Láska rohatá

Jako každý rok, i tento, jsem doufal, že se ČT1 vytasí s nějakou "opravdovou", klasickou, novou pohádkou. Tento zvyk, na Vánoce na štědrý večer dávat v premiéře nějakou novou pohádku se mi vždycky velmi líbil. je ale bohužel pravda, že od revoluce je úroveň těchto premiér vánočně řečeno kolísající. Láska rohatá nebyl žádný průšvih, Mádl se dal vydržet, Táborský a Bohdalová jsou tutovka a nějakých jiných kiksů jsem si také nevšimnul. Opět ale musím konstatovat, že se žádný průlom nekoná, Anděl Páně zůstává zcela neotřesen ve své pozici polistopadové jedničky. Škoda. Kdy se konečně dočkáme pořádné pohádky, ktrá by zlidověla stala by se nedílnou součástí každých Vánoc. Tak nezbývá, než si rok počkat, vsadit opět na starší tutovky a Lásku rohatou přesunout na příští reprízu do víkendového popolední. (24.12.2009)

Koukám, že pohádky ještě nejsou uplně ztracenej žánr. Obzvlášť se pochlapil Jaroslav Uhlíř, kterej do své hudby zapojil i elektrickou kytaru (když přiletěl Táborský), a skvěle se to k tomu hodilo. Příběh se mi taky docela zamlouval, mělo to docela dobry nápady a asi aji jako harantovi by se mi to libilo. Z mé strany překvapivě spokojenost... (03.03.2013)

Poslední půl hodina to mírně vylepšila, ale i jako kulisa to bylo celkem špatné. Zoufala jsem si nad demencí čerta Záprtka, ale pak mi došlo, že čertík "populární" v dobách mého dětství (Blanarovičová) snesitelněji nepůsobil. Tady je to ale o to horší, že Záprtek je hlavním hrdinou, který se nakonec ožení. (24.12.2009)

První, co upoutá, je hudba. Stále se opakuje několik málo motivů, navíc v kytarovém provedení. Druhé, co upoutá, je demence hlavní postavy (čerta-Mádla), který neumí ani pořádně mluvit. To je odporný. Třetí, co upoutá, je absence jakéhokoliv napětí a děj naprosto vycucaný z prstu. Sla-bo-ta. Čt fuj! (24.12.2009)

Láska posratá... Co jsou platné hezké exteriéry a solidní kulisy, když pohádky 21. století devalvovaly na upištěné, blbé sračkonády s převážně trapným rádoby humorem, kde o charismatického herce bulvami nezavadíte? Pravda, Jirka Mandl měl konečně roli, co mu seděla přímo na tělo a nemusel ani hrát: čerta dementa. Jestli tohle má být nástupce "S čerty nejsou žerty", tak je to dost krpatá náhrada: asi jako přesednout z limuzíny do trabanta. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem čekala horší průser a coby kulisa k pečení bábovky pohádka celkem ulezla. V kontextu téhle divné doby netalentovaných, toporných rychlokvašek je to vlastně uspokojivý průměr a těch zdejších 49% mu padne jak prdel na okovanou botu. (27.08.2012)