Michael Jackson's This Is It

Navždy zůstaneš v naších srdcích ! - º°¨ ¸„ø¤º°¨„ø¤º°¨°º¤ø„¸¨°º¤ø„¸¸„ º¤ø„¸ ¨°º¤ø„ THE KING OF POP FOREVER !!¸„ø¤º° ¸„ø¤º°¨¸„ø¤º „¸¨°º¤ø„¸¸„ ¸„ø¤º „¸¨°º¤ø - Dokument, u kterého jsem poprvé na konci v životě tleskal a brečel. Je to dokument hlavně pro fanoušky, kteří měli Michaela opravdu rádi. Michael byl perfekcionista. Cítil hudbu tak, jako nikdo před ním. On byl ztělesněním toho, čemu říkáme zvuk, melodie, rytmus, tón a hlavně to nejpodstatnější a nejdůležitější ze všeho - LÁSKY ! Doufám, že už se netrápíš a jsi konečně na lepším místě. Budeš nám opravdu moc chybět ! DĚKUJEME ! RIP. I ♥ you so much, Michael ! (01.11.2009)

KINO/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Show 7/10/// +jasně že Majkl, kvůli němu jsem na to šel, byl jsem zvědav na jeho vystoupení, přípravu, zázemí, to jak se chová, jak se spolupracovníci chovají k němu, jak tvoří a jak se připravuje, plus je tady slyšet jeho hudba, vidět jeho tanec, tvorba klipů ke koncertu -je to o něco delší než by mělo být, 90 min by stačilo, nezazní tady všechny jeho písně, dokonce ani větší než malé množství, kupodivu rozmluvy s ním a se štábem byly zajímavější než samotná zkouška písní na představení, a taky jsem vlastně tak nějak chtěl i víc/// Největší devizou tohoto filmu je, že vám ukáže pohled do zákulisí a na zkoušky, rovněž na to jak Michael pracoval. Je tady vidět zároveň takové předstádium toho jak Michaelův koncert měl a mohl vypadat. To je zřejmě to největší lákadlo, které se mi dostalo a moje očekávání od filmu tak splnilo. O to víc je mi ale líto, že se Jackson svého koncertu nedožil, protože to opravdu mohlo být to nejlepší vystoupení a ta největší show desetiletí. Nakonec se dle mého největším vrcholem filmu stává tvorba k písni Thriller a píseň Earth. Tak je to./// Celkem 73%/// (29.10.2009)

Vzhledem k okolnostem si nelze představit hodnotnější epitaf. V This Is It se v přesném poměru mísí nostalgie, nadšení a smutek - nostalgie prostupuje v souladu s narůstajícím počtem hudebních pecek, které vaše uši vítají jako starého známého, nadšení narůstá s rozkrýváním chystané, energické a nápaditostí prošpikované show (světelné efekty, filmařsky nápaditý videodoprovod, taneční čísla, akrobacie, duety, obří objekty na pódiu atd.) či záměru přiblížit sound originálnímu mixu z původních alb a smutkem film začíná, pokračuje i končí. Film se vyjma několika nutných superlativ z úst Jacksonových spolupracovníků zdržuje zhodnocení titulní persony, jejíž osobnost, sílu a životní filozofii (potažmo pravou tvář bez mediálního překroucení) lze s přehledem vypozorovat už z několika málo segmentů ze zkoušek, kde je mj. znát MJův perfekcionismus, vlídnost, mírná naivita a vedle výtečné kondice i počínající únava. Na plný počet to This Is It nedotáhne kvůli koncertní části, která je a navždy bohužel zůstane pouze jakýmsi demem (slabší sound, dva úhly kamery s nestálou kvalitou obrazu, absence speciálních efektů), skutečná podoba skvostně vyhlížející show, tak jak si ji Michael představoval a jak ji film předznamenává, již nikdy nespatří světlo světa. This Isn´t It, čímž se film i Michael zároveň řadí mezi špičku nedokončených projektů/předčasně zemřelých legend, nad nimiž s oblibou, smutkem či fantazií, co by kdyby, smutníme. P.S. Ať hodí kamenem, kdo po projekci nedošel domů ve stylu moonwalk a nepořídil si výběr těch nejprovařenějších hitů. :) (30.10.2009)

Poslední dobrodružství chlapce z Neverlandu sice neskončilo tak, jak by si on sám přál, ale děkuju Ortegovi za to, že mě nechal nahlédnout za poslední oponu. Právě v tomto období přišla nečekaně chvíle, kdy jsem u Krále přešel z respektu téměř k uctívání a dodnes si myslím, že při sledování musí roztát každý, kdo si někdy zanotoval jeho libovolnou písničku. A že u They Don´t Care About Us nebo Smooth Criminal běhá mráz po zádech nevídaně. Navíc je hodně těžké se ubránit nadšení, které Michaelova osoba vzbuzuje, obzvlášť ve chvílích kdy frajeři tanečníci, kteří ještě před chvíli s drsným výrazem tančili na pódiu, najednou stojí pod ním a každé gesto svého boha odměňují hlasitým jásotem. Tohle charisma doslova uzemňuje. Jenom na happyend v téhle pohádce o slavném návratu nikdo nečeká. Takže se můžu už jen naposledy rozloučit. Goodbye. God bless you and heal the world. (05.11.2009)

Jak to chodí v dnešním světě populární hudby? Naleštěná hvězda vyleze na pódium, párkrát otevře pusu na playback, předvede pracně nadřený kotrmelec nebo smyslně zakroutí zadkem a publikum se může zbláznit. Všichni jste viděli, že Michael byl jiný. Byl to profík, kterého nikdo neobelstil, vše na pódiu si řídil dle vlastní představy, přesně věděl, co a jak chce. Jeho hudba měla poslání, a to i přesto, že se pohyboval právě v popu. Tedy v tom hudebním žánru, který je především o komerci. Občas mě zarazilo, že s ním spolupracovníci mluvili jako s malým dítětem, vzpomněl jsem si na jeho údajné pedofilní skandály, hvězdný manýrismus. Na každém si však můžete něco najít. Pro mě zůstane Michael navždy geniálním hudebníkem, tím pravým a jediným králem popu. Na závěr bych si rád rýpnul do těch z vás, kteří v komentářích remcají nad formou filmu. Vždyť bylo přeci od samého začátku jasně upozorňováno na to, že se jedná o záznamy z příprav koncertu. Co jste tedy čekali? Pokud se vám to prostě a jednoduše jen nelíbilo, beru. I když nechápu. Ale je přeci skvělé, že se k nám dostalo něco takového. This is it! P.S: Byl to hezký večer, Alčo... (11.11.2009)