu by pochopili, na co si na planetě Zemi mají dát pozor, kdyby ji chtěli místní Marťani dobít. Horší už je to ale se scénářem, se kterým jsem osobně měl problém. Amíci si asi myslí, že u nás v Evropě jsme úplně blbý a tak tu smíchali vizualizaci první a druhé světové války a udělali z něj líbivý mišmaš, který sice vypadá docela dobře...ale jinak je totálně hloupej. Naštěstí tu ale ke Gal Gadot přifařili Chrise Pinea, který byl snad ještě lepší, jak ona. Měl opět nádhernou roli. Horší už to bylo s nepřítelem v podobě Davida Thewlise. Herecky dobrý, ale jako nepřítel bych ho směřoval někam do úrovni hodný strýček s knírem a bonbóny. No...osobitost by z filmu čišela, stejně tak i kvalita, ale podle mě je to pořád málo na to, aby DC padlo alespoň na rovinu s Thorem nebo Strážci galaxie, kteří přivedli do komiksových filmů novou úroveň kvality...a zábavy. (16.07.2018)