Dread

Těch 90 minut se zdály delších, než ve skutečnosti byly. Dobrou hodinu trvalo, než konečně přišlo to, na co divák celou dobu čekal. Tahle část už však nabídla několik pochutin v čele hladomoru a návodu, jak rychle a účinně se zbavit podstatné části své pokožky (tahle scéna mi, bohužel, připomněla jednu podobnou příhodu v mém blízkém okolí). Úplný závěr nečekaně přitvrdí a nabídne "fucked up" scénku alá první Saw. I díky ní vytahuje moje hodnocení z mělkých vod do těch průměrných, i když stále slabších. Potěšili ale The Veils a jejich temná balada Vicious Traditions. P.S. Právě jsem dočetl Barkerovu povídku a je fantastická. O to víc zamrzí její filmová verze. (28.01.2014)

Společně s The Graves nejambicióznější produkt letošního After Dark festu a zároveň (po Harrisonově Books of Blood) druhá Matadorská adaptace Barkerových Knih Krve. A rozhodně ne poslední - jak Joe Daley prozradil, plánem je natočit minimálně dvě adaptace ročně, každou s jiným režisérem. DiBlasi se ve svém debutu záměrně odvrací od nadpřirozených povídek a snaží se Dread vtisknout skutečný tvar zla. Jeho představa strachu je v určitých aspektech nelidsky funkční, pomalu plynoucí narativ a postupné budování atmosféry dokonale představí jednotlivé postavy, jejich motivaci i strachy a podtrhnutím britským zázemím částečně dosahuje svého cíle, ale stejně jako u Harrisona i tahleta adaptace zeje určitou prádnotou a pocitem, že tady něco schází. Ovšem co je nejdůležitější, podstata Barkerova minidíla i její potenciál v Dread doopravdy je! (19.02.2010)

Každý má z niečoho strach a aj niekto zo superhrdinov z Marvelu, alebo DC. Takže vlastne nieje ťažké pochopiť aj tých ´´obyčajných´´ jedincov. Báchorka, ktorá je predvídateľná, ale nie až tak doslova, ako si niekto bude predstavovať. Graduje to a má to nejaké to atmosférické plus a gore, a to sú tie pozitíva, ktoré by som podčiarkol. (01.04.2020)

Tohle je jeden z těch filmů, co vás psychicky zjizví. Pokud máte rádi psychologickej teror a až zarážející lidské zlo, tak jste doma, plus nějaká ta libová brutalita (ale ta není podstatou mého znechucení). Původní povídku si už moc nepamatuju, ale přidávám se ke konstatování, že natažení příběhu na celovečerní stopáž film kazí. (15.04.2010)

Ťažko povedať.  Z Barkerových kníh mám prečítanú zhruba polovicu, a Druhé knihy krvi (z ktorých Dread vzišiel) sú od neho tým bezkonkurenčne najslabším. Ignorujúc jednotlivé detaily, ich hlavný problém má spoločného menovateľa, ktorým je dĺžka. Vždy je tam nápad, do určitého momentu je to fajn, následne by ale mali skončiť, miesto čoho pokračujú nasilu vždy ešte nepotrebnou druhou polovicou. Takže tvorcovia adaptácie sa vlastne pokúsili poviedku, ktorej uškodilo prílišné naťahovanie, ešte predĺžiť. Fungovalo by to v áčku, načrtnuté témy majú potenciál na kvalitnú traumu. Bohužiaľ sa ale písali neskoré roky nulté, kedy fičalo explotation, film dostal opäť trápne nahnedlý (resp. nažltlý) look à la séria Saw, a vo výsledku skončil ako béčko, pretože sa miesto psychológie rozhodol sústrediť na nechutnosti a pseudo-depresívne, lacné pokusy o temnotu. (21.01.2024)