Osm a půl

Vo filmografii Federica Felliniho je jasne patrné, že mal rád ženy. Či už ako zosobnenie imperatívnej sily, alebo sexuálnej túžby. V tomto prípade nešetril. Najkrajšie herečky tej doby ( ale kde je Sophia ? ) sa zúčastnili výletu do jeho režijných fantázií, ktoré ale zrejme dávali zmysel len jemu. Prečo ináč označiť tento remeselne zdatný film za nudný blábol? (05.09.2017)

Myslím, že po dnešku můžu s jistotou říct, že nejsem fandou Felliniho. Silnice byla o něco lepší, ale taky nic z čeho bych byl na větvi, vzhledem k obecnému hodnocení těchto jeho filmů. V Osm a půl se mi líbily postavy, obzvlášť hlavní herec. Všichni měli charisma, možná to dělají ty italské povahy, taky bych pochválil klasickou hudbu a kameru, kterou umí Italové udělat dost zajímavou i bez jakýchkolik efektů. No a abych nezapoměl scéna s harémem byla jediná, která mě opravdu bavila. Ta byla super. Ale jako celek bych to shrnul jako dvou a půl hodinovou intelektuální nudu a jeden z nejslabších filmů IMDB TOPky. Jednoduše jsem tomu intelektuálně nestačil. 50% (03.11.2010)

Neupírám filmu, že je dokonalejší, komplexnější a osobitější než všechny předchozí Felliniho díla, ale trvalo mi skoro polovinu stopáže než jsem pochopil režisérovo pojetí tohoto snímku, který je vlastně potenciálním filmem v hlavě hlavní postavy, tato koncepce je však geniální, i když pro občas špatně stravitelná. A navíc hlavní téma je pro mě zatím vzdálené. Naopak technické zpracování si zaslouží nejvyšší ocenění, hlavně snová atmosféra lázní působí neopakovatelným dojmem. Přesto však musím říct, že na mě silněji zapůsobil Sladký život. (09.06.2009)

Některými surrealistickými a temnými momenty mi režisér konečně v jeho osmém mnou zhlédnutém filmu alespoň částečně vyplnil představu, kterou jsem při výslovení jména Federico Fellini měl ve chvíli, kdy jsem od něj ještě nic nespatřil. Cítil jsem z něho tajemnost, sílu a strach. Avšak velká většina z filmů, které jsem zhlédl před Osmičkou a půl mi tuto iracionální vidinu zašlapala až na úroveň nejhlubšího podvědomí, aby se v 8 a 1/2 konečně opět alespoň místy vyklubala na povrch. Abych řekl pravdu, ten film se mi v podstatě nelíbil, je hodně mimo můj vkus, ale cítím z něho dokonalost, obrovskou touhu tvůrce vykřičet do světa všechno, co ho deptá jak v pracovním tak osobním životě, pokud možno absurdním způsobem. Často jsem z toho cítil až sebeparodii. Dojem z filmu jistě umocňuje hudba, kombinovaná hity klasiky, jazzovými standardy, jakýmisi variacemi na hity klasiky (zejména mám na mysli Šavlový tanec) a snad i místy originální hudbou Nina Roty, která hlavně v závěru dokonale podtrhuje vrchol filmu a bezmocnost a depresi hlavního hrdiny a posléze zase kontrastní optimismus. 8 a 1/2 je, pokud nepočítám "oddechovější" Zkoušku orchestru, pro mě nejpřitažlivějším Felliniho filmem a to jak pro svůj zajímavý námět (ono možná stačilo v konkurenci ostatních udělat prostě nějaký), tak pro snad malé pochopení a zosobnění jeho díla, i když, samozřejmě, jaksi "nabušenější" těmi zajímavými momenty to býti mohlo...ale všude tady čtu, jak je to na druhé zhlédnutí stravitelnější, třeba by to v tomto směru pomohlo, ale neodvažuji se tvrdit, že se do toho znovu pustím dříve jak za rok. (19.06.2007)

Nepovažuju se za intelektuála, ale tento film mě opravdu bavil. Takový krásný, režisérský zmatek, kdy on sám neví, co chce (točit) a všichni se jej na to stále ptají, otravují, naléhají… Kdyby tento film byl o takových dvacet minut kratší s tím, že by se pár scén (hlavně ke konci) vystříhalo, tak by tohle byl můj první plný počet pro Felliniho. Takhle je to můj třetí film od něj a napotřetí můžu s klidným svědomím napsat, že film se mi líbil, ale tady něco přebývalo, spíše než chybělo. Jinak tento film mi definitivně potvrdil, že se s tímto režisérem (lépe řečeno s jeho snímky) musím seznámit o něco lépe. 80 %. (18.10.2012)