Nanking! Nanking!

,,Je třeba zónu okamžitě zrušit a zřídit uspokojovací stanice! Naši vojáci začínají být nezvladatelní ! '' Tato slova padla v roce 1937 z úst japonského velitele dobitého města Nanking. Jelikož se o toto období zajímám, hodně jsem o Nankingu četl... Ať už to byly poválečné obžalovací spisy proti japonským velitelům či výpovědi přeživších civilistů. Ani to mne však nepřipravilo na skutečně drsný zážitek z tohoto filmu. Syrovost je navíc umocněna černo-bílým zpracováním. V souvislosti s Nankingem mi samozřejmě ani není neznámé jméno čínského Schindlera - jak je občas nazývám Johna Raabe. Dost mne zaujalo, že v sekci - podobné - je lecos včetně věcí s tématem skoro nesouvisejících, ale zcela tam chybí snímek z roku 2009 - John Rabe - Ctihodný občan Třetí Říše. (zasílám tedy požadavek adminům na zařazení do souvisejících). Byl to skutečně on, Němec a kovaný nacista, kdo pod prapory s hákovým křížem zachraňoval životy stovek Číňanů. On vytvořil bezpečnostní mezinárodní zónu, kterou za dobu jeho přítomnosti Japonci celkem respektovali (USA, Británie ad.. ještě nebyli s Japonskem ve válce) ač nemuseli a kdyby se rozhodli ji v mžiku zrušit nic by se nestalo. Takto v zóně alespoň po první čas po dobytí města přežila velká spousta lidí. Japonci posléze nabažení krve, mučení a zabíjení své aktivity v tomto směru výrazně omezili. Samozřejmě si do zóny chodili pro ženy a skutečně v ní hledali i ukrývajícíc se přeživší čínské vojáky. Při samotném dobývání města si Japonci počínali neskutečně krutě i na asijské poměry. Proti tomu i brutalita nacistů při perzekucích Židů byla o řád menší. Paradoxní je že Japonci potřebující suroviny okupace ostatních zemí nejen sobě ale i jim vysvětlovali jako osvobozenecký boj za jednotnou Asii. Na dobitých územích se však chovali neskutečně brutálně a ti co nebyli zabiti v bojích, zemřeli během rabování či při následných hromadných popravách. Jsou záznamy o tom, že si Japonci na zajatcích zkoušeli svá šermířská umění s katanou. V soutěži vyhrával ten, kdo odsekl hlavu oběti na jeden úder. Pěchota se cvičila na spoutaných zajatcích v útoku na bodák, lidé byli za živa stahováni z kůže, zapalováni, rozřezáváni, ženy opakovaně znásilňovány, kojenci byli vyhazováni do vzduchu a za letu napichováni na bajonety... atd.. Přeživší toho všeho pak byli jako otroci nasazeni na stavby letišť, železnic, mostů, pro japonskou armádu v celé Asii... Tam jich hynuli další statisíce na nemoci, podvýživu a brutální zacházení Japonců což potvrdil nejeden spojenecký zajatý voják. Nechce se věřit, že během čtyřicátých let se mohla odehrávat brutální zvěrstva srovnatelná se středověkem. Číňané o této smutné události natočili opravdu perfektně řemeslně zvládnutý film a je to tak dobře. Takovéto události by nikdy neměli být zapomenuty. Doporučuji vidět ! * * * * * (05.04.2014)

Neskutečně smutný, slzy nahánějící snímek o dobytí Nankingu japonskou armádou a následném masakru, znásilňování žen, střílení a vyhazování dětí z oken (u tohoto jsem jen oněmněl a nevěřícně koukal, ale to ostatně při sledování celého filmu). Výborný začátek, kde Japončíci bojují s Číňani o každou píď, výborná kamera a krásná hudba. Především je to ale brutální film o chování japonských vojáků, který dokazuje, že nejenom Němci byli velký svině. Na druhou stranu se tady dozvídáme také něco o náckovi, který byl proti těmto zvěrstvům, byl jím Rabe. Nemůžu si pomoct, ale hodně mi to připomíná Spielbergův Schindlerův seznam. Jednak proto, že je to natočeno také černobíle, a taky proto, že to má v jádru podobný příběh. Rozhodně stojí za shlédnutí, protože jen tak pochopíme, čeho jsou lidé schopní. 85%. (23.04.2010)

Jednou větou? Šokující freska několika příběhů na hrůzostrašném pozadí Nankingského masakru. Více vět? Ta první musí smeknout před režisérem Chuan Luem, že si na téma, které je dodnes z pochopitelných důvodů tak trošku tabu, vůbec troufnul. A ne jen troufnul, ale že ho byl schopen zachytit takhle explictině tzn. reálně. Nejednomu diváku se sice může udělat po chvíli špatně, ale v tom případě je všechno v pořádku. Divák je tím pádem normální, a režisér odvedl vynikající práci. Nic jiného než nevolnost si totiž tohle téma nezaslouží. Smeknout ale musím i před kameramanem Yu Cao, který si vybírá hodně netypické, ale o to více zajímavé záběry, které ještě více podtrhuje volba černobílého formátu. Silný, hodně silný film, který mě dostal jak málo co z poslední doby. Více o filmu tady. She was my wife. (07.11.2011)

Film je to fantastickej a jeho provedení zrovna tak. Problém byl v tom, že první půl hodinu jsem nebyl schopnej rozeznat Japonce od čínské armády. Když jsem to ale zjistil, tak jsem i pochopil, že Japonci jsou/byli nejspíš pěkný svině. Celej ten konflikt mi přešel dost zbytečnej. Proč kurva ty magoři postříleli tolik bezmocnejch lidí?! Na co si to sakra hráli?! No, ale raději nebudu hodnotit debilitu tehdejší japonský armády. Film disponuje parádní kamerou, skvělou akcí, výbornou hudbou a místy je trochu nepřehlednej, ale i tak si přes tu nepřehlednost a přílišnou brutalitu (i když to ve skutečnosti bylo možná ještě horší) těch pět hvězd prostě zaslouží. (16.11.2009)

Zpracování Nankingu je podle mě daleko od dokonalosti, a právě to ho tlačí na stupnici dolů. Jsou tu neochvějné klady, silné okamžiky, úplný závěr s fotkami, naturalističnost některých scén. Ale jsou tu i ty zbylé věci, nějaké ty samoúčelné scénky, ale hlavně to, že ve filmu se sice mluví jen o Nankingu - a přitom se o něm nic nedozvíme. Vskutku, historii 2. světové války v Číně mám celkem zvládnutou, a tak mě přímo 'uchvacovalo', že, krom pár vět na začátku, ve filmu není nic. Jediná zobrazená souvislost je, že 'je válka', a tak vidíme jen choulící se uprchlíky a ďábelské Japonce bez duše. Je to sice příběh zaměřený na osudy konkrétních lidí, ovšem je to snad první příběh nějakého masakru, který diváka nutí, aby po filmu šel do knihovny a sám si zjistil, o co že ve filmu šlo - kromě toho, že jedna parta vyvraždila druhou. Řeknu to takhle, to, že Japonci dobyli město a popravovali, se stávalo pořád; dozvíme se ale ve filmu, proč koukáme právě na Nanking? :) Ten konec hodně přidal dopadu, jinak bych šel níž, ale tohle tomu doopravdy odpustit nejde. (10.07.2009)