Znuděný k smrti

Pilot: Rozjezd tak za tři hvězdy. Schwartzmanovy detektivní patálie jsou relativně zábavné, pokud ale chtějí být hodny noirového odkazu, měly by v budoucnu přidat především na atmosféře a hraní si s filmovými odkazy. Jestli v dalších dílech přijde vodopád osudových žen, Galifianakisových hlášek a promyšlených zápletek, nemůže být zle. #2: Takhle nějak jsem to myslel. Filmový svět potřebuje víc rolí pro Kristen Wiig! :) #3: Přesně takhle jsem to nemyslel... (15.09.2009)

Hodnocení PO PRVNÍ SÉRII: Po čtvrtém dílu jsem chtěl seriál zavrhnout, pač mě to moc nebavilo a chvílema mi to dokonce lezlo na nervy, ale jsem klučina vytrvalá a tak jsem nakonec viděl všech osm dílů. No, rozhodně to není nic světoborného a nikomu to nejspíš doporučovat nebudu, na druhou stranu když si člověk zvykne na ty poněkud ujeté postavy, tak se to docela i dá a ten závěrečný dvojdíl byl vlastně celkem fajn. Přesto tomu chybí trošku větší náboj, obsahově je to strašně plytké a hlavně dějově se to nikam neposouvá. Ale vzhledem k rozumné délce jednotlivých dílů (zhruba 28 minut) se to jako prostředek na zabití chvíle volného času využít dá. (07.12.2010)

Se seriály z produkce HBO je to u mě složité. Tak jako nemám rád většinu filmů, kterou produkují Disneyovci (Princ z Persie, Piráti z Karibiku), u HBO seriálů ve většině případů dojdu k závěru, že daný seriál není špatný, ale je to prostě průměr, který mě není schopen nadchnout. Bored to Death je přesně ten případ. Nijak nenáročný seriál, u kterého se člověk občas trochu usměje. Pro mě je to takový ideální seriál k obědu, který za těch cca 25 minut stopáže stačím sníst. Po v nudě utopeném Pacifiku a výrazně lepším, přesto však ne úplně má očekávání splňujícím Nahoru a dolů mě ani Bored to Death nenadchnul. Teď doženu menší restík a podívám se na Game of Thrones, a jestli mě ani ten seriál nenadchne, tak už vážně nevím, jestli s v HBO proti mě nespikli. (04.09.2011)

Jak by to vypadalo, kdyby se Wes Anderson rozhodl natočit seriál. Už úvodní titulková sekvence dává najevo, že máme co dělat s velmi stylovou záležitostí. V tom nejlepším slova smyslu. Kostkovaná saka, tóny saxofonu, cigaretový kouř, záhadné dámy na barech, nebezpeční gauneři a detektiv v baloňáku. A na druhé straně newyorské kavárny, autobiografické komiksy a rozebírání Oscara Wilda. Hlavní dějová linka je jakási noirová detektivka s pramálo noirovým detektivem, který je ale natolik allenovsky sympatický, že mu nejde nefandit. To ale platí o všech třech hlavních postavách. Jsou to podivíni, ale úžasní podivíni a není těžké si je zamilovat. Zároveň s vyšetřováním se tu taktéž řeší vždy zábavně a o to víc pravdivě věci ze života (především vztahy) a překvapivě to velmi dobře vypovídá o problémech s autorstvím a to jak na literárním, tak i výtvarném poli. Vlastně je to často výborný náhled do života dvou kreativních lidí v moderním médiu (komiks / sebe ironický román). Je to ze života o lidech, kteří tak úplně ze života nejsou. Není to pro každého, ale pro ty z nás, pro které je realita stejně tak podivná, jako pro hlavní postavy, to je jako na míru stvořené. "I am good at platonic. It's my default sexual setting... After nervous." (17.09.2014)

Tak nevím, pár scének je tam ne ani vtipných, spíš hořkosladkých, ale hlavní hrdina mi vůbec nesedne a že by mělo jít o nějaké noirovky, o tom nemůže být ani řeč. Další pokus ozvláštnit detektiva něčím zajímavým (jako třeba dříve Monka nebo všechny ty Mentalists), ale podle mne tady to looserovství moc nefunguje. Daleko líp na to šel seriál Castle, kde jde také o jemný humor, ale takový na hraně s mírně studentským, přičemž nezapomíná na dospělé atributy. (18.10.2009)