Místa

Nejsmutnější filmy jsou podle mě ty, které skrývají potenciál něčeho opravdu hodnotného, co se ale ve výsledku nepovede. A to je i případ tohoto filmu. Námět je evidentně silný. 90. léta, éra divokého kapitalismu a v něm dva kamarádi, co se chytnou místního velkopodnikatele a zároveň i mafiána. Na jednu stranu mu přinesou úspěch se zvýšením poslechovosti jeho soukromého rádia. Na stranu druhou se zamotají do dosti nebezpečné hry. Ale jak tu přesně napsal Tosim přirovnání s vypuštěnými zajíci. Buď na úrovni scénáře, technického scénáře nebo počtu natočených záběrů vznikl evidentně problém, kdy důležité dějové zvraty občas zanikají nebo jich i část chybí. A divák občas ztrácí kontrolu nad samotným dějem. Je to obrovská škoda, protože hlavní dvojice, Polívka a Cina, se na svoje postavy perfektně hodí a hrají je dokonale. A Lokace z Ústí nad Labem a okolí vytváří výbornou atmosféru onoho rozhraní mezi nadějí a apokalypsou, která v devadesátých letech panovala. A zvláště v tomto kraji, který se z části přeměnil na sociálně vyloučenou lokalitu. (29.05.2016)

Můžeme filmu vytknout asi mnoho. Ti kluci jsou divní, ten mafián hraný Štréblem se ne úplně povedl, ale...výborná hudba podtrhující atmosféru filmu, spousta nedomyšlených věcí, které režisér nechává na divákovi, mnoho nedořečeného atd. Osobně bych takhle budoucnost českého nezávisláku viděl docela rád. Ještě si pustím určitě znovu...80% (03.06.2017)

V tomhle filmu jsem si zahrál malou roličku punkera, byla to scéna kde jsem na koncertě. Tuhle scénu jsme natáčeli několikrát, točila se v Ústí nad Labem, bylo to v jednom klubu. Na place byli všichni tři mladý herci - Vladimír Polívka, Johana Matoušková a Jan Cina. Si pamatuju jak mi v šatně Jan Cina ještě chválil moje creeper boty z Lucky Hazzardu :D Samozřejmě že ve filmu jsem měl jiný, co mi půjčili v šatně a ty byli strašný, ty mě tak tlačily na nohy že mě to už sralo, ale natáčení mě bavilo, tak jsem to musel vydržet, to je jasný. S Johanou Matouškovou jsem prohodil pár slov, pokecali jsme. S ní jsem měl právě tu scénu kde mě zabrala kamera :) Když jsem odcházel z natáčení domů, ještě mě zdravil hlavní představitel filmu Vladimír Polívka. Režisér Radim Špaček byl v pohodě rejža, ještě jsem mu řekl že jsem ho viděl ve filmu Karla Kachyňi - Blázni a děvčátka a že to bylo dobrý a on mi poděkoval. Jsem rád že mě dali do týhle scény i když jsem tam jenom na pár vteřin, ale rád jsem se pak viděl v kině na velkém plátně. Natáčení byla příjemná spolupráce a moc dobrá zkušenost a jsem za to rád. Dostal jsem se k tomu přes jednoho týpka co je taky herec, dřív to byl zpěvák punkových kapel. Byl to herec Vladimír Škultéty. Po natáčení mi zaplatili za roli a ještě mi dali peníze na zpáteční cestu na vlak do Prahy. Celkově mě film bavil i když je to tam místama v některých scénách nudný. Bohužel to byl propadák a film ani nevydali na DVD. Ale na to natáčení moc rád vzpomínám, moje první zkušenost s filmem a na to se nezapomíná. (30.06.2020)

Zevlování přítomností vstříc mlhavé minulosti a ubohé budoucnosti.. Místa se úzkostlivě snaží něco sdělit, naladit vás na pocitovou vlnu, ale kvůli neuvěřitelným postavám pronášejícím uměle působící fráze mají jen pramalou naději. Snad jen vzácné jednotlivosti (trio v rozhlasovém studiu) či vypůjčené věcí (mazaný twist) vnesly něco bez statusu prchavosti.. (30.05.2016)

Místa prý mají vyvolávat divácké spekulace o tom, jak to celé vlastně bylo. Měli bychom oceňovat komplexně prokreslenou postavu Roberta Nebřenského. Ano, samozřejmě, může to tak být. A nechci polemizovat o celé tvorbě Radima Špačka, ale mezi všemi podobami současného českého filmu jsou Místa pro mě zástupcem toho, co mě zdaleka míjí nejvíc. Čili žádný zájem o spekulace a s "realistickým" herectvím Nebřenského jsem měla problém už v Tobruku. #finaleplzen (13.05.2015)