Obsahy(1)
Známý písničkář nás všechny svou osobní zpovědí nutí k zamyšlení nad národní a občanskou odpovědností. Rozhovor s písničkářem a básníkem Karlem Krylem byl natočen v létě roku 1992, dva roky po sametové revoluci, těsně před rozdělením Československa na dva samostatné státy a téměř dva roky před jeho smrtí. Skeptický a zahořklý autor-analytik upřímně a necenzurovaně hovoří nejen o svém životě v emigraci, ale i o současnosti počátku devadesátých let, která v něm vyvolává řadu otázek. Možná ale, že dnešní divák z nadhledu let, které uběhly od natočení pořadu, pochopí řadu jeho výhrad k tehdejšímu vývoji lépe a ostrý analytický pohled básníka mu bude bližší. Živě jsou ve vesnické hospůdce i jinde zpívány autorské písničky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
http://www.youtube.com/watch?v=d0n1bk5YBH0 Dokument zachytávajúci myšlienky pre mňa najväčšieho idolu očami obyčajného človeka tej doby. Dajú sa teda odpustiť, dnes už niekedy, hlúpo znejúce otázky redaktora a snáď aj lacný ženský voiceover. Prístup tvorcov je chladný, reportážny, akoby nevedeli koho majú pred sebou. Ale to sa dá odpustiť. S odstupom dvadsiatich rokov to iba posilňuje Krylov zmysel vidieť za prvý roh na ceste k demokracii a zmysel cítiť hovniská, do ktorých naša spoločnosť neskôr postúpala. Ale prvoplánový strih, či nediegeticka hudobná vložka pod Krylove recitály, "tak trochu podobná" jeho vlastnej hudbe, tak to je asi strela vedľa, čo sa remeselného spracovania týka. ()
Mollové, durové, nebo jiné tóny...to jméno Karla Kryla je zárukou, že následujících téměř čtyřicet minut nebude patřit k promarněným. Těsně před rozdělením Československa, dva roky po "sametovém převratu" před mikrofonem Jana Pokorného cynicky zatrpklý básník bodře glosuje dění kolem své osoby i stavu naší republiky. Co slovo to upřímná odezva na stav věcí, co slovo to skutečný polistopadový Karel Kryl. Největším paradoxem zůstává fakt, že ačkoliv některá Krylovy výroky mohou působit jako od blouznivce, desetiletí ukázaly jakým byl nadčasovým prognostikem a vlastně až třeba rok 2015 (tj. rok ve kterém jsem já osobně měl tu čest s Mollovými tóny Karla Kryla) dává pořadu ještě hlubší smysl. ps: Mimochodem Jan Pokorný v outfitu lázeňského tenisového trenéra na volné noze si zaslouží pochvalné poklepání na rameno za jeho cit pro pochopení jeho role v této dobromyslné zpovědi. ()
Neuvěřitelně vizionářské názory velkého Čecha - věčného disidenta ve smutně mollových tónech. Příznačné je, že ve své době je málokdo chtěl slyšet (i tenhle dokument zůstal docela dobře utajen), často se psalo, že Kryl je zahořklý a zatrpklý, stejně jako jeho nové písně, které nesouzní s étosem doby. Řekněte to o nich dnes, po dvaceti letech...časový odstup dal Krylovi zcela za pravdu, nadhled emigrace bystřil zrak. Forma dokumentu je možná determinovaná dobou svého vzniku, obsah a názory Karla Kryla jsou ovšem až neskutečně pravdivé. Moderátoru Martinu Pokornému (jinak výrazné tváři Českého rozhlasu) patří poklona za to, že něco takového v roce 1992 inicioval... ()
Teprve dnes tento film dostává tak nějak svůj smysl, vidíme kolem sebe to, co v podstatě Kryl se svými zkušenostmi z emigrace viděl už tehdy. I mně se tenkrát, kolem toho roku 1992, zdálo, že to se svými útoky přehání, ale měl bohužel pravdu. Jeho názory proložené písněmi mají co říct tomu, kdo dokáže posoluchat, i nyní. ()
Vzkaz pro dnešek. 1) 32letý Jan Pokorný, pokud má paměť sahá, nikdy žádné hlubokomyslné rozhovory nevedl a ani zde to není jinak. Ale slušelo mu to. 2) 48letý Karel Kryl je zde trochu v křeči. Hladový prase žere třikrát víc než sytý. A jeho obavy, zdá se, do značné míry došly svého naplnění. 3) Výstižný koment: Hwaelos**. ()
Reklama