Láska jako trám

Kouzelné filmové pohlazení, takové velice příjemné pokoukání, místy k pousmání, místy k bezuzdnému smíchu.. V několika okamžicích jsem měla pocit, že sleduji svého dědečka s babičkou, ti se také uměli zhádat, být na sebe naštvaní, ale pak uměli přijít, dát věci do pořádku a nejkrásnější na tom je, že spolu strávili celý život a na jejich zlaté svatbě jsem byla.. Herecký trojlístek - Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský - fantastický, to, co tu předvádějí, je něco mimořádného.. (11.01.2021)

Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." (09.03.2009)

Je možné žít s jedním partnerem 50 let ? Aneb udělat radost tomu druhému, je to nejhezčí, co můžeme udělat. Chce to ovšem správné nadšení, rozhodnost a hlavně pochopení toho, komu chceme radost udělat. Přípravy na zlatou svatbu plné rozepří, bilancování, ale i nádherného usmiřování. Naprosto brilantní manželská dvojice, která u mně aspiruje na vrchol všech filmových dvojic, skvostný humor, vynikající dlouhé scény se skoro nepřetržitými dialogy, lehké rozjímání i drama. Vše mistrovsky sehrané. (12.05.2013)

Nestárnoucí legenda českého divadla a filmu Jan Pivec v tomto filmu předvádí jak jinak než zcela excelentní herecký výkon a dokazuje nám všem že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Jeho neustálé se divení něčemu a opakování frází jako "jééžišmarja" nebo to snad není možné se stalo takřka kultovními. Jen si vzpomeňte kolikrát zazní třeba v jiném televizním filmu např. v "Příběhu dušičkovém".? Stále považuji Pivce televizního za lepšího než toho filmového. Toď můj názor a nikomu ho nevnucuji. Ve filmu není vidět jen Pivec velmi zdatně mu při jeho excesech sekundují Bohouš Záhorský a Jiřinka Šejbalová. Jak moc jsem se zasmál při scénách na výletní lodičce na Vltavě, či se stříháním drahého kožichu (a lištiček na něm) z výprodeje resp. ze starožitností. Nebo u Záhorského doma, kdy mu Pivec povídá proč si nezatopí nebo proč si nato jídlo nevezme talíř. A on mu odpovídá něco jako ve smyslu to bych ho musel mejt a to bych se musel zvedat.! Televizní klasika a zlatý fond naší televizní zábavy. To se prostě musí vidět-a to nejlépe několikrát, o tom psát prostě nejde. Film získal v roce 1967 Cenu televizních diváků a Cenu za nejlepší mužský herecký výkon Janu Pivcovi na MTF Zlatá Praha. (03.11.2006)

Svým způsobem unikát, který mohl vzniknout jen v Nové vlně. Svět se změnil, stejně tak zvyky a manželské role. Manželka už dneska není služkou a muž tím obskakovaným. Doba je prostě jiná a o to raději buďme, že František Filip roku 1967 natočil tento film o naprosto jiné generaci manželů a pohledu na manželství těch, co zažili ještě Rakousko-Uhersko. Dneska tedy už ani tak nejde o komedii, jako spíše o naučný dobový film, jak spolu vychází - nebo nevychází, manželství co slaví zlatou svatbu. Smál jsme se málokrát, ale pohled nemohl odtrhnout od televize. 75% (20.11.2023)