Tamara Drewe

Stephen Frears je velmi schopný chameleon. Skáče z žánru do žánru, vždy odvede poctivou práci a občas je to i výjimečný zážitek. Tamara je takový velmi příjemný film plný britského humoru. Hlavní roli ve filmu hraje sympatická díra Ewedown, kde chcíp pes a klid je tam takový, že tam jezdí neúspěšní spisovatelé hledat nápady či jenom azyl. Složení charakterů je naprosto klasické od vilné barmanky, přes místní drbny až po světáckého spisovatele. Zažité pořádky nabourá návrat Tamary, jež je skvěle ztvárněná čím dál víc sympatickou Gemmou. Frears se soustředí na pointované dialogy a idylické prostředí, pod jehož povrchem bublá kotlík emocí a podezření - jen se vylít. Film je naplněn příjemnou britskou kytarovkou a kamera si hraje s pastelovými barvami. Není to vždy dokonalé, méně zblázněných slečinek, více scén Lukea a Gemmy a možná ne tolik od začátku jasných zápletek. Ale je to takové příjemně pozitivní, hezky se na to kouká a rozhodně tím čas neztratíte, naopak užijete si ho. Je to tu díra, ale včera dorazila Tamara, nejdřív si nabrnkla známýho bubeníka, pak starýho (ale zajištěnýho) pisálka, jenže mi všichni víme, že vlastně chce pořád Andyho, ale ten zase běhá za barmankou, co myslíte, jak to dopadne... 70% (09.03.2011)

Gemma! Gemma! Gemma! To je shrnutí tří základních faktorů, které mě v průběhu filmu zaujaly a vysloužily si tři hvězdičky darované z hluboké lásky. Abych to ještě trochu upřesnil: Gemma Arterton má překrásný úsměv, Gemma Arterton má přenádherné oči, Gemma Arterton má ten nejhezčí nos pod sluncem hnedle po Gérardu Depardieu :-) Velká škoda, že jinak velmi zajímavý a sexuálně nezávazný příběh sklouzával až moc často k nechtěné parodii, že sympatické postavy tvořila převážně kolem pobíhající zvířata a že jeden z těch naprosto příšerných charakterů vyfásla i moje Gemma, k jejíž postavě jsem měl na konci bohužel dost velkou averzi. Jinak ale vcelku spokojenost- co jsem chtěl vidět, toho jsem se dočkal :) 60% (17.08.2013)

Ani nevím proč, ale líbilo se mi to. Kdyby tenhle film byla knížka, tak bych si ji do vlaku rozhodně nevybral, a i na záchodě by o mou pozornost musela svést tvrdý souboj s měsíce starým sportovním časopisem. Ale v hrané podobě mě tenhle příběh zaujal. A to nejen díky tomu co sebelepší román nabídnout nedokáže (Gemma Arterton). Tamara Drewe je plytká a naivní romantická jednohubka, snesitelná díky kouzelnému prostředí anglického venkova, a jemnému, téměř neviditelnému humoru. (06.11.2012)

Takže od tohohle filmu jsem čekala něco úplně jiného a upřímně řečeno, byla jsem téměř už od prvních deseti minut zklamaná. A upřímně řečeno snad bych zasloužila nějákou cenu za to, že jsem se na to dodívala až do konce. Hrozná nuda. Naprosto nesympatická vesnice a všichni hrdinové taky. Snad jediný plusový bod na tomhle filmu jsem viděla Dominica Coopera. Dlouho uvažuju co tomu dát, ale nakonec teda přimhouřím obě oči a dávám 2* (29.04.2011)

Hlavní hrdinka, Tamy (zde ztvárněná půvabnou Gemmou Arterton), přijíždí po letech zpět do své rodné vesnice. Ne tak proto, aby zde nalezla inspiraci pro svůj článek, jako spíš samu sebe. Poté, co prodělala plastiku, se jí totiž otevírá úplně nový svět možností výběru toho pravého, respektive zde spíš nepravého. Do toho všeho zde figuruje i skupina spisovatelů, kteří přijeli na zdejší farmu za hledáním inspirace pro své knihy. A mezi ně patří i nejvýraznější chlápek, co nejen, že nemůže chytit tu správnou slibu, ale chová jisté city k Beth, která se se svým prolhaným a podvádějícím manželem, taktéž spisovatelem, stará o blaho všech kolem. A nesmím zapomenout ani na dvě vesnické puberťačky, kterým se podaří zamávat osudy úplně všech a to jen kvůli jejich vlastnímu egu (respektive jedné z nich, která byla doslova na zabití). Asi tak bych shrnul tento film se zajímavým nápadem hlavně nadhledem, ať už se “na plátně” dělo cokoliv. I přes to všechno jde o maximálně tak docela dobrý film, který hlavně staví na tom, jak se hrdinka kvůli své nově nabité povrchnosti vyspí hned s několika důležitými postavami, aby si své jednání uvědomila, až je skoro celá vesnice vzhůru nohama. Do toho neodpustím hlavně jednu méně logickou situaci ke konci, která i s ohlédnutím zpět stále působí poněkud hloupě. Naštěstí vše zachraňuje zajímavé a netradiční vyvrbení, postrádající jakýkoliv moralizující podtext. 70% (24.02.2017)