Jíst, meditovat, milovat

OK. Čo tým všetkým chceli povedať? Veľmi neusporiadaný film prinášajúci chaos v mysli hl. postavy do našich myslí. Chceli zabrúsiť do mnohých tém, ako sa s nimi človek vysporiada etc. Môže byť. Ale žiaľ kvôli rýchlo plynúcemu času vo filme mi všetko nepríde prirodzené, resp. zvláštne ako rýchlo sa dočasne vysporiadala so svojimi problémami a ako rýchlo sa naučila v pohode žiť na danom mieste. Film je zjavne pre väčšinového diváka, nie je schopný venovať sa niečomu hlbšie alebo aspoň tak, že by sme skutočne cítili pokoj duše či... "vyrovnanosť". Prináša dobré myšlienky ale stále veľmi kĺže po povrchu. A preto IMO sa mu najlepšie vydarila talianska časť, ktorá sa takému kvázi dovolenkujúcemu životu podobala. V Indii hľadáme pokoj a zároveň sa stretávame s bežným nepokojom mysle, neschopnosti sústrediť sa, s čím sa mnohí môžeme stotožniť. No pocit harmónie stále neprichádza aj kvôli texaskému priateľovi. Bali je iba záver. Keby tento príbeh niekto prežil, tak som si istá, že by bol veľmi obohatený a poučený skúsenosťami. No na plátne to nestihne preniknúť do srdca, neprinesie hlbší "odkaz", ktorý by sme si chceli zachovať. Na to by bolo treba pre niektoré zážitky viac času. A predsa, stopáž je už dostatočná. Ľutujem, že ma to nezasiahlo ale aspoň počas filmu zaujalo, Taliansko pobavilo (a rada som videla miesta mnou navštívené), potvrdilo nejaké vnútorné myšlienky. Nuž, zaujímavé ale nie na dlho. Škoda. (a som rada za znovu objavenie, že Julia žije a hrá, opätovné videnie Franca a Bardema po dobe) (13.02.2011)

"Proč jen ty scénáře musí mít tak komplikované?" říkala jsem si v momentě, kdy Julia odmítla s Javierem nasednout na tu loď a začala na pláži vyšilovat. Jak může! někdo odmítnout odjet s Javierem Bardemem ♥ na romantickou plavbu lodí?? Lze tohle vůbec pochopit?? Mě by se nemusel vůbec ptát, byla bych tam nasáčkovaná i s třešní za uchem a nikdo by mě od něj neodpáral. Jinak ovšem velmi příjemný film. Obdivovala jsem ji jak se sebrala a odjela na druhý konec světa, aby zklidnila utrápené srdce, naučila se meditovat, uvést myšlenky do klidu a mít rád sám sebe. (23.08.2014)

Takovy potencial, takovy uzasny trailer s moji srdcovou pisni (Florence and the Machine - Dog Days), ktera nakonec ve filmu ani chvilicku nezazni... a kdyz jsem se po shlednuti filmu na ten trailer podivala, tak jsem mela pocit, ze jsem snad cast filmu prospala, neb nekolik scen v traileru ve filmu vubec nebylo! Opravte me, jestli se mylim... Filmu chybi duse! To je ten hlavni problem, jde jen tak po povrchu a prestoze jsem si casti tech veci osobne prosla, vcetne pobytu v meditacnim centru, takze mi dej neprijde hloupy, ale je to spatne natoceny.. A tohle nizke hodnoceni je hodne prehnane! Tak hrozny to neni. (27.11.2010)

Čekal jsem trochu víc - třeba nějaký psychologický ponor do duše člověka, který hledá sám sebe. Když si zpětně ten film vezmu, tak ženám moc nelichotí - skutečně jsou ženy nastaveny tak, že aby byly spokojené, stačí jim se někde pořádně ožrat, pak jít do chrámu říct nějakému tomu bohu sorry, aby měly klid na duši, a pak vlézt do postele nějakému chlapovi, co by je mohl finančně zajistit? O krizi středního věku to není ani náhodou. Doporučuji přečíst si na podobné téma daleko lépe a psychologičtěji zpracovanou knížku Ještě jedna jízda na kolotoči, kde úspěšný spisovatel čelí rakovině a jezdí po celém světě při hledání léku na ni. (23.07.2016)

Jíst, meditovat, milovat je osobním příběhem Elizabeth Gilbert, která jen nechtěla žít podle formičky a nakonec si to přiznala a něco s tím udělala. To je tak nepopulární výchozí situace, že je jasné, že z toho nemůže být všemi milovaný film, protože některé story jednoduše bolí. Ať už pro to, že máte podobný osud nebo kamarádku, která by měla konečně zvednout zadek a udělat něco podobného, i kdyby to neznamenalo dojet až na kraj světa. Kniha je místy nesnesitelná, protože jde skutečně jen o tok myšlenek hlavní hrdinky, která radikálně mění svůj život za pět minut dvanáct, je sebestředná, ale samozřejmě jen v rámci nutnosti pudu sebezáchovy. Film je naopak díky Julče celkem zábavnou sondou do mysli mnohem univerzálnější hrdinky. Už proto, že tvář Julči dávno patří tolika různým hrdinkám, se kterými se podvědomě ztotožňujeme už tolik let. A hlavně, kdo jiný dokáže jíst tak smyslně špagety, jako ona, s tou svou obrovskou pusou? (04.09.2015)