Wonder Woman

Chjo, proč u nás musí žebříčkům návštěvnosti dominovat něco tak v druhé půli vypravěčsky rozpadlého a přívalem atrakcí ubíjejícího jako PIRÁTI Z KARIBIKU: SALAZAROVA POMSTA, když je v kinech nejlepší celovečerní film se superhrdinkou. (Ok, konkurence - CATWOMAN, ELEKTRA ad. - je bídná, ale i tak.) Film, na kterém je nejlepší, na kolik se vymyká požadavkům na komiksový blockbuster zapadající do širšího universa: žádné - pokud je mi správně známo - rozšíření vyprávění do jiného média; až na rámující úvodní a závěrečnou sekvenci a jednu fotografickou momentku absence návaznosti na další tituly ze sdíleného vesmíru; příklon k hrdé pokleslosti (blíž to má ke campu než v této souvislosti častěji zmiňovanému pulpu alias braku), kdy inspiračním zdrojem nebyla válečná propaganda (jako u KAPITÁN AMERIKA, s nímž je WW zavádějícím způsobem srovnávána), ale rané komiksy známé třeba z řady DCKK; stylistická eklektičnost, kdy se s proměnou prostředí či času změní i převládající barevné ladění i velikost rámování; nenapodobování jiných děl, a pokud, tak leda pro vymezení se vůči nim (Wonder Women na rozdíl od Supermana /1978/ nemá lidský kostým šedé myši, ale obléká si šat sufražetek); hravé podvracení určitých superhrdinských klišé (Chris Pine jako dáma v nesnázích) i společenských a stylistických norem (Chris Pine je určen pro pohled)... V mnoha ohledech je to konvenční (výstavbou, dvěma liniemi akce, obměnou mýtu hrdiny za mýtus hrdinky atd.), i tak ale radost nemalá. (21.06.2017)

Mnohem raději bych to viděl natočené na sklonku padesátých let od Richarda Fleischera nebo přímo jako nějaký All Star Comics ze stříbrného věku. Všechnu tu šestákovou naivitu a patos bohužel spolehlivě zabíjí tradičně megalomanská digitální nabubřelost. Zaoceánský hype Patty Jenkins nemůže být víc mimo. (14.08.2017)

Přijďte si do kina na pořádnou porci emancipace :-D :-D. Prostě ano, moje hodnocení je ovlivněno tím, že jsem (aspoň doufám) ženská. Ale když jsem si během filmu několikrát představila, že by se odehrával s mužským hrdinou a sakra - nevidím rozdíl. Děj je sice strašně klasickej, ale co pro mě film povyšuje, je duo Gal Gadot a Chris Pine a hlavně spousta dost dobrých vtípků. No a Gal Gadot je naprosto božská - dokonalá volba. Potěší krásky Connie a Robin v úvodu, nejvíc mi vadili mírně řečeno nepřesvědčiví záporáci - přehrávající Danny Huston na plynu a SPOILER umolousaný, odrbaný David Thewlis jako Ares??? řečeno slovy sestry: "Promiň, Lupine, ještě tak toho vypelichanýho vlkodlaka bych ti věřila, ale boha války ne!" a líp to vyjádřit nedovedu KONEC SPOILERU věru nepotěší. Ale přeju WW úspěch, očekávání a nátlak byly masivní. (10.07.2017)

Báječná komiksová podívaná, která si na nic nehraje a pokud ano, není to na ní moc poznat. Podobně lehký pocit jsem naposledy měl asi z (původní) Fantastické čtyřky - divákovi je od začátku jasné, co a jak se stane, ale i tak je příběh zábavný, nebere se smrtelně vážně a je radost ho sledovat. Gal Gadot je jako Wonder Woman senzační (jako umíněná Amazonka ve svém světě i jako kouzelný "mimoň" v tom našem, ale poloh má mnohem více) a líbí se mi její stoprocentní nasazení, Chris Pine je sympaťák a ani Danny Huston a David Thewlis se neztratili. Hudbu bych si sice dovedl představit nápaditější, ale akční i jiné scény podkresluje dobře, no a v neposlední řadě se mi líbil ženský pohled režisérky Patty Jenkins, která tu proti sobě staví "bezmužný" svět Amazonek a starou dobrou Anglii, v níž muži vládli a na ženy se dívali spatra. (02.06.2017)

Když Kapitán Homokokot konečně podlehne genderovým přetlakům a nechá si přišít kundu, změní se v mimořádně nesympatickou prkennou Židozonku s tak dokonalým šišoidem na krku, až má jeden při pohledu na něj neodolatelnou chuť šoupnout ho zadákovi do mlýnu a pokládat pětky. Takže jediným trochu seksy rozptýlením je první dvacetiminutovka, kdy může divák, znechucený zajisté urputně depilovanou Icákou Rabínovou, alespoň úchylně přemítat nad kapku prošlým, ale pořád jedlým sendvičem, obloženým Bobinou Piš a Mrs. Nýlsenovou. A pak už následuje jen obvyklá pícnina pro dementy, řecká mytologie pro zvláštní školy a Kapitán Homokokot ryloudyt s androgynně feministickým poselstvím pro škaredé týnejdžerky s kníry, nezletilé pokojové masturbanty a otylé chovatelky koček za zenitem. Sice s fokusem na Velkobrity a asi proto méně patetické, nicméně pořád anemické, mentálně nestravitelné a zdravotně závadné. Ono sledovat totálně koženou vypleštěnou izraelskou štěrbinu, jak v neušpinitelném plážovém outfitu zajišťuje klid na Západní frontě, potírajíc světelným bitchíkem a kanálovým poklopem kulometná hnízda císařské armády, to je něco, jako čumět v nekomediálním spektáklu na Miče Bjůkenena, kterak v těch svých červených trenkách a s kovovými předloketníky mlátí na pobřeží v Palm Bitch třeba Godzilu a se seriózním výrazem u toho dělá na povislých kozách TA-BLE-TY. A u takovéto sofistikované podívané se buď můžete v záchvatu huronského smíchu poprskat lahváčem, anebo si samým napětím retardovaně cucat palec v klecovém lůžku a polámanýma pastelkama s mohutným přetahováním kompulzivně vybarvovat omalovánky se Supergejem. (03.07.2017)