Láska rohatá

Tahle pohádka má rohy i kozy a klidně by se dala přejmenovat na "Láska kozatá", kdyby se Pauhofová více vyprsila. Mladý čert Záprtek je takový truhlík, trumbera a popleta, no dalo by se říct takové čertovské "ucho", který mezi lidmi zkysl na dlouhá léta a z letargie ho může vytrhnout jen nenadálá čertovská inspekce z nejvyšších pekelných míst, případně dva pobudové Vitouš a Berta, a hlavně láska k Aničce, kterou zlá zlatnice dala vyhnat. Záprtek svojí nešikovností přijde o dlužní úpis a nesmlouvavý pekelný inspektor mu dá ultimátum sehnat nový, jinak se nebude moci vrátit do pekla, a pro tu příležitost se spojí s hodnou Aničkou, která zase musí řešit hloupý rozmar hamižné klenotnice u níž pracuje. Když se ten kluk jeden pekelná, zatrolená zamiluje do skoro kozaté holky chodící po světě, je s ním veta. On ten čert to nemá vůbec lehké. Pořád je umouněný od mouru, lidí se spíše straní, anebo je v tom lepším případě odnese do pekla, i když tenhle to dotáhl na čerta nejnižší kategorie, ale i na čerta jednou sedne ten nebeský (tfuj, kdo to tady mluví o nebi) pocit zvaný láska a jde o to, jak se s tak nerovnoměrným vztahem s holkou vyrovná a jak se k tomu postaví samotné peklo, do kterého kupodivu ani jednou nenahlédneme. Celkem milá a originální pohádka natočená ve větší míře filmovými prostředky, se může opřít o své herecké obsazení. Jiřímu Mádlovi a Táně Pauhofové v hlavních rolích to jde spolu všelijak a právě ten jejich osobnostní rozkol je určitým hnacím motorem a i jistou podstatou téhle pohádky. Příběh těží z jejich sbližování a trochu hřeší (pamatujte, čert nikdy nespí, a jakmile je řeč o hříchu, tak víte, co bude následovat) na silnější strukturu vyprávění a tím se stává rozvleklejším, a v poslední třetině vlivem nepříliš citlivé televizní dramaturgie zkušeného Jiřího Chalupy, i rozkouskovaným. Tahle frekventovaná útržkovitost dost zničila řadu nápadů, kterými scénář Karla Žaluda hýřil, a proto šel závěr tak nějak do ztracena a nedozvíme se, jak se zachovaly napravené hříšnice, protože například u napravené Markéty se to odbylo mimo záběr a reakce napravené zlatnice je k vidění jen v kouzelné kouli. Velezkušený režisér Hynek Bočan si před léty na sebe nevědomky upletl bič, když natočil mimořádně zdařilé "S čerty nejsou žerty", a k pohádce s "pekelným" námětem se vrátil až po mnoha letech, a to jen v televizní podobě. Tady nejde o nějaké srovnání nesrovnatelného, a to i přes fakt, že proslulá autorská hudební dvojice Svěrák/Uhlíř opět dodala chytlavé hudební melodie. Jde o to, že záměrem bylo neoprašovat nic z minulosti, ale vykročit v rozverném duchu do pohádkové budoucnosti. Nejedná se o žádný žánrový ani generační průlom, ale film si dělá legraci hlavně sám ze sebe, a to dost sympaticky. Oproti Troškově pohádkové tvorbě, je Bočan více úsporný a méně vyumělkovaný i afektovaný, i když žvatlající Mádlův čert nemusí nutně vyvolat vtipný dojem a spíše dává vzpomenout na Troškovo pojetí čertů. Televizní dramaturgie navíc pohádce upilovala rohy zvláště v závěrečné fázi, takže nenabydete překvapivý pocit, jako při vyskočení čertíka z krabičky, a ani si po jejím skončení neřeknete, že to byla po čertech dobrá pohádka, ale nějaký ten čertovský žert s ní byl, i když s čerty se žertovat nemá, a navíc tenhle "mádlovský" by ani mouše neublížil, zvláště když to na čerta přijde a začnou se mu zapalovat lejtka, a to nejen od pekelného žáru. Pro mě pekelně dobře hráli Hana Vagnerová a Miroslav Táborský, a jak už pan Neumann neodolatelně říkal "malá dává", tak to já dávám pekelně velké hodnocení, aby si mě čert neodnesl do pekla. Mé hodnocení: 60% (21.12.2013) (méně) (více)