Adam

Aspergerův syndrom je jako diagnóza znám přibližně od poloviny 90. let. Filmaři jej objevují teprve nyní (Ben X, Mary a Max, částečně i Sheldon v The Big Bang Theory). U uvedených titulů jsem měl dojem, že o Aspergerovi pouze mluví, aniž by byl ve filmu skutečně přítomen. Adam v tomto ohledu nepředstavuje výjimku, naopak se v popisu nemoci snaží být ještě důkladnější a trochu tak supluje Wikipedii. Neměl bych mu to ale za zlé, „aspici“ jsou filmařsky ještě méně vděční než třeba autisté a proto cením už samotnou odvahu o nich natočit drama (netuším, kde se mezi žánry vzala komedie). Adam některé věci trochu přehání, ale jen málo jich zlehčuje. I díky výstižným detailům (ucuknutí při pokusu o fyzický kontakt) se mu dá věřit. Navzdory snaze dělat z malých dramat velká, ve filmu opravdové drama chybí, ale díky sympatickým hercům (ač malinko starším, než bych soudil z jejich chování, asperger neasperger) a vcelku realistickému závěru se mi tahle verze příběhu o tom, kterak A(dam) potkalo B(eth) – nebo spíš naopak – zamlouval. 70% Zajímavé komentáře: Subjektiv, sona123 (06.09.2010)

Každá z nás asi někdy zatoužila po muži (velkém dítěti), který za námi půjde až přes celé město, aby nám řekl, že nás potřebuje. Ovšem je jasné, že s člověkem s Aspergerovým syndromem bude soužití těžké, možná spíš nemožné, i když by byl alespoň z polovičky roztomilý, jako Hugh Dancy. No ano, byla to romantika, i ty vločky byly obrovské a padaly tak nějak zvláštně pomalu, hudba přesně akorát, do toho zvířátka...ale nebyl to kýč a konec, tak ten bych si rozhodně představovala jinak! Někdy prostě potřebujeme ono okřídlené "pohlazení na duši" a Adam je v tomto případě přesně to pravé. (22.08.2010)

To, že je autismus a Aspergerův syndrom velice neoriginální téma, to se tu píše v mnoha komentářích. Nebudu se tomu tedy již věnovat. K filmu mám hodně různých výtek. Tak například, film jsem pustila, a po devíti minutách jsem měla pocit, že sleduju nejnudnější film na světě. Pak mi ale došlo, že jsem už viděla i Archipelago (2010), takže místo nejnudnějšího filmu je už obsazené. Tak teda sleduju dál. Po devatenácti minutách jsem věděla přesně co se bude dít, jak to dopadne, a bylo mi jasné, že na konci Beth napíše dětskou knížku jménem Adam. Kolem dvaadvacáté minuty jsem se zamyslela nad tím, že to přeci jenom Dancy docela slušně hraje, a za to taky jedna hvězda. Dál mne to ale vůbec nebavilo. Nudila jsem se i po šestapadesáti minutách, i po hodině a jedenácti minutách. Hlavní ženská postava mi byla čím dál méně sympatická, a jenom se tam odehrávalo přesně to, co bylo už od začátku jasné. Ke konci potom ještě začala znít velice nevkusná písnička, která podtrhla celý ten patos, který se z celého filmu valí. A krom toho mi připadal velice špatný i český dabing. Docela často odvádí čeští dabéři velice dobrou práci, ale v tomto případě tedy Matouš Ruml spolu s Kateřinou Lojdovou celému filmu velice přihoršili. (22.08.2012)

Když jsem nad tím filmem přemýšlel, ta holka si sama vcelku rychle podepsala ortel. A to stačilo skutečně málo. Aneb film o lidech, kteří k sobě patřili od A do Z aniž by si to uvědomovali a také velice příjemná romantická komedie s výborným Hughem Dancym, o kterém jsem předtím jak jsem živ neslyšel a nádherné Rose Byrne, o které už patrně budu slýchávat čím dál častěji :-) (12.09.2011)

Kdyby v popisu vynechali výrazy "ulita", "romantická komedie" a "zajímavý mladý muž" a rovnou řekli, že Adam je prostě sociální idiot a má na to papíry, bývala bych si to pustila podstatně dřív a ochotněji. Nehledě na ten drobný detail, že veškeré "komediální" prvky vychází právě ze střetu Adamovy poruchy a debilních "normálních" lidí a příliš legrační mi nepřišly (POV zase trochu jiného sociálního idiota). Asparága osobně neznám, ale s tetkou Wikinou nám zobrazení přišlo odpovídající. Nálepka "romantické drama" by seděla lépe. (22.01.2016)