Režie:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Claudia Cardinale, Anouk Aimée, Sandra Milo, Rossella Falk, Annibale Ninchi, Barbara Steele, Madeleine Lebeau, Jean Rougeul (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Guido je úspěšný filmový režisér na prahu čtyřicítky. Má slávu, kterou si chce uchovat, má výkonný, úslužný štáb, velkorysého producenta, trpělivou manželku a poněkud tělnatou milenku. Je obklopen ochotnými vykonavateli, honěn prosebníky, zbožňován herečkami a přáteli. Má natočit film, na který již bylo vydáno sto milionů, byla postavena odpalovací rampa, zajištěna mezinárodní zvučná jména i statisté. Guido však prochází těžkou myšlenkovou krizí a ztrácí sebedůvěru, stává se vězněm rozběhnutého stroje. Spásu a odpočinek odjíždí hledat do lázní. Lázeňská krajina se však pro introvertního, egocentrického umělce mění v bílý, průsvitný kraj, zalidněný přeludy lidí, snů a vzpomínek, popelavý kraj, z něhož vystupuje minulost, zatímco skutečnost nabývá fantasmagorických, groteskních forem.
Do role režiséra Guida obsadil Fellini svého celoživotního přítele a spolupracovníka Marcella Mastroianniho, o němž v jednom rozhovoru řekl: „Je mým přítelem, kamarádem, někým, koho opravdu dokonale znám. Pomoc, kterou mi poskytuje Marcello, netkví pouze v jeho profesionálních schopnostech, ale i v jeho důvěře, s jakou se odevzdává do mých rukou a která mě zároveň inspiruje i k uskutečňování mnohých smělých experimentů". Po boku Mastroianniho si ve filmu zahrály Anouk Aiméeová (manželka Luisa), Claudia Cardinaleová (Claudia) a Sandra Miloová (milenka Carla).
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (235)
Vo filmografii Federica Felliniho je jasne patrné, že mal rád ženy. Či už ako zosobnenie imperatívnej sily, alebo sexuálnej túžby. V tomto prípade nešetril. Najkrajšie herečky tej doby ( ale kde je Sophia ? ) sa zúčastnili výletu do jeho režijných fantázií, ktoré ale zrejme dávali zmysel len jemu. Prečo ináč označiť tento remeselne zdatný film za nudný blábol? ()
Myslím, že po dnešku můžu s jistotou říct, že nejsem fandou Felliniho. Silnice byla o něco lepší, ale taky nic z čeho bych byl na větvi, vzhledem k obecnému hodnocení těchto jeho filmů. V Osm a půl se mi líbily postavy, obzvlášť hlavní herec. Všichni měli charisma, možná to dělají ty italské povahy, taky bych pochválil klasickou hudbu a kameru, kterou umí Italové udělat dost zajímavou i bez jakýchkolik efektů. No a abych nezapoměl scéna s harémem byla jediná, která mě opravdu bavila. Ta byla super. Ale jako celek bych to shrnul jako dvou a půl hodinovou intelektuální nudu a jeden z nejslabších filmů IMDB TOPky. Jednoduše jsem tomu intelektuálně nestačil. 50% ()
Neupírám filmu, že je dokonalejší, komplexnější a osobitější než všechny předchozí Felliniho díla, ale trvalo mi skoro polovinu stopáže než jsem pochopil režisérovo pojetí tohoto snímku, který je vlastně potenciálním filmem v hlavě hlavní postavy, tato koncepce je však geniální, i když pro občas špatně stravitelná. A navíc hlavní téma je pro mě zatím vzdálené. Naopak technické zpracování si zaslouží nejvyšší ocenění, hlavně snová atmosféra lázní působí neopakovatelným dojmem. Přesto však musím říct, že na mě silněji zapůsobil Sladký život. ()
Některými surrealistickými a temnými momenty mi režisér konečně v jeho osmém mnou zhlédnutém filmu alespoň částečně vyplnil představu, kterou jsem při výslovení jména Federico Fellini měl ve chvíli, kdy jsem od něj ještě nic nespatřil. Cítil jsem z něho tajemnost, sílu a strach. Avšak velká většina z filmů, které jsem zhlédl před Osmičkou a půl mi tuto iracionální vidinu zašlapala až na úroveň nejhlubšího podvědomí, aby se v 8 a 1/2 konečně opět alespoň místy vyklubala na povrch. Abych řekl pravdu, ten film se mi v podstatě nelíbil, je hodně mimo můj vkus, ale cítím z něho dokonalost, obrovskou touhu tvůrce vykřičet do světa všechno, co ho deptá jak v pracovním tak osobním životě, pokud možno absurdním způsobem. Často jsem z toho cítil až sebeparodii. Dojem z filmu jistě umocňuje hudba, kombinovaná hity klasiky, jazzovými standardy, jakýmisi variacemi na hity klasiky (zejména mám na mysli Šavlový tanec) a snad i místy originální hudbou Nina Roty, která hlavně v závěru dokonale podtrhuje vrchol filmu a bezmocnost a depresi hlavního hrdiny a posléze zase kontrastní optimismus. 8 a 1/2 je, pokud nepočítám "oddechovější" Zkoušku orchestru, pro mě nejpřitažlivějším Felliniho filmem a to jak pro svůj zajímavý námět (ono možná stačilo v konkurenci ostatních udělat prostě nějaký), tak pro snad malé pochopení a zosobnění jeho díla, i když, samozřejmě, jaksi "nabušenější" těmi zajímavými momenty to býti mohlo...ale všude tady čtu, jak je to na druhé zhlédnutí stravitelnější, třeba by to v tomto směru pomohlo, ale neodvažuji se tvrdit, že se do toho znovu pustím dříve jak za rok. ()
Nepovažuju se za intelektuála, ale tento film mě opravdu bavil. Takový krásný, režisérský zmatek, kdy on sám neví, co chce (točit) a všichni se jej na to stále ptají, otravují, naléhají… Kdyby tento film byl o takových dvacet minut kratší s tím, že by se pár scén (hlavně ke konci) vystříhalo, tak by tohle byl můj první plný počet pro Felliniho. Takhle je to můj třetí film od něj a napotřetí můžu s klidným svědomím napsat, že film se mi líbil, ale tady něco přebývalo, spíše než chybělo. Jinak tento film mi definitivně potvrdil, že se s tímto režisérem (lépe řečeno s jeho snímky) musím seznámit o něco lépe. 80 %. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (34)
- Film bol natočený, rovnako ako takmer všetky vtedajšie talianske filmy, úplne bez zvukového záznamu. Všetky dialógy boli dabované počas postprodukcie. Federico Fellini bol známy tým, že počas natáčania kričal na svojich hercov a následne prepisoval dialógy, takže veľa dialógov vo filme vyzeralo nesynchronizovaných. (Arsenal83)
- V jednom momente predprodukcie Fellini úplne zabudol, o čom chce točiť; jeho pôvodný nápad sa úplne vytratil. Zatiaľ čo bol pripravený oznámiť filmovému producentovi Angelovi Rizzolimu svoj zámer opustiť projekt, Fellini bol pozvaný na narodeninovú oslavu, kde dostal nový nápad: jeho film bude o filmovom režisérovi, ktorý sa chystá režírovať film, no zabudol, o čom je. (Arsenal83)
- Podľa talianskeho spisovateľa Alberta Arbasina, film používa podobné techniky a má paralely s románom Roberta Musila "Muž bez vlastností" (1930), o ktorom vznikol dokument s obráteným názvom: Robert Musil - Muž mnoha vlastností (2014). (Arsenal83)
Reklama