Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (95)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Federico Fellini v Satyrikonu tak trochu připomíná slovutného boháče Trimalchiona z Petroniovy předlohy. Maestro Fellini je nadán velkým bohatstvím filmového vidění a v tomto snímku jej kolem sebe rozhazuje jako marnivý boháč ve formě tak opulentní, přeplácané, přestylizované, že divák je brzy doslova a do písmene přežrán. Na velmi volný narativní rámec (vpodstatě jen proud obrazů nesvazovaných přílišnou kauzalitou) je zkušený "felliniovec" zvyklý, ale v Satyrikonu jako by tomu chybělo jednotící vyznění, ten silný symbolický podtext, který sváže zdánlivě diskrepantní. Tok mytologických historek se valí umocněn již zmíněným vizuálním obžerstvím, zmítá divákem v bizarním světě rozkladu a morální perverze a stále více má tendenci otupovat smysly a zcela zahladit sílu úvodních sekvencí. V nich se zdá být Satyrikon výpovědí nejen o konci Říma, ale i o rozkladu naší civilizace, typicky syrovou a působivou. Postupem času však myšlenková linie vadne pod bičem nedostatku autocenzury a stále perverznějších vizí. Co připočítat Satyrikonu k dobru? Tak třeba výtečně zfilmovanou hostinu u Trimalchiona. Zbytečně neohlazené hrany antické estetiky a sexuality. Samozřejmě též felliniovskou obrazotvornost, byť její míra překračuje únosnost. Tahle satyrizující erotická freska jednoho údobí a "příběhu" lidských pudů prostě až příliš překypuje barvami a snahou o vizuální exkluzivitu za každou cenu. V přívalu ječivých zvuků a barevných kaskád se ztrácí nitro. Ale možná i to je součástí výpovědi Satyrikonu. Nicméně rozhodně se nejedná o Felliniho vrchol... ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Někteří lidé při vyslovení jména Federico Fellini upadnou do extáze, mě spíš popadne hrůza z toho co to zase uvidim za šílenost. Satyrikon mě v tom jen utvrdil. Je to nehorázná blbost bez příběhu, která sice může mít miliardu filosofických narážek a myšlenek, jenže to je mi úplně jedno, když jsem je vůbec nepochopil. Furt jsou tam jen naolejovaný gayové, nebo ženská který šlehá z vagíny oheň. BOŽE!!!!!!!!!!!! Scéna, když hlavnímu hrdinovi nestojí, a proto dostává spanking kvůli vyléčení a potom navíc (promiňte sprostotu ale to fakt už nejde) vomrdá nějakou padesátiletou bachyni, mě opravdu dostala a už jsem se tomu jen smál a řval jsem jaká je to blbost. Na druhou stranu musím pochválit skvělý casting (když uvidíte ty držky tak pochopíte). Hudba je taky hodně dobrá a dost podtrhuje tu dekadentní atmosféru. Jinak, ale fakt kentus, člověk nejspíš musí bejt na Felliniho intelektuálním levelu, aby se mu to líbilo a to já ani nechci. Toť vše. ()

Reklama

Vitex 

všechny recenze uživatele

Hudba a výtvarná stránka filmu skvělá. Ale do poslední scény filmu jsem myslel, že to bude opravdu jen přehled dekorací a pokus o ukázku starověké Evropy tak jak byla : bez dnešních hodnot a tradic, které se vyvinuli po několika staletích působení křestanské víry na evropskou civilizaci. A pak poslední scéna, kdy "filosofové"(nebo kdo) musí sníst starého básníka, aby zdědili podle závěti jeho majetek, dává uplynulým dvěma hodinám smysl a nečekanou pointu. Hrdina pochopí, že život není jen o jídle, pití, sexu a bohatství a odjíždí s kýmsi kamsi, distancujíce se od dosavadního života a s myšlenkou začít jiný (teda aspoň jsem to tak já pochopil...) ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Satyricon patří k filmům se schopností vyvolat prudké výměny názorů a zásadní spory. Jsem rád za umělce, neohlížející se na potřeby diváka, přínos umění je v síle niterné zpovědi, konvenčně vedené příběhy musí brát v potaz výnos, jsou nuceny k účelovým ústupkům. Navíc spotřební doba odmítá přemýšlet, na vznešenou ušlechtilost vztekle vrčí a štěká, je zhýčkaná pohodlím a provokace zuřivě odmítá. Satyricon odhaluje své kritické odhodlání již svým názvem, satira nesměřuje pouze k elitám, ale ke společnosti jako celku. Sexualita antického světa nebyla pod vlivem katolického dogmatu. Tělesná potřeba starověku byla založena na bisexualitě, pederastie byla běžným jevem, rozšířeny byly kastrace i z dnešního pohledu velmi sadistická zmrzačení ženských genitálií ve formě faraónské obřízky. obvyklá byla misogynie, žena sice mohla dosáhnout vyššího společenského postavení, ale neměla nárok na stejná práva, ženy byly děleny na milenky a ploditelky potomstva, lesbismus se stal pokrokovou alternativou neměnného stavu nerovnosti života. Satyricon lze označit za katolickou kritiku společenské zkaženosti bez ušlechtilých hodnot. Federico Fellini měl talent k niternému sebeuvědomění a sebezpytování, výsměchem se nešetří, vizuální stylizace se surrealistickými sklony zvýrazňují nátěr kritiky morálního stavu společnosti. Na pranýři jsou kamenovány poživačné hodnoty, rozmary zbohatlíků, prospěchářské přitakávání, satirické laškování jde napříč celou společností a nezastaví se ani před důvěrnou oblastí umění a kultury. Hlavním průvodcem světem mravního úpadku je Encolpio (zajímavý Martin Potter s hlasem Gianniho Giuliana), mladík s dychtivou touhou po prožitcích a společenském uznání. Status svobody je prchavě nestabilním rozměrem, rozkoš je uspokojením kolektivní sounáležitosti, vznešené ideály jsou konzumem znásilňovány, cílem snahy jsou hodnoty. Významnou postavou je Ascilto (zajímavý Hiram Keller s hlasem Antonia Casagrandeho), Encolpiův věrný druh při hledání osobního pocitu štěstí. Je cyničtější, život je stvořen ke slasti bez předsudků a bez zábran. Důležitou postavou je Eumolpo (pozoruhodný Salvo Randone s hlasem Renata Turiho), básník, kritizující manýry doby, když bohatství a efekt jsou nadřazeny nitru, autentičnosti a hodnotám, byť nikdo není bez podílu na vině. Znechucení úpadkem, pokrytectvím a přízemností musí být potrestáno. Výraznou postavou je Trimalchio (příjemný Mario Romagnoli s hlasem Corrada Gaipy), zbohatlík a samozvaný básník, nárokující si právo na určení osobního vnímání vkusu za standardní měřítko hodnot, rozmary si zaslouží obdivný potlesk. Z dalších rolí: bezstarostně nevěrný Encolpiův mladíček Gitone (Max Born), Trimalchiova spokojená žena Fortunata (Magali Noël s hlasem Rity Savagnone), samotnému císaři sloužící otrokářský pirát Lica (Alain Cuny), jeho vždy poslušná manželka Trifena (Capucine s hlasem Benity Martini), vulgárně sebevědomý herec a divadelní principál Vernacchio (Fanfulla s hlasem Carla Croccola), z důvodu výměny císaře dobrovolnou sebevraždu volící patricij (Joseph Wheeler s hlasem Sergia Grazianiho), jeho věrná žena (Lucia Bosé), jejich rozverná otrokyně lásky (Hylette Adolphe), svržená císařovna (Tanya Lopert), zloděj hermafrodita (Gordon Mitchell), boha smíchu uctívající bojovník Minotaur (George Eastman), festival smíchu pořádající prokonzul (Marcello Di Falco), impotenci vysmívající se Encolpiova odměna Arianna (Elisa Mainardi), obnovitelka žáru klína Enotea (Donyale Luna), léčící polobůh Hermaphroditus (Pasquale Baldassarre), provozovatel zahrady potěšení (Elio Gigante), eroticky probuzená vdova z Efezu (Antonia Pietrosi), v poutech se zmítající nymfomanka (Sibilla Sedat), či její nešťastný manžel (Lorenzo Piani). Satyricon je vizuální orgií kritiky morálního úpadku společnosti. Sarkasmus si dopřál luxus zvolením extravagantního stylu formy. Kritika konzumu má provokativní vlnění zvrácené smyslnosti. Psychická energie si dobírá libido, živelnost touhy lační po životě, nestálost je prchavostí vědomí, kolektivní nevědomí má své opodstatnění. Opravdu výrazný umělecký prožitek, využívající sebepoznání nitra! () (méně) (více)

zputnik

všechny recenze uživatele

Je pro mě těžké, velmi těžké bodově ohodnotit Felliniho SATYRICON. Snad to zvládnu alespoň slovně. Na jedné straně mě tento opus uchvacuje formou zpracování - geniální hrou obrazu i zvuku. Mozaika jednotlivých příběhů je perfektně pospojována a skvěle vyvolává pocit "životního putování" - přemítání nad životem či uměním, úvahy o zklamání, bolesti, smrti, radosti, rozkoši, rozbor různých etických problémů/dilemat atd. Nesmírně jsem se takto předloženou "obrazovo-zvukovou formou" kochal. Na straně druhé zde však je tu více, tu méně kontroverzní "obsahová složka filmu". Nejsem kritický vůči celému obsahu. Některé/mnohé úvahy byly perfektní. Nedá mi to nevyzvednout pojednání o umění (viz například sekvence typu: "Nebuď překvapen, že umění malby je ztraceno, když nalézáme víc krásy v hrnci plném zlata než v pracích Apella nebo Phydiase." atd.). Nemohu také nezmínit hluboké filozofické zamyšlení nad smrtí, ochotou/neochotou udělat něco nestandardního/"nenormálního", úvahy o hranicích společenských norem a jejich překračování etc. Toto vše by bylo v pořádku. To, co mi však "drhne", jsou určité preference a hodnoty, které vyznávají hlavní postavy a které mi byly/jsou cizí. Zbytečně to kalilo můj dobrý pocit z filmu. Celková má "vnitřní rozpolcenost" vzhledem k tomuto snímku a jeho kontroverznost mi jaksi brání tento snímek ohodnotit bodově - ohodnocení formy a obsahu se prostě nedá zprůměrovat. Shrnuto a podtrženo: Nelituji ani minuty sledování tohoto filmu - jde o perfektně zvládnuté dílo, co se formy a částečně i obsahu týče... na můj vkus je však zbytečně kontroverzně vyznívající. Mnohé se dalo předložit i méně výstředně. ()

Galerie (83)

Zajímavosti (8)

  • Společnost United Artists zaplatila přes milión dolarů za distribuční práva k filmu Satyricon (1968) Gian Luigiho Polidora, aby ho až do uvedení Felliniho filmu udržela “pod pokličkou“. (džanik)
  • Z původního antického románu "Satyricon" se zachovaly pouze nepatrné zlomky 14. a 16. knihy, které nám v dnešní době dávají jedinečnou možnost nahlédnout do tehdejší společnosti, a to zejména díky nejdelšímu zlomku - Hostině u Trimalchiona. (džanik)
  • Ve filmu hraje i čeká herečka a zpěvačka žijící svého času v Itálii, Marie Párová. (M.B)

Reklama

Reklama