Já, padouch

PAČKU. Slovo infantilní bych nahradil "roztomile dětským" a přidal bych ... dojemný. Supr špionská hudba a v neposlední řadě vynikající Jiří Lábus v hlavní roli českého znění. Jo a potom to 3D. První film, který jsem viděl ve 3D. A po letech zvyšuju hodnocení o hvězdičku, prožitek z filmu je ještě intenzivnější, i bez 3D. Vždyť jsem to říkal. (17.01.2011)

„Nazdar sused. Tvoj pes mi zasa nechal na trávniku prekvapenie.“ – „No, vieš, aké sú psy... nechajú to tam, kde to na nich príde, he-he-he.“ – „Mŕtvi nie.“ – Hrobová chvíľa mrazivého ticha. - „Žartujem... ale nie je to zlý nápad.“ Už za nápad (nakrútiť film z pohľadu „klasického komiksového zloducha“) si film zaslúži 80%, nevraviac o svižných postavičkách, zábavných dialógoch či sranda hláškach a fajn vizuálnej podoby. Ale malo, či skôr NEMALO, to niečo, čo by ma „naozaj strhlo“. Každopádne dávam palec skôr hore („Mama, keď budem veľký, tiež poletím na Mesiac.“ – „Zlato, blbcov v NASA neberú.“). (27.05.2011)

Animáků, u kterých rodiče nemusejí podřimovat, moc není. Předně teda přiznávám, že nejsem příznivcem těchhle „roztomilých“ barvitých taškařic, ač kupříkladu V hlavě nebo Coco stavím hodně vysoko. Šlo o látky atraktivní pro všechny generace, milé, inteligentní, ambiciózní, svižné, nápadité. Já, padouch je jednodušší záležitost, místy úsměvná, nicméně cílící od začátku do konce na nejmladší publikum. Pro ně je to nadávkované a já to respektuju. Oceňuju, že se prakticky pořád něco děje. A když to sklouzne (pro odrostlejšího diváka) k ještě větší nudě, na scénu naskočí roztomilí Mimoňové, kteří prostě umí. (03.12.2020)

Další z řady animáků,který ale bohužel působí dost infantilně a docela mi chybí více toho dvojsmyslného humoru, na který jsem zvyklý z animáků Pixaru. Díky tomu bude Despicable Me větší zábavou pro děti,nebo ty kteří jsou správně romanticky naladěni - příběh padoucha,který postupně přehodnocuje své priority, aby nakonec místo spáchání největšího světového zločinu,vytvořil láskyplné zázemí pro tři adoptované holčičky(že by kompenzace vlastního dětství?)se totiž povedl. Jěště bych ocenil příjmenou hudbu a správně padouchovsky-skřehotavý dabing Steva Carella. (13.02.2011)

Mělo to sice příliš dlouhý a nevýrazný rozjezd, který bavil jen ujetými drobnostmi a zábavnými detaily, ale s odhalením plánu na "Velkou" loupež, nástupem Vectora a příchodem trojice malých sirot to všechno naštěstí začalo dostávát svižné tempo, pořádnou dávku humoru, akce, emocí a výborných nápadů, které účinek humoru, akce i emocí zručně a razantně posilovaly. Tvůrci si sice tu a tam něco vypůjčili z osvědčených triků úspěšných hitů (třeba Příšerek, Úžasňáků nebo Trakařů), ale natolik neokatě, že mi to nijak zvlášť nevadilo. Bylo to vzhledem k první čtvrthodince nečekaně a natolik milé, svižné, ujeté, zábavné a kupodivu i dojmené, že jsem se nejen pobavil a zasmál, ale dokonce mi v jednu chvíli i oči zvhly. (08.04.2012)