Občanský průkaz

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje. (04.05.2011)

Pějme píseň dohola po dvaceti letech. A skutečně "konečně" se doba natolik pohnula, že dřívější odsuzované máničky mají dnes svůj vlastní černobílý film. Co bylo dříve špatně, je dnes dobře. Ok, kde je ale ta přidaná hodnota? Cestu na Plastiky vylíčíme jako nebe na zemi a vystoupení z vlaku jako peklo v socialistické kleci? Fajn, takže mi dejte vědět, až se někdy za dalších x let začne točit i o tom, jak se žilo uprostřed těchto extrémů. Není sice příjemné si přiznat, že člověk nemusel jít pro ani proti, ale i to byla realita. Nicméně vezmu-li v potaz realizaci Občanského průkazu z jiného hlediska, ocením například množinu dílčích gagů, které jsou natolik skvělé, že sami o sobě převyšují mnohé filmy, které spadají právě do toho kotle posledních nevyrovnaných dvaceti let. Ostatně by bylo mou chybou očekávat cele kompaktní film vzešlý ze Šabachových miniatur. Výprava je v pravém protikladu vůči nerealisticky pojatému Vyprávěj, které je emblematickým příkladem dalšího extrému zacházení s naší (nejen) normalizační minulostí. Dospělé herce nutno vyzvednout jako celek, nezklamal nikdo z nich, od stálic tvůrčího týmu Geislerové a Macháčka, přes poměrně neokoukaného Myšičku, stagnujícího Dulavu, až po klasické tváře Šulcové nebo Vlacha. Celkovou realističnost, která je největším plusem celého filmu, maximálně podpořili dobře volení mladí, kteří nechali svými přímočarými výkony hned několik generací koloušků za sebou. Bohužel takto ruku v ruce spolu s alarmujícími klady, ke kterým přičtu zejména ještě scénu vyhození mladé učitelky, musím ji zároveň odečíst za její zbytečné dvojité uzavření. V tomto kontextu lépe vyzněli i jinak naprosto amatérští Milenci & Vrazi. A samozřejmě mnoho dalších nadějných témat nebylo ukočírováno vůbec. Zejména pokus o emigraci, pravda o bratřích zakladatelích a nová generace rodiny fízlů. Suma sumárum jsem roztrpčená výsledkem jenž sice odpověděl veskrze kladně na mé letité výhrady vůči problémům českého filmu, ale zároveň nezapomněl jiné chyby více prohloubit. (04.11.2010)

Mám rád takéto výlety do minulosti, zvlášť ak som tie časy čiastočne zažil a môžem porovnávať, spomínať a zabávať sa aj ma detailoch, ktoré mnohým dnešným tenegerom nehovoria nič. Na komédiu to možno nieje až také vtipné ako by mnohí čakali, ale ako sonda do komunistických čias funguje výborne. Vtedy bolo bežné stáť vo fronte na banány, mäso, oblečenie- jednoducho na všetko. Nebolo nič zvláštne na tom, že policajt, ktorý nevie čítať a písať zastával vysokú funkciu a štb bonzák k vám mohol byť bližšie ako by ste si mysleli. Taká platňa Led Zepellin či Rolling stone mala cenu zlata a pobavilo ma ako brat jedného z hlavných hrdinov, toho času vojak, prišiel zo Slovenska na jednodňový opušťák, len aby si pustil platňu. "Kurva kde jsou mí Stouni ?" ...Kto nezažil nepochopí. Každý detail vo filme dýcha dobou a atmosféra 70-tych rokov sa výborne vydarila. Hlavné herecké postavy sú pre mňa neznáme, ale svoje úlohy zvládli výborne a naopak známe tváre s výnimkou A. Geislerovej sú v menších úlohách. Jednou z nich je aj D. Latinák v úlohe dobre napísanej postavy, takého prototypu vzdoru - "Čambory", ktorý sa "náhodou" vo vlaku ani v podchode neobjavil...Aj keď táto postava dostala priestor sotva 3 minúty, citil som, že práve toto chcelo trochu rozpitvať. Celkovo nemám čo vytknúť. Dobre napísané, zrežírované i obsadené. Vtipné a prirodzené dialógy, kde sem tam zaznie dobrá hláška..."a co budeme jíst my?... Vy?...Vy budete trávu žrať 80%.". (15.08.2011)

Druhá půlka snesitelnější než první. Celkově film nejvíce potápí odbytá práce s herci a koncept vykreslování normalizační společnosti jako skvadry buď naivisticky prozápadních spratků, konformistických idiotů nebo tragikomických figurek (a ničeho jiného). Formálně odnikud nikam, obsahově skoro bezcenné, ale dívat se na to dá docela slušně. Scény u hranic a na záchodě kvalitativně vybočují, škoda, že takových nebylo víc. (29.09.2013)

To poslední co naše kinematografie v současnosti potřebuje je další hořkosladké epizodické komediální drama o přežívání "tehdy před lety" z Jarchovského stáje... Jenže co nadělám, když mám pro tento typ tuzemského mainstreamu prostě slabost. Zvláště když se v Občance právě mix "zábavy s tím vážným" daří míchat zdaleka nejlépe za hodně dlouhou dobu. A kdyby tím defilé skvělých (i skvěle zahraných) postav a jednotlivých scén, provázel i zajímavější hlavní hrdina, tak by spokojenost byla ještě větší. (25.10.2010)