Značka: Na dožití

Doba se mění. Bytová družstva neměla byty, dnes nemají lidé ani na koupi. Film o rodinných strastech, kdy musí společně bydlet vícegenerační rodina a starat se o bývalého majitele domu k tomu. Přes všechny neshody si ale zachovali lidskost. Byl jsem zvědav, jak příběh dopadne. A doslova dopadl. Konec mě dostal... (21.09.2021)

Čekal jsem více. Kladem je krátká stopáž. Nemáte čas usnout:-) Hrušínský opravdu uměl, ale nějak se sem nehodil. Nevím čím to bylo. Ten závěrečný skok byl pro mě trochu šokující. Tento snímek nestojí za zhlédnutí a kdo neviděl, tak ať je rád. Ještě bych chtěl podotknout, že film působí trochu depresivně, což přece nemohl být účel. (20.06.2010)

Je hodně poznat, že v roce 1989 už cenzura nefungovala jak by měla a tak mohl Rudla Hrušínský utrousit poznámku, že "Rusáci musí vždycky vyhrát." Ono by se v tom našlo víc narážek, ale Hynek Bočan film pojal jako komediální drama s koncem, který jsem rozhodně nečekal. Rudla každopádně kraluje, přestože jeho role není velká. Tady je vidět ten rozdíl mezi ním a jeho synem Janem, který tam hraje postavu Honzy a je v podstatě furt stejnej v každé roli. Tento film je odkazem své doby a hlavně má v sobě poselství o životě, je v něm cítit humor se smutkem zároveň. Život v plné parádě a Hynek Bočan stále ještě v tvůrčím období. (23.04.2021)

Odlesk doby, lidí i tehdejší zábavy. Škoda, že toho Hrušínského není víc a že tam prostě jenom existuje - bez hlubšího významu a bohužel i pointy. Stejně tak by na půdě mohla stát stáj s němým koněm, pro film by to mělo zhruba stejný význam. Jinak ale celkem svižné a na Bočana a tehdejší dobu překvapivě odvázané. Byt za 1500 plus inkaso a tapeta "zvenku" pobavily. (26.05.2009)

Tragikomedie s ne pokulhávajícím, ale kulhavým scénářem, je ozdobena takovými hereckými výkony, že hravě sejme kdekterou inscenaci se špičkovým scénářem. Naprosto nemohu souhlasit s kOCOURem, že Rudolfa Hrušínského mohl nahradit kůň. Mohl, to je sice fakt, ale pak by tato inscenace nestála ani za polovinu zlomené domácí obuvi. Hrušínského minimalistické herectví je zde naprosto dokonalé a nám, jeho obdivovatelkám, nezbývá, než při pohledu na toto Umění jen blahem chrochtat. (25.07.2012)