Ztraceni v Mnichově

Petr Zelenka prostě přistupuje k filmařině i k náhledu na české dějiny jinak, než drtivá většina jeho kolegů. A má k ruce schopný štáb (o hercích nemluvě) a dokáže zviditelnit lidi všeobecně méně známé (zde historik Jan Tesař). Hravé a provokativní, důkaz, že mozek a zábava můžou jít ruku v ruce. Klidně bych si dokázal představit tento snímek jako "dvojdílný", regulérní příběh o Daladierově papouškovi, který by nebyl utnut a pak film o filmu poněkud delší. Ale jasný, snímek funguje hlavně jako metafora, jak si tady u nás dokážeme věci často posrat. (09.11.2015)

V poslední době mám pocit, že Zelenka a jeho melody boys z Dejvického divadla (kdoví proč filmově i televizně protěžovaná partička) si točí pro sebe, že to jsou filmy pro jejich večírky, kde se sami skutečně hodně pobaví a nasmějí. Žel, točí to za peníze daňových poplatníků, a navíc to ani pořádně neumí. Ona ta hranice mezi uměním a blábolem je občas hodně tenká. Nestačí vzít alternativní pohled na historii a udělat z toho údajně vícevrstevnaté drama, je potřeba to umět naservírovat i divákům - tím nemyslím kamarády a spolupracovníky a jejich rodiny, kteří mi to olajkují a nasázejí tomu pět hvězdiček, ani ty rádoby mladistvé intelektuály, jež vrní blahem, když je cokoliv jinak a nedodržuje to zavedené kameramanské/herecké/scenáristické postupy. Jinak nějaké srovnání s Americkou nocí těžce pokulhává - tam je natáčení filmu od začátku přiznané a celou dobu se to hraje o vtazích a příbězích mezi lidmi na place - a ty příběhy se nějak vyvíjejí a někam směřují, až do závěrečné katarze. Tahle podoba je taková intelektuální hříčka pro kamarády a kamarády od fochu, které pobaví, jak se musí točit slunce v dešti, jak se vymýšlejí nejrůznější ptákoviny, třeba ptačí trus, jak se využívají kulisy, jak vypadá čtená zkouška, jak se pracuje v kostymérně. Ha ha. Mimochodem, pak mi sem moc nesedí ty zcela vulgární vtípky, jež asi mají být směšné (kunda na obloze, padající vousy dvojníka, "Plodková je kurva") - to by nepoužil ve filmu ani Troška, jak to zní pubertálně. A co se týče samotného mnichovského tématu, podstatné napsal uživatel VictorMartel. Mně zas tak převratná ta konspirační historka nepřijde, dost možná to tak bylo, ale možná by stálo za to porovnat se současností, zda neexistují nějaké paralely - třeba co se EU týče. Ale na to asi tvůrci neměli koule, nebo jim to možná příliš nabourávalo jejich poklidný sluníčkový světonázor, a místo toho natočili tu nejpitomější paralelu s filmařinou. (24.04.2016)

Díky za to, že takové tvůrce u nás pořád máme. Autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Petr Zelenka podle vlastního scénáře popichuje filmové řemeslo, chvíli sledujeme něco, pak následuje hraný film o „úvodním cosi“, rýpe do novinářů, řeší papouška, Mnichovskou dohodu i další kostlivce. A je u toho zatraceně zajímavý a přitažlivý. Nastolil hru, na kterou divák neodkojený Kameňáky milerád přistoupí, jeho přelívání skutečnosti a filmové reality fikčního světa je moc fajn, herci jsou příjemně civilní, lidé za kamerou si své odmakali na jedničku. Párkrát škobrtneme v tempu, ale to nechejme stranou. Nápadité, úderné, inteligentní. (18.03.2016)

Podle mrknutí se na některé názory (ale spoilerům jsem se vyhýbal) jsem pochopil, že to bude překvapivý film.... Ale až takhle??? Krása. Jsem rád, že se pan Zelenka po letech zase vyhecoval k celovečeráku a vystřihnul si rovnou nejlepší český film roku 2015 i několika předchozích. Český lev za tenhle rok je, alespoň doufám, zcela jasný. (01.01.2016)

Když jsem šel do kina na tento film, tak jsem toho o filmu mnoho nevěděl. Jen jsem viděl zajímavou ukázku, která naznačovala návrat kreativity českých filmů do kin. A tak se taky stalo. Dilm je hodně originální. Základní příběh je o papouškovi Eduarda Daladiéra, který na výroční konferenci od “zrady” v Mnichově papouškuje nepříliš příjemné výrazy o českém národu a Hitlerovi, jež zvela jistě pronášel právě Daladiér. Neůspěšný novinář, chytne svojí šanci za pačesy a papouška ukradne. Vede ho po různých televizních show a rádiových relací a přitom si právě k papouškovi (ipřes jeho nepříliš lichotivý slovník) vytvoří sympatie. Než však připěh, jenž se zdá až příliš naivní a jednoduchý, skončí, tak zhruba po 45 minutách se film překlopí do filmu o filmu, který vypráví o problematických částí natáčení té první. Ta ukazuje do větší hloubky problémy Mnichova. Jedna polovina by však bez té druhé sama o sobě neuspěla. A je to vyborné. Výborná kritika české povahy a náhled do minulosti, která nejednoho donutí přemýšlet nad českou povahou a nad tím zda nás opravdu ostatní “zradili”. Vše co vám v ní připadá absurdní či lajdácké vám posléze přijde jako promyšlený alt Zelenkova metahumoru, který si nebojí brát na paškál vše české. A ačkoliv druhá polovina dosti připomíná Ed Wooda vše má ve filmu smysl a ve výsledku je jedním z nejkomplexnějším českým filmem za posledních pár let. A možná i pár let budoucích. Doporučuji k filmu přečíst knihu Mnichovský komplex na který film nejednou odkazuje. Petr Zelenka spolu s Davidem Ondříčkem a jeho Ve stínu mi na chvíli vrátili víru v český film. A to se cení. 90%. (31.10.2015)