Já, padouch

Snažil jsem se napsat komentář ke snímku Já, padouch (2010) asi týden po jeho zhlédnutí, leč tu jsem si náhle uvědomil, že si z něho již vůbec ničeho nepamatuji. Podíval jsem se tedy do zdejší galerie, abych si prohlédl obrázky z daného díla, ale ani to mi příliš neosvěžilo paměť. Nebyl bych to býval do sebe řekl, ale asi jsem již příliš starý, paměť mi dobře neslouží, a animované filmy pro děti, které vznikají bez jakýchkoliv ambicí či inovací, mně prostě nic neříkají. Ještě dříve, než tento laciný nickelodeon doputoval poloilegální cestou na pevný disk mého osobního počítače, jsem se domníval, že z (nutno říct nikterak originálního) motivu titulního darebáka v centrální úloze tvůrci vykřešou něco alespoň podobně nápaditého, jako v případě snímku Megamysl. Nicméně jsem se mýlil, neboť autorům tohoto díla schází kreativita a místo pořádně propracovaného děje sází na žluté potvůrky. (05.01.2011)

V podstatě z toho mám naprosto identické pocity, jako z Monsters vs. Aliens. Jenomže MvA byli více do sci-fi, kdežto tady se hraje spíše na gagy nabitou ztřeštěnost, která má viditelně zaujmout větší počet mladších, než dospělejších diváků. Tedy ne, že by Monstra versus Vetřelci nebyli pro děti, jenom se mi prostě líbili víc. Jako veliké plus počítám krátký film o minionech (BA-NA-NA!) a doufám, že se ještě někdy v budoucnu těchto roztomilých prťousků dočkáme. Časem by se všichni mohli objevit ve společném filmu třebas s tučnáky z Madagaskaru a Scratem z Doby ledové. Dokáže si někdo představit tu výbušnou akci :-)? (01.01.2011)

„Nazdar sused. Tvoj pes mi zasa nechal na trávniku prekvapenie.“ – „No, vieš, aké sú psy... nechajú to tam, kde to na nich príde, he-he-he.“ – „Mŕtvi nie.“ – Hrobová chvíľa mrazivého ticha. - „Žartujem... ale nie je to zlý nápad.“ Už za nápad (nakrútiť film z pohľadu „klasického komiksového zloducha“) si film zaslúži 80%, nevraviac o svižných postavičkách, zábavných dialógoch či sranda hláškach a fajn vizuálnej podoby. Ale malo, či skôr NEMALO, to niečo, čo by ma „naozaj strhlo“. Každopádne dávam palec skôr hore („Mama, keď budem veľký, tiež poletím na Mesiac.“ – „Zlato, blbcov v NASA neberú.“). (27.05.2011)

Mělo to sice příliš dlouhý a nevýrazný rozjezd, který bavil jen ujetými drobnostmi a zábavnými detaily, ale s odhalením plánu na "Velkou" loupež, nástupem Vectora a příchodem trojice malých sirot to všechno naštěstí začalo dostávát svižné tempo, pořádnou dávku humoru, akce, emocí a výborných nápadů, které účinek humoru, akce i emocí zručně a razantně posilovaly. Tvůrci si sice tu a tam něco vypůjčili z osvědčených triků úspěšných hitů (třeba Příšerek, Úžasňáků nebo Trakařů), ale natolik neokatě, že mi to nijak zvlášť nevadilo. Bylo to vzhledem k první čtvrthodince nečekaně a natolik milé, svižné, ujeté, zábavné a kupodivu i dojmené, že jsem se nejen pobavil a zasmál, ale dokonce mi v jednu chvíli i oči zvhly. (08.04.2012)

Použité, klišovité, předvídatelné, vyděračské, tuctové, přeceněné, tak nic z toho Despicable Me není :o) Jako každý animák je určen hlavně pro děti a přerostlé děti jako jsem já, ale podle nechápavých tvářiček, které jsem měla možnost vidět v kině a stále vychechtaného tatínka sedícího za mnou usuzuji, že i dospěláci najdou zalíbení. Mimoňky na heliu si musí oblíbit každý. (03.01.2011)