Cabiriiny noci

Fellini na mě tímto snímkem zapůsobil úplně stejně jako se svou o tři roky mladší Silnicí, v níž si rovněž hlavní roli zahrála jeho manželka Giulietta Masina. Její herecký výkon je naprosto odzbrojující a hluboce mě zasáhl svou tragikomickou dvojí rovinou - Cabiriiny noci mě díky ní rozesmály i hluboce dojaly (především pak samotný závěr filmu je nesmírně silný). Svůj podíl na nezapomenutelném dojmu z filmu má i nádherná hudba Nina Roty. Fellini byl velký filmař a patří k mým vůbec nejoblíbenějším režisérům. Samozřejmě to ale není film pro každého a většině současných diváků musí přijít jak z jiného světa, což ostatně taky je. Je fascinující, jak se za pouhých 55 let proměnil nejen náš svět, ale i moderní pojetí filmu - už proto má ze "studijních důvodů" smysl koukat na podobné archivní "vykopávky". Jsem vděčný ČT2, že tento snímek (spolu s La Dolce vita) odvysílala v rámci svého cyklu "Velikáni filmu". (16.01.2012)

Velmi solidně zbudované sociální drámo, jehož hlavní předností je jednoznačně výkon Giulietty Masiny. Její Cabiria je prostě "protivná sprostá holka", která se duševně pohybuje někde mezi toulavou čubou a latrýnou, a která přes všechny příšerný nedostatky (nebo možná právě pro ně) chytne člověka za srdíčko. Pohybově dokonalá a svou prostou manýrou neskutečně přitažlivá ústřední postava je jednoznačně tahákem celého filmu... na druhou stranu mě vyloženě štvaly strašný postsynchrony (který by byly špatný i na rok výroby 1957 před kristem) a klasická italská uřvanost, kde jeden bejká přes druhýho tak mocně, až se veškerej zvuk spojí v jednolitej hukot. Takže z původních 4 strhávám boda za ten strašnej "kopfšmerc"... (03.01.2012)

Obsah včetně závěru: Cabiria je prostitutka šlapající na kraji Říma, nikdy však nespala pod mostem, jak říká, „no možná, jednou dvakrát“. Splácí vlastní domeček. Rozradostněná jde s milencem k vodě, ten ji tam hodí a ukradne jí kabelku. C. vytáhnou děcka. Jen těžko se smiřuje s tím, co se stalo. Se svou kamarádkou pokračuje v práci. Zajede na luxusní štaci. Tam ji zbalí populární herec. Kabaret, jeho dům, ale nakonec dá přednost své rozjívené milence. C. je na hypnotizérském představení, scénka s imaginární romantickou láskou, po představení o ní usiluje solidně vyhlížející muž. Nabídne jí sňatek. C. odjíždí do cizího města, poté co prodala dům, muž ji zavede k útesu a také ji okrade. Zhroucená C. se vrací, obtancovávaná mladými hudebníky. Z tragické zachmuřenosti se však na povrch její tváře nezadržitelně dere smířený úsměv. (11.12.2008)

Život je křehký a nespravedlivý a rány osudu umějí být opravdu tvrdé, o čemž by hlavní hrdinka Cabiria mohla vyprávět od rána do večera. Giulietta Masina si svou roli urvala sama pro sebe a zhostila se jí veleskvěle - všechny její posunky, gesta, výrazy a rychle měnící se nálady - to všechno jsem jí věřil. A že byla chvílemi dost otravná! Možná to bylo tím dabingem, nebo i osudem Cabirie, ale chvílemi mi strašně připomínala takový zellwegerovský mix Ruby z Cold Mountain a Bridget Jones. Zkrátka život je pes a ten kdo ho chce mít s minimálními starostmi, tak se musí rvát jak pitbull. (06.03.2011)

Můj první Fellini (v původním znění uvedla slovenská Dvojka). Sám bych se k Fellinimu asi nedokopal, ani nevím proč, nicméně teď si leduji tvář po velké facce, kterou jsem sám sobě uštědřil za toto filmové rouhání. Usadilo mě to na pozadí. Celkově nadčasové, geniálně odvyprávěné a zakončené, fantastická směsice žánrů, emocí a neuvěřitelných hereckých poloh Giulietty Masiny. Noci, ve kterých se střetává rozmařilý materiální nadbytek s životní bídou, přetvářka se zcela otevřeným srdcem a upřímná láska s životní zradou. To vše před očima jedné drobné osůbky s krásným jménem Maria... (02.12.2017)